Vyfič!

Nuda od začátku až do konce! Síťované punčochy, eyeliner, tetování a barevné vlasy-to je moje, ale tady to všechno funguje spíš jen jako lákačka pro někoho, kdo se rád podívá na rádoby drsňačky. Co se týkalo neshodů Bliss s rodiči a jejího osobního života, tak mě to ještě docela bavilo (hádky alias"tetované dívky si těžko hledají práci"mi jsou známé a snadno jsem se s hlavní hrdinkou ztotožnila), ale celou dobu se tam nic neděje, je to dělané podle klasické šablony filmů, kde se chce nějaký teenager věnovat plnění svého snu, ale jeho rodiče mu to nechtějí dovolit..Utahané dialogy, nudné derby (ne,prostě nikdy nebudu nadšeně jásat u žádného sportu)a neustálá kontrola času. Ellen je dobrá herečka, ale tady se o žádném výkonu mluvit nedá. Fandila jsem jí jedině, když s těmi svými strašnými vlasy na začátku něco udělala a obarvila je na modro:-)Ani si nejsem jistá, za co dávám tak "dobré"hodnocení. Šíleně přeceněná podívaná, bohužel.. (23.02.2012)

Niekde medzi komerčným športovým filmom a americkou nezávislou zábavou. Pri tom, ako ma film bavil, som si kládol otázku, či je možné športový film natočiť bez tých všetkých prevarených klišé, či by to nebola nakoniec bez nich nuda. Drew odhadla, ako to celé natočiť vkusne a zábavne a aby schématický dej nepôsobil tupo. To že je priehľadný potom tak nevadí. Výslednému dojmu napomáha aj veľmi netradičné športové prostredie (predstavte si, že by to malo ten istý scenár a bol by to napr. futbal) a prirodzená Ellen Page, ktorá tu vytvára popri režisérskej uvoľnenosti spomenutý nezávislý feeling. Ak by aspoň takto vyzerala komercia pre amerických a aj našich teenagerov (pre teens je to primárne) s "posolstvom", kľudne by som sa ako divák pridal občas aj ja. Skôr by som dal tri hviezdy, ale vzhľadom nato, čomu som dal v poslednej dobe takéto priemerné hodnotenie, tak aj tu tých 10% pridám. (03.01.2014)

Shit, každý druhý už tu zase napsal to, co jsem chtěl ke konci svého komentáře zmínit i já: totálně parádní scénka sexu v bazéně! Díky ní je film nezapomenutelný... Největší pochvalu si pak zaslouží Drew za to, že její režijní debut je snímkem, za nějž se rozhodně nemusí stydět. Právě naopak, té holce se povedl natočit jeden z nejkrásnějších rodinných příběhů, jaký jsem za dlouhou dobu viděl. A to nemusí znít vůbec hrozně. Není moc závažné, že je to občas docela zívačka s několika scénami, které by se daly vystřihnout, když je to na konci tak úžasně podané. Navíc scény na bruslařské dráze - okořeněné těmi správnými rockovými písničkami - mají šmrnc pokaždé, když si Ellen Page nazuje svoje kolečkáče s barbienama a udělá první kolečko. Page samotná sice herecky nijak nevyčnívá, ale ani nemusí. Všichni hrají tak nějak samozřejmě a jde vidět, že na place vládla úžasná atmosféra: znatelně se to otisklo do finálního sestřihu. Moc rád jsem po dlouhé době viděl "Harryho ze Sám doma"... A Juliette Lewis je čím dál tím hezčí, ve Vyfič! je z ní taková -píp-, že jsem se asi zabouchnul. (18.01.2010)

Nový kolektiv, nová vášeň, nepřízeň rodičů - to jsem všechno už nejednou viděl v horších či lepších variantách. Ale Drew Barrymore se ukazuje jako velmi zručný tvůrce, který ví, kdy sáhnout po skvěle padnoucím rytmickém songu a kdy jen nechat působit příjemnou maloměstskou atmosféru. A hlavně umí přijít se scénami, které nenápadně zahrají na nostalgickou notu, ať už se zahazují klíče do obilí, táta kouká v dodávce na televizi nebo se holky perou a hážou po sobě jídlem. Největší perlou je pak romantika v bazénu, takhle působivou milostnou scénu jsem neviděl pořádně dlouho. (17.07.2010)

Není divu, že Drew Barrymore je bisexuální. Téměř všechno s výjímkou Donnieho Darka (díky za něj, Drew!), do čeho za posledních jedenáct let vložila své peníze, nějak souvisí se seriálem Charlieho andílci, kde zářila Farrah Fawcett. A ta má určité schopnosti, které nám byly předvedeny (v jinak špatných) Runaways od Florie Sigismondi. Farrah byla v jednom díle Andílků hvězdou stejného dívčího show na kolečkových bruslích, jaké sledujeme ve Vyfič. Nevím, zda Drew v nějakém interview inspiraci Andílky zmiňovala, ale já jsem byl v dětství úplně stejný fanda toho seriálu jako Barrymorovic holka, takže vím své. Ten díl byl nezapomenutelný, a myslím, že kdyby ho nebylo, nebylo by ani Vyfič. Jinak je to docela špatný a zároveň milý film, což může jít dohromady. Zajímavé a hodně matoucí je určovat dobu, v níž se Vyfič odehrává. Zpočátku vás nejspíš ani nenapadne, že by to nebyla 70. léta, později už to není tak úplně jasné a nakonec, když se postavy začnou bavit o webových stránkách, je zmatení úspěšně dovršeno. To byl ale nejspíš jen jakýsi Drewin postmodernistický záměr. Stejně jako Runaways, je to vlastně o tom, jak si holčičky hrajou. Holčičky jsou jakoby zlobivé, ale říká se, že kdo si hraje, nezlobí. A tak nakonec působí i oba ty filmy. Neškodně. Jen Vyfič se točí kolem trochu jiných kultů. Kdyby byly scény z bruslařské show (závodů/zápasů) trochu efektnější (snaha určitě byla, ale možná to nešlo - kdo ví) možná bych zvýšil i hodnocení. V případě obou zmiňovaných holčičích filmů mohu hovořit o vysokém potenciálu, který v mých očích nedošel zdárných výsledků. Mimochodem, po dlouhé době jsem zase viděl Tuesday Knight, zapomenutou zpěvačku a herečku z 80. let, která na sebe kdysi vzala neutáhnutelné břímě náhrady za Patriciu Arquette v sérii A Nightmare on Elm Street (a k čtvrtému pokračování také nazpívala písničku). Možná se pletu, ale s Drew Barrymore bych si docela rozuměl. (15.01.2011)