New Yorku, miluji Tě!

Prve dve poviedky som nejak nevedel nasadnut na to NY metro, ale potom som ten "one way ticket" konecne zasunul do spravneho otvoru a na vlne roznych nalad sa nechal spolahlivo prepravit az do zaverecnej stanice. Na spoznavacom zajazde mestom, ktore osobne nebudem mat asi nikdy potrebu navstivit mi doslo, ze onen pribeh poznavania cudzincov na ulici i vdaka fajciarskym intermezzam sa da krasne obratit aj spatne k filmu a jeho vypovedi, nie ani tak o ludoch ako o meste samotnom. Ano, jeho dejiny su pisane hlavne osudmi milionov, ktori kracali a denne kracaju ich ulicami, ale dokopy tvoria onen krasny celok difuzne pospletany jednotlivymi dielikmi ako napr. odzbrojujuco dojemny a v opare osudovosti zapecatany smutok Julie Christie a Shiu, alebo az tekutost priezracneho pohladu v ociach Shu Qi tak krasne vyjadrujuce bolavu pulznost mesta, ktore nidky nespi, kde v pominutelnosti okamihov je mozne zbadat prchavu velkost i bolestne vravoranie. NY, I love you je iny ako jeho europske dvojca od Seiny, uz len z prosteho dovodu, ze obidve velkomesta maju inu historiu a vdaka tomu i sucasnost. A mam mozno stastie, ze hoc vyznanie Parizu mi bolo o nieco blizsie, vedel som sa potesit aj s jeho americkym protipolom. (23.01.2010)

Minule to bylo Paříž, tentokrát je to New York. A mě to oslovila ještě více než minulá povídková verze. Přitom se toho zas tolik nezměnilo. Opět tu máme několik krátkých povídek v námi známém městě, kouzlo a poetika města je opět převedana výborně a každý si tady najde tu svojí srdcovku. Jsou tu povídky smutné, scénaristicky velmi hravé, vtipné, jedna nabita sexuálním napětím a taky poetické. Jenom nějaká vizuální bomba, jako byla ta v Paříži mi tu chybí. Jenže díky tomu, že některé příběhy nebo postavy vidíme v průběhu celého filmu to celé drží mnohem lépe po hromadě a má to mnohem větší spád. Díky pomalejšímu tempu jsem se u Paříže často i docela nudil, tady ovšem ne. Navíc se tady nevyskytuje povídka, která by mi přišla vyloženě slabá a nebo by mě nudila. Což se mi u povídkových filmů taky často nestává. New York ve mně zanechal velké emoce a chuť někdy ho navštívit, tedy ne že bych ji předtím neměl. Mě by jenom zajímalo, jakým městem nás režiséři ohromí příště. (25.01.2010)

O moc lepší než paris Je t'aime. Možná to je tím New Yorkem, přece jenom mám k němu blíž než k Paříži a pořád to je město v zemi, kde je (prý) možné cokoliv, takže naráz všechny povídky působí skoro reálně. A zase na druhou stranu, NY jsem párkrát navštívila a tolik mě to tam nevzalo, ale tenhle film mě nutí ho milovat a jet tam při nejbližší příležitosti znovu. Nejdojemnější příběh byl ten s Robin Wright Penn a Natalii Portman, ale i zbytek stál za to. A výběr herců perfektní, všichni moji oblíbenci na jednom místě, nádhera! Škoda trošku přespříliš sentimentálního konce. (29.01.2010)

New York je jako Paříž bez kouzla lásky. V neméně krásném městě se rozehrává osud několika dvojic, který ovšem není tak trefný a patřičný jako předešle. Zatímco v Paříži se každý z nás mohl alespoň v jednom příběhu ztotožnit sám ze sebou, New York nabízí nevyrovnané povídky, které nemají začátky, konce ani výsledné pointy. Některé jsou useklé v půli, některé se nesmyslně a překombinovaně proplétají a snaží se dát dohromady kompaktní dílo. Scénáristicky to o lásce vypráví jen matným obloukem a je to zaměřené spíše na vzájemné vztahy a interakce mezi postavami, než na lásku mezi nimi. V celku ve vás nezanechá nic, jen hromadu známých tvářiček střídajících se před kamerou. Poetika jakoby si vzala dovolenou. (29.01.2010)

Vitajte v New Yorku. V meste, ktoré nikdy nespí a ktoré neustále ničia či už teroristi alebo Roland Emmerich. V meste, ktoré je využívané ako miesto naivných románikov a konšpiračných trilerov. Mesto o ktorom ste si mysleli, že ho poznáte. New York milujem ťa, je film o ľudoch. Iste máme tu pár vysoko kvalitných záberov, na mrakodrapy a taxíky a chinatown, ale medzi týmto všetkým chodia obyčajný ľudia. A každý z nich nám vďaka elite režisérov rozpovie svoj neobyčajný príbeh. Každý príbeh, je zvláštnym spôsobom prepojení a komplexný, úsmevný aj smutný a hlavne uveriteľný aj keď pri Ratnerovi som musel privrieť troška oko, ale roztomilé to bolo to hej. Za najslabšiu poviedku považujem práve tú od Natalie Portman. Okrem tejto jedinej výtky sa jedná o rôznorodú mozaiku osudov a lások v šestranom podaní, ktoré rovnako ako Pariž milujem ťa, pohladí dušu, a prinúti vás stráviť hodinku aj pol v meste, o ktorom ste si možno mysleli že nemá svoje čaro. verte mi má. aj keď také svoje vlastné. špecifické. (25.01.2010)