Rozervaná objetí

----- "Filmy se musí dokončit, i kdyby to mělo být poslepu." ----- Vášnivý i melancholický příběh zaslepené lásky a zničující žárlivosti. O muži, který musel pohřbít své jméno, aby dokázal dál žít ... a o zradě, která přinášela trvalou bolest. Příběh jako vystřižený z podřadné telenovely, ale zpracovaný s mistrovstvím, které ho povyšuje na umělecké dílo. (21.05.2012)

-3* další z dlouhé řady Almodóvarových filmů tentokrát ničím extra nepřekvapil a jako vždycky u něj vytváří barvitý svět různě propletených vztahů. I na estetickou stránku si nemůžu stěžovat, ale ta nenahradí nijak zvlášt záživný děj. A to měl film v první půlhodince docela slušně nakročeno, ale pak upadl do nudného stereotypu bez výrazných emocí. Takže ve výsledku slabší 3 hvězdy.[ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 1 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 2 (3*MAX) ] (28.11.2016)

Jelikož se v poslední době koukám snad už úplně na cokoliv. Tak mě nemohlo minout ani španělské drama. Ze španělské filmografie jsem měl možnost vidět velice kvalitní horory. Rozervaná objetí na mě působí jako poslední ostrůvek pravé nefalšované poctivé filmařiny. Pedro Almodóvar bude zastánce starých dobrých časů, který jistojistě odmítá současnou hollywoodskou produkci. Ani se mu nedivím, když má navíc režisér k dispozici Penélope Cruz. Ta překvapí několika docela odvážnými scénami. Film ovšem neoplývá nikterak vydařeným závěrem. Dozvíme se čí je kdo otec, kdo za co může a padla. Trošku uspěchané řešení. (08.11.2010)

Všechny Rosamundy Pilcherové a Danielle Steelové by se měly začít obávat o svůj kus žvance, Almodóvar se totiž dal na červenou knihovnu. Nudnou a v telenovelách stokrát viděnou červenou knihovnu akorát se jí snaží zamaskovat pod označení art. Nebýt Penélope, tak by tomu za pár let v televizi slušel spíše dopolední čas na Primě než okupování prostoru Filmového klubu na ČT2. (06.09.2009)

Snímek ROZERVANÁ OBJETÍ jsem viděl poprvé před 5 lety na 44. MFF KV v krásném prostředí kinosálu v Grandhotelu Pupp, a velmi se mi tehdy líbil - jistě to bylo báječnou letní atmosférou i mou tehdejší intenzivní náklonností k Almodóvarově filmové tvorbě. Tomuto filmu se totiž rozhodně nedá upřít, že je nádherně barevný, vášnivý i plný emocí, jak je ostatně u mistra zvykem. Žel, po druhém zhlédnutí po letech jdu s původním hodnocením o jednu hvězdu dolů, protože mi ten film nově přišel až příliš melodramatický a dějově nepravděpodobný. Má oblíbená Penélope Cruz je samozřejmě úžasná a Lluís Homar i José Luis Gómez jí sekundují více než vydatně, ale nevím, prostě už to nebylo ono jako tenkrát ve Varech, a přišlo mi, že tenhle film je nekonečný a že jeho dvě hodiny trvají ve skutečnost celou věčnost. A kdo ví, možná jsem se skrz tisíce filmů prokoukal už do fáze, kdy mě Almodóvar nebere. A to je ještě ta lepší varianta - horší možností je, že mě pomalu přestává bavit koukat na nové filmy úplně. No nic, pořád se nemůžu ubránit dojmu, že to nejlepší na tomhle filmu je jeho prvních 5 minut, v nichž hlavní postava svede náhodnou dívku, která ho převedla přes cestu a doprovodila domů - dodnes si pamatuji to nadšení, jímž tento skvostný úvod zapůsobil na celý kinosál, okouzlený tou chutí do života, která z toho sálala. To byl i důvod, proč jsem měl chuť si tento film pustit po letech znovu - žel kouzlo se již neopakovalo, přesto stále považuji 4 hvězdy za adekvátní hodnocení tohoto velmi suverénně natočeného filmu. (10.03.2014)