Nestyda

Jednoduchá komedie, která nepůsobí příliš strojeně a nemožně. Občas jsem se bavil, pocity po zhlédnutí neutrální, spíše příjemné, takže to vidím na 3*. Chybičky: 1) Oskar příjde ke svým rodičům, že pověsí záclony, přičemž mu matka odpoví, že už je pověsila Zuzana. Teprve později však vidíme scénu, jak je její snacha věší. 2) V klubu Velvet si Oskar objedná Mattoni, obsluha mu jí dá a nalije do skleničky. Po chvilce je ovšem sklenice prázdná a láhev opět plná. (13.02.2011)

Bez pointy, bez děje, bez zajímavých hereckých výkonů, přesto místy aspoň zábavný a víceméně neškodný. Mám pocit, že při dalším shlédnutí bych šla o hvězdičku dolů, tentokrát jsem ale neměla pocit nějakého utrpení nebo nudy. Jediné, co mu tak můžu vytknout (a to se týká vlastně celé 99% české filmografie), je nezajímavý střih, kamera a soundtrack a naprosto přišerný, do uší bijící produkt placement. (22.11.2008)

NOC PLNÁ FILMŮ. NESTYDA je z vieweghovských adaptací posledních let (ROMÁN PRO ŽENY, ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU) jednoznačně nejlepší, protože všechny jejich zápory tlumí do přijatelné míry: od knižních dialogů, odporu k ženám až po scénkovitost, v nichž dvě scény spojuje jedna rozehraná a následně vypointovaná anekdota. Hřebejk se dovede obklopit profesiálním týmem, jenž z převážně televizně vypadajících snímků distribuovaných omylem v našich kinech udělá skutečně kinofilm. Platí to především pro kameru pracující dobře s hloubkou ostrosti, mimozáběrovým polem i více plány najednou a hudbu, která přechází z té, jež je součástí filmového fikčního světa, do té, která její součástí není (zde až za hranicí manýry, kdy se jako v KRÁSCE V NESNÁZÍCH film o ničem "prohudbuje" až k závěru + repetitivnost hudebních motivů je otravná). Jenže rezignace o snahu cokoliv vypovědět, "prostě" jen obrousit hrany a naservírovat bezproblémový, o nic se nesnažící a nic neříkající produkt, je rezignací tvůrčí, filmařskou a nakonec i diváckou. Závěrečný synekdochický obraz, v němž mrtvý kapr obživne a přendán z kádě do kalné vody plave dál, se tak dá brát i jako glosa celé Hřebejkovy tvorby. (21.10.2008)

Neškodné? Zhruba tak, ako nevyžiadaný prúd hudobných výkalov z reproduktorov umiestnených v obchodoch, krčmách a dopravných prostriedkoch. Dej zodpovedá titulkam bulváru (STARENKU ŠUKÁ MLADÍK! UČITEĽ V BORDELI SO ŽIAČKOU V POSTELI!!!, OČURAL DVERE MANAGERA!, BOH SPEVU VO FILME! LOSOS JE KOKOT! CIKÁ NA VÁS MILENKA?). Mdlé, nasladkasto penisté a ružovo realistické - zhruba ako cukríky Jojo Marshmallow. A rovnaký pocit, aký po týchto produktoch chemického priemyslu ostáva v ústach ostáva vo mne z tohto produktu dvojice oficiálnych umelcov českej štátnej, filmovo/knižnej kultúry - Hřebejka a Viewegha. Dobová, dokonale zabudnuteľná záležitosť. (09.08.2009)

Nepamatuji si, kdy jsem viděl naposledy něco tak příšerně napsanýho. Přesto jsem ale přesvědčen, že na druhé slédnutí (ke kterému asi teda nikdy nedojde) bych se bavil lépe, protože mi příliš pozdě došlo, že Nestyda je překrásným příkladem mé oblíbené "ožralé narace". To je moje osobní škatulka, do které spadají filmy třeba od bráchů Safdiovic, Harmony Korina či některých východoevropských a ruských režisérů. Zároveň tam patří i filmy, které se v ní ocitly omylem v důsledku šílené kumulace scénáristických, režijních a dramaturgických chyb. Nezáleží ale na tom, kdo je pán a kdo je kmán, miluju je všechny. Ožralá narace má jednu završující myšlenku: aby sledování filmu vybudovalo dojem dlouhé propité noci, během které se toho sice mnoho zažije, ale není možné si zpětně vybavit či racionalizovat, co se vlastně dělo, ani jaký to mělo celkový charakter. Ožralá narace má několik pravidel, které v Nestydovi byly beze zbytku naplněny: 1) Není možné většinou rozeznat náladu scény, například zdali je smutná či komická 2) Není možné často odhalit jakou roli mají různě se objevivší postavy, obvykle nelze poznat které jsou postavy hlavní či vedlejší, jaká je jejich úloha v různých situacích apod. 3) Nedá se určit tempo filmu, ani třeba to zdali film zrovna zpomaluje nebo akceleruje. Pokud se to podaří, tak si lze všimnout toho, že jak se blíží k závěru, vyloženě zatuhává až do téměř úplného zastavení 4) Film se snaží neustále tvářit, že má nosnou myšlenku, ale neustále od ní těká, zakecává se a zjevně získává čas na to si vzpomenout, jaká a jestli vůbec nějaká byla. 5) S problémy, postavami a lokacemi se seznamujeme a loučíme v naprosto neočekávaných momentech. Často se pak ještě objevují, ačkoli máme pocit, že už se za nimi zavřela voda. Často se také postavám mění povaha, což jen utužuje divákovu paranoiu. 6) Povědomá prostředí působí nereálně. Vylidněné ulice velkoměsta, byty, které (doufám proboha) nevypadají jako byty normálních lidí, zvláštní ticho v zalidněných exteriérech. 7) Nikdy není možné získat nad scénou či dějem kontrolu, protože se vymyká dosavadním zkušenostem s viděným i žitým a neodpovídá žádným vzorcům. (14.07.2022)