Duel Frost/Nixon

Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že před dlouholetými oblíbenci - FIncherem a Mendesem - jednoznačně upřednostním novinku Rona Howarda, vysmál bych se mu. Ale... ano! Howardův vycizelovaný styl k látce skvěle padne a to, že nemá tak osobitý autorský rukopis, je pro dramatizaci pohnutých politických událostí jenom výhodou. O dvě třídy lepší než Královna. A velký potlesk pro Franka Langellu, na jehož tváři jsem doslova visel. Čtyři s velkým plusem. (10.02.2009)

Z filmů se scenáristickým podpisem Petera Morgana, které jsem zatím viděl, patří Duel Frost/Nixon bohužel k těm slabším. Na jedné straně perfektní herecké výkony Franka Langelly, Michaela Sheena, Sama Rockwella a Kevina Bacona a podařená dokumentární atmosféra, na straně druhé vcelku zbytečné postavy včetně (bohužel) Rebeccy Hall, jejíž smysl jsem úplně nepochopil, a stěží uvěřitelné scény mimo kamery - například ten noční telefonát. Hádám, že původní divadelní hra je koncentrovanější, a tím pravděpodobně i lepší. (29.08.2023)

Jde zřejmě o jeden z výborně režijně zpracovaných filmů Rona Howarda, ale co se týká nějakého mého hlubšího prožitku, tak jsem byla mírně zklamaná. Možná to bylo i tím, že v první polovině filmu jsem zcela nezaujatě a s jistým odstupem sledovala shrnutí faktů aféry Watergate a přípravu interview investigativního novináře Davida Frosta s Richardem Nixonem. Teprve od zahájení prvních rozhovorů jsem zabrala a sledovala, jak se bude Duel dál vyvíjet. Přestože Nixon je silně dominantní, tak v posledním interview se situace obrátila a Frostovi se podařilo zasáhnout Nixonovo slabé místo a přimět ho k přiznání chyb a k omluvě američanům. Ve filmové verzi tak Frost zvítězil, zatímco reálné rozhovory skončily spíš remízou. Alespoň tak jsem se o tom dočetla v recenzích. A souhlasím i s faktem, že když se řekne Nixon, každý automaticky doplní „Watergate.“ Filmy fungují podobně – spousta z nich pojednává o Watergate, ale jen málo z nich o Nixonovi. Ale co mě se týká, stačilo vidět jednou a dost. Politika opravdu není má silná stránka. (09.09.2012)

Nejprve to vypadá, že tohle téma nemůže utáhnout dvouhodinový film. A řádně zaujmout. Nakonec je opak pravdou a tenhle slovní souboj v některých momentech přiková k sedačce. Může za to jeden nápad britského baviče a moderátora talk-show Davida Frosta, který se v honbě za vidinou vysokých ratingů neváhá zadlužit a vyzve po aféře Watergate v ústraní žijícího exprezidenta Nixona na sérii rozhovorů. Nixona zaujme nejen slušná finanční odměna, ale i možnost rehabilitovat se před národem. Jenže lehkomyslný Frost z nápadu nakonec vykřesá ostře sledovaný soud, který bývalý prezident nikdy neměl. A hrdý národ se možná dočká nějaké té omluvy od jediného oficiálně odstoupivšího amerického prezidenta.. Ron Howard je přepečlivý a na snímku je to znát. Jeho dílo je přehledné i pro neznalé a podstatně mladší ročníky a i přes dosti nezáživné téma je dostatečně atraktivní. Obyčejný televizní rozhovor je tu nosnou dramatickou linií, k čemuž režisérovi bravurně vypomáhá ústřední herecké duo. Frank Langella i Michael Sheen rozpoložení obou bojovníků vždy dokonale dokáží převést na plátno. V některých momentech fakt velká poklona (sorry, Seane i akademici, ale o Oscara se měl poprat Langella s Rourkem). Obrovská profesionalita čiší i z dalšího hereckého osazenstva (Sam Rockwell, Kevin Bacon nebo Matthew Macfadyen), Rebecca Hall zase dokazuje, jak moc dokáže vymačkat i z tak maličké role. A navíc jí to náramně sekne. Oko divákovo nicméně potěší i výborný střihač s kameramanem, kterým může Howard líbat nohy. A vlastně i sám sobě.. (21.09.2010)

Nestává se často, aby hollywoodské studio sáhlo po společensky závažné látce a umožnilo vznik filmu, který se vymyká zavedeným šablonám pásové výroby komiksových adaptací, romantických a rodinných komedií či jiných zábavných žánrů. Duel je po technické stránce mimořádně zdařilý snímek s pečlivým castingem, kvalitním scénářem a promyšlenou režií. Pokud se někde skrývá úskalí, pak v samotném námětu, v tom, co tvůrci vidí jako zásadní a co chtějí sdělovat. Duel ve skutečnosti není film o politice a osobě kontroverzního, nicméně významného, dobového politika. Je o roli médií a jmenovitě televize, která v druhé polovině 20. století převzala rozhodující vliv na utváření veřejného mínění. Ne nadarmo se ve filmu opakovaně připomíná proslulá televizní debata mezi Kennedym a Nixonem, kde o porážce Nixona rozhodl pot na jeho tváři, který na kameře působil ošklivě a dělal Nixona starším. To rozhodující v Nixonově aféře se odehrávalo mimo zorné pole televizních kamer. Mravenčí práce vyšetřovatelů, investigativních novinářů a zákulisní jednání lobbistů při procesu impeachmentu, to vše je mimo záběr tohoto filmu, jako by to pro něj neexistovalo. V době, kdy se filmový příběh odehrává, už byl Nixon mimo hru a duel s Frostem byl jen symbolickou tečkou za jeho působením v nejvyšší funkci. Televizní duel na politické úrovni ve skutečnosti neznamenal žádný zásadní zvrat a Nixon dál veřejně působil jako soukromá osoba a zároveň veterán republikánské strany, která dokonce po druhém volebním období Ronalda Reagana uvažovala o resuscitaci Nixona a jeho opětovné kandidatuře. Frost byl a zůstal opravdu pouhým bavičem, který se zapsal do mediálních dějin tím, jak dokázal řadu měsíců po vládním skandálu a odstoupení prezidenta dostat znovu tyto události na televizní obrazovky a udělat z nich prvotřídní hit. Frost k rozhovoru přistupoval jako k možnosti se zviditelnit a vydělat peníze. Politice nerozuměl, zato velice dobře znal a chápal televizi jako médium. Celkový dojem: 80 %. (22.02.2013)