Vyfič!

Vypadá to, že nám tady vzniká ženská variace „apatowovských“ komedií (v nichž pojí nerozlučné heterosexuální přátelství dva muže). Stejně nepodstatné jako získání kluka je pro Bliss nakonec vítězství v onom bizarně kompenzačním sportu. Jak je i pro ty největší truhlíky včas předesláno, protagonistka se musí naučit rány nejen rozdávat, ale také přijímat. Největší váhu mají navzdory očekávání dialogy mezi dcerou a rodiči, z nichž je důležitější matka. Vyjma chápajícího otce jsou mužské postavy zredukovány na nadhazovače vtipů (snaživý Jimmy Fallon), autority, které nejsou nikomu svaté (ježíšovský Andrew Wilson) či objekty touhy (nijaký Landon Pigg). Drew Barrymore dobře odhadla své herecké možnosti, když si přiřkla tu nejpřitroublejší roli. Pozoruhodnější výkon předvádí jako režisérka, v kramflecích nejjistější, když diriguje komorní orchestr o pár hráčích. Scény decentně naparfémované psychologií nepůsobí zcela naivně a občas se jimi dokonce mihne emoce, jejíž pravost jsem neměl důvod zpochybňovat. Více postav, natož nějaká akce znamená menší či větší bordel (ve stupidní jídlové bitce doslova), takových scén ale není mnoho a pro příběh nejsou zas tak důležité. Více mne zamrzela neschopnost Drew evokovat 80. léta (dobu její puberty) krom použitých songů a zakomponovaných popkulturních odkazů také stylem režie, ale to už bych od debutantky chtěl příliš. Tahle nenáročná a zejména zásluhou Ellen Page moc a moc sympatická komedie napoprvé úplně stačí. 70% Zajímavé komentáře: Sobis87, johnn333, ScarPoul (23.07.2010)

Aneb jak Juno potkala Charlieho andílky, párkrát se s nimi projela na bruslích a poznala, že ti zlí nejsou rodiče, ale rozevlátí muzikanti. Až na bruslařské destruction derby se nic nového pod sluncem nekoná, ale Drew Barrymore ví, jak dávkovat tempo, pohlídá si naháněčky na okruhu a ani ten humor není úplně blbý. A uteče to strašně rychle. Vlastně tak moc, že budete mít pocit, jako by promítač zapnul dvojnásobnou rychlost. 7/10 (10.12.2009)

Poctivý „osmdesátkový“ chick-flick. Z hlediska feministické filmové teorie musejí dámy u tohoto filmu chrochtat blahem, i když ani zde se na režijní sesli debutující Drew Barrymore nevyhnula vyobrazování ženského charakteru jakožto atrakce, což je vzhledem k hereckému obsazení (Zoe Bell, Kristen Wiig a Ari Graynor) zase potěšující pro nás muže. Ovšem ta ženská postava není POUZE atrakcí (podívanou), nýbrž jasně (a poněkud šablonovitě) vykresleným charakterem s motivacemi, jehož charakteristické rysy se neskrývají za jistou mytizaci (viz. femme fatale ve filmu-noir). Karta se tentokrát obrátila a hybatelem děje je žena, která směřuje k určitému cíli, kdežto kvantitativně oslabení muži jsou vykresleni buď jako vytoužený ideál (partner-muzikant), komická figurka (kouč „rollerek“) nebo kmet (otec hrdinky). A světe div se, já se u tohohle veskrze holčičího filmu více než dobře bavil, za což vděčím především svižné režii Drew, která zvládá jak akční sekvence z bruslařských utkání, tak i intimnější scény, které zavání teen romantikou. Scénář je prošpikovaný vtipnými momenty, občas zahraje na dramatičtější notu a i když je prolezlý ohranými klišé a tak trochu připomíná Karate Kida na bruslích (či spíš jeho humornou obnož), tentokrát mi to vůbec nevadilo a upřímně jsem si tuhle příjemnou a hlavně vkusnou komedii vychutnal. 80% (30.01.2010)

Existuje mnoho filmů, které se zabývají podobnou tématikou. Vstoupíte do nějakého týmu, který se potácí na konci tabulky a postupně se probojujete do finále, kde buď zvítězíte nebo budete druzí. Jinak tomu není ani v tomto případě. Ellen Page je nadaná herečka, která má velkou budoucnost. Drew tam tak trochu vyčnívala z davu, ale nevadilo mi to. Přináší do filmu takové nepopsatelné kouzlo. Nejsem zklamán, ale ani ohromen. Příjemný oddechový film. (28.06.2011)

Love it or whip it! Kaslat na tu tonu klise, dievcata ich namiesali a rozohrali tak skvele, ze som zaverecnu tretinu pomaly vytahoval stare in-line korcule zo skrine. Feeling 80´s ma odzbrojil, skvelo nacasovane vtipky rozosmiali a zanietenie dievcat pre hru spravne vyhecovalo. Jeden z krasnych prikladov "malych velkych filmov" ktore si hocikedy rad znova pustim. (07.01.2010)