Prostě spolu

První třetina filmu byla zajímavá, ale pak už bylo každému jasné co se stane a jak to všechno dopadne. Takový film bych čekal spíš od amerických tvůrců, jež chrlí tuctová béčka hraná na romantickou notu jedno za druhým. Od Francouzů bych čekal víc, ale nabídli mi jen zklamání a americký happy end. 50% (03.02.2010)

V jednoduchosti je krása. Teď nemluvím o tom úžasným bytě, francouzské filmové interiéry jsou ostatně většinou hodně fajn. Milý lyrický příběh se solidními hereckými výkony (Laurent Stocker!). Zatímco jindy otřesné české znění pohřbí sebelepší film, tady bych řekl, že výborný český dabing pozvedl celkem prostoduché dialogy. (18.04.2011)

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není. (18.09.2017)

V prvních minutách jsem si myslela, že je to zase jeden film přímo stvořený pro mě. Ale on není. Ne, že by mě otrávil jako některé jiné zdejší uživatele, ale musím uznat, že kapku utahané to bylo. Vztah mezi Camille a Franckem byl sice místy vážně vtipný, milý a opravdový, ale přitom z něj čišel podivý chlad. Možná spoiler - a ty závěrečné peripetie byly, myslím, úplně zbytečné, když to dopadlo, jak to dopadlo. No... nejspíš jsem čekala něco jiného než příběh o tom, jak na závěr všichni ke štěstí přišli. Ale vím, že to už je čistě jen můj problém. (02.06.2013)

Líbilo se mi, že to bylo výjimečně o poměrně dost obyčejných lidech - uklízečka a z práce slušně utrápený kuchař. Jenom nevím, jestli se úměrně tomu ve filmu i chovali - na mě působili poměrně dost oduševněle. V těchto sférách se moc nepohybuju, ale dokážu si představit i horší neduhy u uklízečky, než jen silnou závislost na nikotinu a u přepracovanýho kuchaře určitou nerudnost a bezohlednost. Líbilo se mi, že se tady vztahy vyvíjely překvapivě, a že se vyvíjely. Že jim to chvíli trvalo, než se zrodily, než dozrály do určité fáze. I když jsme samozřejmě všichni věděli, že se to stane. Že se to musí stát, protože jinak by se ten film zpronevěřil pravidlům žánru. A on se jim nezpronevěřil. A to je asi to, co se mi naopak nejvíc nelíbilo. Ve finále to bylo jedno velké filmové klišé. Film, jakých NOVA odehraje v neděli po obědě 30 do roka. Jednou to budou Němci, jednou Španělé, jednou Francouzi, ale vždycky to bude o ní, o něm a o tom, jak se nakonec vzali (začali spolu chodit/žít). Triviální, omšelé, fádní... (04.02.2015)