Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
,,Tož tak na světě!" Film ze života provázeného věčným hledáním a čekáním. O to větším v složité době politické zlovůle. Začíná se sice blýskat na lepší časy, ale pořád není ten správný čas na nalezení a vykopání zakopané flašky slivovice. ,,Ten, kdo jí vykope, najde třeba jenom jediný hlt. Ten bude jako zázrak, bude vonět velice, silně a milost to bude pro toho, kdo ten hlt polkne... ale možná jí nenajde nikdo a bude tam pořád, i kdyby z ní měla zůstat jenom kapka na pavučině. A v té kapce bude všecko, celá moudrost." A já také věřím, že ano... Scenárista Jiří Křižan v jemně melancholickém rukopisu krásně uctil památku těch, kteří se mnohdy nespravidlivě stali obětí procesů, z nichž se mnozí těch lepších časů nedočkaly, stejně tak jejich rodinných příslušníků. V režii Martina Hollého a v hlavní roli s výborným neoukoukaným Ivanem Jiříkem vznikl tak jeden z nejlepších porevolučních filmů domácí tvorby. Vedle průměrných fraškovitých Černých baronů a ještě horšího, vulgarismy přesyceného Tankového práporu představuje TICHÁ BOLEST opravdový filmový skvost s tématem Čs.lidové armády (PTP) v 50.letech. Po umělecké stránce nelze opomenout fascinující výkon Rudolfa Hrušínského stvárňujícího dědečka, jenž přišel v politickém procesu o syna a mnohokrát i o chuť k životu, ale láska ke svému vnukovi i k slivovici ho tu drží dál. A člověk se musí umět pousmát a nacházet štěstí i v trpkých chvílech života. To pochopili i tvůrci, kteří ve vkusné míře i tento dramatický příběh obohatili o pár veselých momentů a hlášek. ,,Dědo, ty když piješ víno, to vypadá jako transfuze." 90% ()
Kvalitní film o těžkém období budování komunismu v 50. letech a obětech, které si budovatelské nadšení vyžádalo. Jeden z mála snímků, kde nenacházím takový ten laciný tématický konjukturalismus, kterým se vyznačuje podstatná část naší polistopadové tvorby. 5* ale přece jen nedám, i když tématicky je to silná záležitost, navíc podepřená přítomností herecké legendy Rudolfa Hrušínského a celé řady dalších skvělých charakterních herců v menších rolích. Shoduju se ale se svým oblíbeným uživatelem Šandíkem, že film má rezervy v režijním zpracování i v technických disciplínách. Cítím tam i neblahý vliv staré známé nemoci českého filmu - figurkaření. Film chce tak trochu dohnat Černé barony a přitom jeho síla je někde úplně jinde. Celkový dojem: 80 %. ()
"Správnější je v Bohu žít, než se k Bohu modlit." Citlivý rukopis Jiřího Křižana, vkládající do úst starci moudrá slova. Ve srovnání s Černými barony nebo Tankovým praporem několikanásobně převyšuje jak na pravdivosti, tak i ve zpracování. "Osud je akorát výmluva pro svinsta, která lidí páchají." Jedna z nejlepších rolí Rudolfa Hrušínského. "Píšu co si myslím a myslím si co chcu, dělej to též tak. O čem víš, že je správné, dělej podle sebe, nenechávej si nic diktovat." ()
Hodně hořký dramatický příběh (natočený podle autobiografického Křižanova scénáře) odehrávající se na sklonku zrůdných 50. let v retrospektivě dvou časových linií, jednoho malého chlapce, který byl po smrti svých rodičů vychováván jen svým dědem. Nejvíc mě na filmu zaujala pravdivá formulace Jankova dědy (opět báječný Rudolf Hrušinský) "Neostávej tady, Janku. Není dobré zostávať mezi lidmi, kterým připomínáš svinstva, kterých se dopustili." Ale také fanatický důstojník Kopřiva (Vítězlav Jandák) ve scéně s tankem ke konci filmu. Pro mě doposud neznámá (za což se trochu červenám). Jinak se ale jedná svým způsobem o neprávem zapomenutý a opomíjený velký film (jak po roce 89' tak i dnes) který rozhodně stojí za připomenutí a to hned z mnoha pohledů. ()
Bolesť vždy čaká niekde vedľa a príde. Ale nikdy neostane. Tak pravil skúsený dedo, ktorý bolesti zvládol dosť. Všetko ticho, bez pátosu a dramatických scén. Pripomenul mi, že dnes je všetko hlučnejšie, okázalejšie a dramatickejšie. Zabudli sme na časy núdze, trápení a bolesti. Aj preto treba pripomienku. Obzvlášť v takejto podarenej podobe. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Postava Vítězslava Jandáka ve filmu říká: „Byl jsem kapitánem tankového praporu.“ Zajímavé je, že o rok později si Jandák velitele tankového praporu s hodností kapitána skutečně zahrál ve filmu Tankový prapor (1991). (Pelidor)
- Odborným poradcom filmu bol dlhoročný náčelník Odd. služby vojsk GŠ, plk. Jan Plesnivý. (marlon)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama