Prostě spolu

Strašně dlouho jsem hledala film,který by se alespoň z poloviny vyrovnal Amelii z Montmartru. A já ho přece našla.A znovu s Audrey . Je pravda,že jsem trochu fanatik do francouzských filmů a Audrey Tautou.Takže kombinace obojího pro mě musela být tutovka.Ovšem po shlédnutí jsem měla stejně tak příjemný pocit na duši jako u Amelie.I když jde o celkem jednoduché a stokrát omílané téma (22.06.2013)

První třetina filmu byla zajímavá, ale pak už bylo každému jasné co se stane a jak to všechno dopadne. Takový film bych čekal spíš od amerických tvůrců, jež chrlí tuctová béčka hraná na romantickou notu jedno za druhým. Od Francouzů bych čekal víc, ale nabídli mi jen zklamání a americký happy end. 50% (03.02.2010)

V jednoduchosti je krása. Teď nemluvím o tom úžasným bytě, francouzské filmové interiéry jsou ostatně většinou hodně fajn. Milý lyrický příběh se solidními hereckými výkony (Laurent Stocker!). Zatímco jindy otřesné české znění pohřbí sebelepší film, tady bych řekl, že výborný český dabing pozvedl celkem prostoduché dialogy. (18.04.2011)

Idilické, hezky plynoucí, lehce předvídatelné. Líbí se mi, jaký mají vztah ke starším lidem. Taky mám hrozně ráda svoji babičku a nechápu ty lidi, co dokážou být zlí a nevšímavý. Film je dobrý pro klidný večer, kdy žena zůstane sama doma, otevře si lahvinku červeného vína a chce nechat čas jen tak plynout. Červené víno pomůže přenést se přes romantický konec. Guillaume Canet je dobrý herec a bez košile mu to taky sluší. Tento žánr není moc můj styl, přesto, líbilo se mi to. (01.06.2011)

Berriho manifest o poklidné smrti? ... Claude Berri se na stará kolena nechal trochu unést, zapomněl do filmu zakomponovat nějakou dramatičtější frakci a vypráví tak jen o dalších z mnoha lidských osudů, které se nakonec spojí a zahřejí diváka u toho srdíčka. Bez nějakých vyšších ambicí zručně provedená oddychovka se třemi sympatickými herci a jednou babičkou. (19.03.2009)