Dárce

Tak si to shrňme, film režíroval tehdy 64letý matador thrillerového žánru (i když nejen toho) Phillip Noyce podle předlohy, kterou napsala v roce 1993 tehdy šestapadesátiletá Lois Lowry. Román tedy vznikl dávno předtím než se svět zbláznil do žánru young adult boje s dystopiemi:) A z nějakého důvodu někomu přišlo jako dobrý nápad tento snímek vyprodukovat v době vrcholného boomu daného žánru (pro srovnání v roce 2014 šla do kin první část finále - ano, zní to hrozně - Hunger Games, a Harry Potter byl už pár let na odpočinku; jako ta postava, ne značka, to zas neblbněte, ta se teprve začínala ždímat;)). Jen si tak nějak ten někdo nedal práci zjistit, kam se žánr od roku 1993 vyvinul, a hlavně jestli autorka dostatečně držela prst na tepu doby... a příčetnosti:) Když se podíváte na popis série The Giver, zjistíte, že jde o celkem čtyři knihy, vydávané s dlouhými rozestupy (1993 - 2012), přímo spolu souvisí jen první a poslední díl, a míchají se tam podivné nadpřirozené schopnosti s dystopickou sci-fi. Takže je to spíš cosi podivného než materiál vhodný ke zpracování jako osamocený film:) Nemám iluze o tom, že geniální věci jako Verneovy Dva Roky Prázdnin by u dnešního vzorku cílové skupiny obstály, a podobné to je i zde. Vysvětlením bohužel je, že Jeff Bridges byl velkým obdivovatelem předlohy, a mnoho a mnoho let usiloval o její zfilmování (scénář existoval už v roce 1998!!!) - a jeho nekritický náhled je tak možné označit za nejpravděpodobnější příčinu, proč to dopadlo tak jak to dopadlo. A pokud se - tak jako Honza Musil na TV Barrandov - ptáte jak to dopadlo, tak asi takto: Dárce může fungovat právě na nezkušeného mladého diváka, který nemá moc "nakoukáno" a skoro nic načteno - my ostatní uvidíme všechny ty "inspirace" (ačkoliv minimálně u části z nich je kauzalita přesně opačná - pamatujte, rok 1993;)), a díry v logice prezentovaného světa, respektive spíš příběhu. A dokážeme si už představit, že pokud nemáte emoce, a vztahy k ostatním lidským bytostem vnímáte jen "funkčně", je vám naprosto nesrozumitelná řada morálních dilemat "normálního" člověka. Myšlenka světa, který si drží jisté spojení s emocemi a hlavně samozřejmě hrůzami zášti a násilí skrz jednoho vybraného profesionála (a zároveň vyděděnce), není špatná. Špatné je, když se tento svět začne rozpadat naprosto předvídatelným způsobem - a pak se ukáže, že je to celé jinak. Jinak takovým způsobem, který naprosto nedává smysl, a popírá samotnou možnost existence takového světa:) A vede děj k závěru, který očekáváte, a nemůžete nevidět, že to skutečně zajímavé se začne dít až po zatmívačce, díky již zmíněné kombinaci jakési omnipotentní technologie/nadpřirozena:) Je to velká škoda, vizuálně to totiž není vůbec špatné dílo (nemyslím jen efekty, ale i architekturu atd., a to byl rozpočet jen mrzkých 25 milionů dolarů), a herecké výkony také nedělají ostudu, ale ten scénář je peklo. 50% a víc ani ťuk. (04.02.2021)

The Giver pracuje na poli vizuálneho stvárnenia sveta prechodmi medzi čiernobielym a farebným videním sveta takmer až art prostriedkami. Ďalej poteší výpravou, ktorá nie je megalomanská a je príjemne retro. Otvára nejaké existencionálne otázky, ale tu sa už dostávame k záporom filmu. Nesmela by to byť jasná teen záležitosť, aby tieto otázky dokázali byť servírované nejednoznačne a menej doslovne. Jednoducho sa na konci ukáže, kto má pravdu a vec je vybavená. Zápletka je samozrejme echt prevarená, viac však vadia logické nedostatky, vyplývajúce z deja. Jonas má cestu príliš jednoducho dláždenú scenáristickou vôľou doviesť všetko do zdárneho konca. (28.10.2015)

Jůůů, tak tu máme i divergentního kluka! A jaká to s nim byla bžunda! On vám čoveče sní o vášnivý líbačce na Oktoberfestu, ze všeho nejradši bobuje (uplně kdekoliv, kdykoliv) a disciplínu "skok do řeky" ovládá snad ještě líp než Robert Langdon. --- Ne, fakt. Pokud jsem vypatlanost Divergent zčásti přičítal nevyzrálosti autorky předlohy, tady bych měl snad pro změnu hovořit o senilitě. Neuvěřitelně hloupá záležitost, která se vrchem - jako by těch starostí neměla už tak dost sama se sebou - vpravdě legračnim způsobem pokouší o všeobjímající morální apel (...a docela absurdně přitom začíná u lovu slonů). --- "I feel completely stupid" (12.09.2014)

Představte si, že žijete v harmonickém světě nejsou války, všichni jsou si rovni. vaše životní dráha je předurčená a vy jste předem vybráni na práci na kterou se nejvíc hodíte. všichni jsou spokojení nikdo si nic nezávidí nejsou rozdíly a svět je černobílý. Jasně říkáte si to zní jak řízenej život. To je pěknej shit v takovým systému bych žít nechtěl. Ok a teď si představte, že to nevíte, protože vám byla vymazána paměť. neznáte historii lidstva nemáme emoce nevíte co je láska co je nenávist, smutek, nevíte co je smrt. Nevíte nic. Takže navenek žijete v absolutní harmonii a rovnováze, ale ve skutečnosti je všechno postaveno na lži podvodu a pokrytectví. Co by se stalo kdyby na to jeden člověk přišel a otevřel oči i ostatním? Přesně takové otázky tenhle film klade a musím říct, že i když se z hlediska tématu nejedná o nic novýho pod sluncem tak mě Dárce chytl. Je zajímavě zpracovaný, svižný nenudí a i když je téměř neakční, tak je to takový přemýšlivý sci-fi který celkem můžu. Neříkám, že je to až tak moje parketa podobnej film mě musí chytnout a tenhle mě nijak nepohoršil. Proto dám.60% (17.09.2014)

Roztomilá pohádka pro teenagery. Celé mi to připomíná sáňky, které sice svižně jedou po sněhu, ale vůbec nemají tušení o spící trávě kdesi pod nimi v hloubce. Tenhle film do hloubky emocí (a všeho dalšího lidského) nechce jít. Chce jen nadhodit míček a čeká, jak ho odpálíme. To mu nelze zazlívat, ale ani ho za to nelze pochválit. (04.01.2015)