John Carter: Mezi dvěma světy

Proč muselo Dejah Thoris hrát tak šílené prkno? :-( Ale popořadě... moc, moc jsem se bál, jak tahle nádherně košatá, naivní, a přitom silná knižní předloha dopadne. Naštěstí, scénář mě celkem uspokojil. Navíc NENÍ zhovadile patetický, ani polopatický, tedy nepřizpůsobuje mě nejtupějšímu potenciálnímu divákovi. Nevnucuje mi nějakou trapnou režisérovu agitaci, hurá. Vizuální efekty se až na řadu přemrštěných (doufám naschvál) rekvizit dost povedly. Hudba byla místy přestřelená (je špatně, když koukáte na film a řeknete si "jemináčku, ta hudba ale šlape kočce na ocas" - má vás vtáhnout do příběhu, ne z něj vytrhovat)... no ale dejme tomu. Co bylo ovšem slabší, to byla část hereckého pojetí. Herec s velkým egem se pozná tak, že nastoupí na plac, zatne všechny svaly, natočí hlavu, vytřeští oči a začne místo mluvy s partnerem hřímat repliky, aby bylo vidět, že za ty prachy něco HRAJE... Kdežto velký herec se naopak pozná tak, že se poddá roli, vzdá své osoby, a nekoukáte na herce, ale na postavu, kterou hraje. Naštěstí v sobě tohle trochu měl hlavní hrdina, s vedlejšími (až na Purefoye) to bylo dost zlé. Je smutné, že většina lidí hrála hůř než animovaní marťani. Zpět k Dejah Thoris -- to se nepovedlo hodně, měli najmout nějakou herečku. Ale aspoň to nebyla anorektička nebo vyfotošopovaná modelka, ale přirozeně mírně hezká ženská, které dali šmrnc. (07.03.2012)

Zapomenutá šestáková klasika, které přehnaně vlažný divácký příjem ukázal, že její doba je dávno pryč. A je to setsakra škoda, protože hrdina John Carter, drsňák Kantos Kan nebo má dětská láska Dejah Thoris ožívají na velkém plátně v celé jejich kráse. Trochu ledabyle nasekané časové roviny mě sice v prvních desítkách minut pořádně vyděsily, ale jakmile se na Barsoomu všechno ustálí, rozdělí se strany a začne se skákat, sekat a heroicky promlouvat k davům, je jasno. Mezi dvěma světy se odehrál povedený blockbuster, který dávný kult přetavil v podívanou plnou hlášek, akce a velice povedených momentů (bitva stříhaná flashbackem mě přikovala s otevřenou pusou). Pokračování se sice nedočkáme, ale jeden příběh pro nás dobrodružství-chtivé už zůstane. (12.03.2012)

Dějově nijak překvapivá, ale vizuálně ohromující pohádka se skvělou hudbou, nesympatickým hlavním hrdinou a vcelku příjemným humorem. Nevím, jestli má cenu psát o tom, co všechno John Carter (ne)vykrádá, protože jeho děj je zkrátka vyprávěn pomocí známých, lety a miliony čtenářů a diváků prověřených, postupů, které, přiznejme si, od sci-fi / fantasy už tak nějak čekáme. Mezi nejlepší scény patří první kroky na Marsu a vůbec celá ta následující část, v níž se Carter seznamuje s Tharky a která má atmosféru Lawrence z Arábie (no vážně!), dál se mi velice líbila velkolepá bitva prostříhaná flashbacky, no a závěr zrovna tak. Suma sumárum se Andrewu Stantonovi podle mého názoru první hraný film vyvedl o dost lépe než kolegovi Birdovi, jehož Mission: Impossible - Ghost Protocol mě tedy velice zklamala. (15.11.2012)

Hvězda za naspeedovaného prasopsa, hvězda za skvělé triky (s výjimkou Kitsche na lanech, to je zpětně LOL roku 2012) a půl hvězdy navrch za pokus o franšízu, kterou si frajeři nabubřele utřískali k smrti hned na startu. Mimochodem, brát se tenhle film ještě mnohem víc vážně a mít srandovní stop motion triky, byl by to kult! (17.07.2023)

No tak tohle se teda moc nepovedlo, sice presne ten typ filmu, u kteryho bych cekal, ze me bude skvele bavit, ale bohuzel, tohle Stantonovi moc nevyslo. Sem tam zazlobi nejakej trik, vizualni stranka taky neni nejak dechberouci, ale je fakt, ze kulisy jsou docela originalni. Pribeh sam o sobe je sice jednoduchej, ale pro podobnej typ filmu naprosto dostacujici. Jenze problem je, ze to tak nejak nemuze proste chytit tempo, sem tam akce, sem tam zbytecny kecy, obcas nejakej forek, ale takhle si proste zabavu nepredstavuju, obzvlast, kdyz ma film zbytecnejch 140 minut. Herci jsou vicemene nevyrazny az nezajimavy a pobavi jen uchylackej Purefoy. Celkove sice ne vylozene nuda, ale ty 3* jsou tak akorat. (20.05.2012)