Masks

Stella je mladá nádejná herečka, ktorá sa snaží presadiť v divadle. Po jednom z neúspešných konkurzov dostane odporúčania na školu herectva so špeciálnymi praktikami. Stellu do školy na jej veľkú radosť príjmu. Netuší však, že metódy učiteľov sú zďaleka odlišné od tých klasických. Razom si uvedomuje, že prvým krokom do školy začína hrať svoju vlastnú, hlavnú úlohu v inscenovanej dráme. J*A*S*M to opäť raz vystihol. V skratke. Amatérske dielo, ktoré dokáže zaujať hĺbkou príbehu. Odstup odpadu od 5 hviezd je len v málo prípadoch od seba tak blízko. Ja dávam za seba hviezdy dve. Nechytilo ma to a už vôbec nevtiahlo do deja. Film určený pre diváka, ktorý nehľadá 3D efekt, či bezhlavé šermovanie žiletkou. Vďaka zdĺhavému vývoju deja, nudným pasážam, hereckými výkonmi či kamerou pripomínajúcu seriál Derrick, aj polka náročnejších zaspí a tresne si hlavou o hranu monitora. Rada na záver. Počítače "Asus" Vám budú bohato stačiť. (11.12.2012)

Ohyzdná Němka, co vypadá jako by si někdo zmetkovité Barbíně zařádil ve fabrice na xichtě sekunďákem, aby se prodala aspoň v Číně, se rozhodne být hérečkou za každou cenu. V globálním nadhledu na casting je velice zajímavé sledovat, jak se totální blonďaté prkno snaží hrát herečku. Velmi úsměvné. A tak se naše milá Gertruda zapíše do ultimativního hereckého kurzu "Hrej nebo chcípni!" pomateného pšontka, jehož metoda kombinace LSD a pouštění žilou slaví nemalé úspěchy. Výsledkem je něco, co atmosférou připomíná německé fekální porno z osmdesátých let, kde se sice moc nevylučuje, ale zato sračkovitě žvaní. Prostě ubohá, pomatená kokotina s odpudivým obsazením, která se snaží análně zneuctít Dariovy a Luciovy klasiky. Tvůrce tohoto škváru by zasloužil před kamerou provrtat spánkový lalok vidiovým vrtákem o průměru osm a vyšším. (07.03.2013)

Málokdo dnes ví, že postava temného učitele herectví Mateusze Gduly byla inspirována skutečnou osobou, nejkontroverznějším režisérem všech dob, Osirikasem Pansilasem, jehož kontroverze zašla tak daleko, že je jeho práce a dokonce i samotná existence popírána nejen v uměleckých kruzích, ale dokonce i historiky. Osirakis za svou krátkou filmovou kariéru v 50. letech minulého století natočil několik prazvláštních snímků. Už jejich názvy slibovaly netradiční podívanou - Skála aneb Betonový muž, Letěla kočka, bum do zdi či Rozvírej se bříško. Odporné horory, kde se lidé zalévali do betonu, kočky rozbíjely o zdi a párala břicha však lákaly své diváky na až na svou dobu neuvěřitelné triky, při nichž zůstával rozum stát. Navíc Pansilas překvapoval i tím, že každá další projekce stejného snímku byla od té předešlé v něčem odlišná, jednou letěla proti zdi kočka zrzavá, jindy mourovatá, někdy změnil i název původního snímku a divák jdoucí na Skálu dostal např. Utopence, jenž neutíká, obsah filmu si asi dovedete představit. Po několika měsících úspěšného podnikání ve filmové branži konečně na jeho film přišel místo obvyklých debilů i normální člověk a celou záležitost nahlásil na nejbližší policejní stanici. Při vyšetřování pak vyšel najevo prostý fakt, že Pansilas nebyl žádným filmovým kouzelníkem, nýbrž prachsprostým podvodníkem a ve svých filmech nepoužíval žádnou novátorskou techniku, točil totiž obyčejné dokumentární snímky, nejednalo se tedy o žádnou převratnou imaginaci, ale jen a jen o nudnou realitu. Pansilas byl poté odsouzen k trestu smrti, jeho filmy spáleny a jeho existence zpochybněna. Jeho odkaz však žije v jeho divácích, kteří stále prahnou po dalších zážitcích.... A k Masks jen to, že jako pocta klasikům dobrý, a když si odmyslím tu příšerně otravnou árijskou machnu v hlavní roli, tak i velmi dobrý. Smysl pro giallo říká čtyři, zdravý rozum tři, na co já asi dám. (01.10.2014)

Mně se hodně u Masks líbilo, jak tvůrci uchopili toto téma, vynechám kritiku hereckého obsazení (jasně, barbie come home, ale chvílemi jsem si říkala, jestli to právě nebylo zamýšlené, od Němců se dá čekat ledacos), krom něj to byla lahůdka za lahůdkou, hudbou počínaje a hektolitry krve konče- abyste nesetrvávali v klamu, já tu sice chválím, ale chvilkami mi bylo lehce špatně a doteď, když beru do rukou nůžky, si dávám pozor, abych je držela hroty od sebe.. Není to pro slabé povahy, stejně jako není Divadelní škola Matteusza Gduly pro každého herce. (18.05.2014)

Milé hororové překvapení, které je téměř bez chybičky. Příběh byl solidní a děj od začátku také. Herecké výkony nevadily a k závěru se postavy dostávaly do pěkného psycha, což zvedá snímek o něco výš. Vyvrcholení a rozuzlení stálo za to. Musím pochválit i hudbu, poněvadž když byla slyšet, byla špičková. Nejde o dokonalé dílo, ale víc než průměrný horor rozhodně ano. Pár chyb a věcí vadí, ale jsou to detaily, nad kterými jsem mávl rukou. Jsou to například občasné výlevy v hereckých výkonech a občas horší kamera a střih, ale to se dá odpustit.. 8/10 = 81% (04.11.2012)