Prostě spolu

Naše životní zkušenost je něco, co nemůžeme popřít. Člověk dokáže filozofii života použít v různých situacích a to tak, aby se cítil dobře, provinile anebo lhostejně. Co je lepší? Prožít bolest nebo být osamělý? V tomto příběhu různé postavy proplouvají svým osudem a prožívají své strasti i radosti života. Osudem stejně tak nudným jako zábavným. Stejně jako plného úsměvů a zklamání. Každá postava čelí nějaké výzvě. Každý má svůj sen, snaží se ho naplnit a zároveň v tom pomoci i ostatním a to prostřednictvím povzbuzení a podpory. Snímek je pro určitý okruh diváků, neboť ostatní, kteří na takovéto věci nejsou, se u sledování budou až neskutečně nudit. Ti zasvěcení naopak dostanou osvěžující příběh, který zapůsobí jako vánek v myšlenkách. Takových filmů vskutku moc není. (18.09.2017)

Reziser Claude Berri /Jean od Floretty, Manon od Pramene/ natocil celkom sympaticku, ale Ganeshazial stale priemernu komediu, v ktorej dobre hra najma Audrey Tatou /Amelie z Montmartru/. Okrem nej vsak film trpi na priemerne spracovanie, priemernu reziu a hrozne priemerny scenar. Chladnym sposobom natocene, to je tiez minus : 55 % (19.09.2015)

Brakoidní snímek se zápletkou naprosto o ničem, okořeněný postavami naprosto o ničem a doplněný koncem naprosto o ničem - aneb jedna ze zajímavějších podívaných novodobé francouzské tvorby. Kritiky vychvalovaná, dle mě dnes naprosto přeceňovaná, Audrey Tautou už bohužel asi nikdy nezopakuje perfektní výkon z Amélie, popřípadě Příliš dlouhých zásnub, takže nejzajímavějším zůstává Guillaume Canet, což činí finální dojem z filmu ještě tristnějším. (27.06.2009)

Romantická komedie. Přesto je na ní něco neobvyklého. Jsou v ní lidé s normálními problémy, staří lidé, nemoci a i deprese. Tohle všechno obvykle v tomto žánru tvůrci nezobrazují. Tady máme život sice taky přikrášlený, ale ne zas tak moc. Jen konec musí být dobrý jako u každé správné romantiky. Hlavní postavy jsou dobře napsané i zahrané, příjemný film na nedělní večer.70% (19.09.2011)

V prvních minutách jsem si myslela, že je to zase jeden film přímo stvořený pro mě. Ale on není. Ne, že by mě otrávil jako některé jiné zdejší uživatele, ale musím uznat, že kapku utahané to bylo. Vztah mezi Camille a Franckem byl sice místy vážně vtipný, milý a opravdový, ale přitom z něj čišel podivý chlad. Možná spoiler - a ty závěrečné peripetie byly, myslím, úplně zbytečné, když to dopadlo, jak to dopadlo. No... nejspíš jsem čekala něco jiného než příběh o tom, jak na závěr všichni ke štěstí přišli. Ale vím, že to už je čistě jen můj problém. (02.06.2013)