Eliška má ráda divočinu

Chtěl bych žít ve světě, ve kterém Otakáro točí další filmy, ale odhodil svou antiscénáristickou pózu, protože jeho pojetí filmu jako „hostiny smyslů“ bylo jedním z nejslibnějších momentů české porevoluční kinematografie. Na Elišku jsem koukal s potěšením, na formálně podobně pojednaný film, který by navíc měl co říct, bych koukal s nadšením. Howgh. (23.01.2014)

Rozumím obecné nechuti k této pitoreskní dadaburlesce - je to přeci jen smaženice vařená z Amanita muscarina, ale pro mne byla již první lžíce bájnou ambrózií. Ty barvy, ta hudba, to obsazení a hlavně - ty dialogy!!! "Jestli Vy mě tady nepřestanete vopíjet, tak já pudu domu!". Chuťovka pro všechny, kdo ví co je psylocibin - ale ne ten multivitamín, nýbrž čistá mykóza. A tahle mykóza je pořádní narkóza. A přestaňte se navážet do jeho báby - ta ví kde to roste! (28.10.2007)

Šílený počin plný českých známých herců. První půlku jsem pozorně sledoval a snažil se najít nějaký smysl toho všeho psychedelika. Když jsem ho nenašel, tak jsem si pomohlo zeleným listem, abych se alespoň trošku přiblížil pochopení téhle šílenosti. Bohužel to nepomohlo a konec filmu jsem kroutil hlavou co jsem to právě zkonzumoval. Dvě hvězdy za odvážné scény, slovník a právě za tu šílenost. (06.12.2015)

Po 17 letech jsem si splnil svůj sen a viděl jsem tento ve své době jistě zcela šokující film. A musím říct, že film předčil má očekávání. Čekal jsem opravdu divočinu bez ladu a skladu. Ale nejen že to byla divočina, ono to mělo i hlavu a patu. Hlavně se mi líbí ta bezstarostnost, ten výsměch všem těm Pelíškům a spol.!!! Prostě film, který bylo třeba, protože dokáže občas okořenit zatuchlou polévku české kinematografie. Škoda, že těchto pokusů není více - ale dnes by to toho asi už nikdo peníze nevrazil. Film se pyšní nejen skvělými hereckými výkony, ale též výbornou hudbou a samozřejmě barevností - jako bych v tom viděl Almodovara :)))) Prostě hravá letní taškařice na zimní večery.:) (08.04.2016)

Veliká škoda, že jsem neměl možnost být u natáčení. To musel být permanentní flám. Však je na všech vidět, jak si tu pařbu užívali. A sestava Polívka, Dejdar, Nekonečný, Vávra, Čtvrtníček, pařba snů. Je to ulítlé takovým tím devadesátkovým způsobem a je znát, že se tam nepil jenom alkohol. Snaha o umění to téměř minula, ale ta radost z blbnutí, která z toho čiší, stojí za tři hvězdy. Co v mých očích filmu ubralo, ba ho přímo učinilo nebezpečným je pojídání muchomůrek červených. Ty na rozdíl od tvrzení Čtvrtníčka neobsahují psilocybin, ale muskarin a muscimol. Což jsou dvě látky, které fungují zcela protichůdně. Jedna je halucinogen a druhá emetikum (nutí na zvracení). Emetická složka se dá převést na halucinogenní sušením tenkých plátku na slunci. Ale kdyby účastníci jedli syrové muchomůrky červené, skončili by všichni zeblití jako šakali. Zajímalo by mě, kolik lidí neznalých toxikologie se nechalo zblbnout filmem a otrávili se syrovými muchomůrkami. Měli tuhle informaci dát velkým písmem aspoň do závěrečných titulků. (21.01.2024)