Silent Pain
Režie:
Martin Hollý ml.Scénář:
Jiří KřižanKamera:
František UldrichHudba:
Svatopluk HavelkaHrají:
Rudolf Hrušínský, Ivan Jiřík, Vítězslav Jandák, Miroslav Táborský, Jiří Sedláček, Martin Dejdar, Tomáš Juřička, Jiří Pomeje, Dušan Cinkota, Jiří Langmajer (více)Obsahy(1)
Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Vypráví baladický příběh chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako „třídní nepřítel“. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda. Děj filmu se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je děda. Moudrý a poctivý starý muž, který jej po smrti rodičů v malé valašské vesnici vychoval… (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (413)
"Bolest se vždycky vrátí, ale nikdy nezůstane." Z trojice porevolučních "armádních" filmů mi tenhle přijde nejlepší. Mám ho hodně rád. Je zvláštním způsobem zábavně smutný a smutně zábavný. To prolnutí vojenské sebekarikatury a smutné kruté reality je neuvěřitelně působivé. Za což může velmi dobře napsaný scénář a skvělé obsazení. Zedníčkův Smrtibrácha rve rodidla. ()
Film je rozprostřen do několika časových rovin, které se bez nějakého pravidelného pořadí vynuřují a zase klesají, což dává snímku na české poměry poměrně originální nádech, zároveň zřejmě značně přispělo k tomu, že se i přes nesporné kvality jedná o zcela zapomenuté dílo, neb český dav vyžaduje srozumitelnější a přímočařejší vyprávění. Je to škoda, skvěle zahrané postavy v hořkém příběhu té opravdu podivně zkurvené doby bych rád vídal v televizi častěji. ()
Neprávem opomenutý film, který ukazuje, že být příslušníkem Pomocného technického praporu nebyla rozhodně taková legrace, jak předkládá například film "Černí baroni". Excelentní výkon podal Rudolf Hrušínský v roli dědečka, který se rozhodně nehodlal podvolit vůli komunistických parchantů. Jandák opět hraje tupého a věčně ožralého lampasáka (hraje to opravdu přesvědčivě, váhám, zda hraje nebo ne). Je to opravdu film, který by mě v televizi běžet častěji, aby lidé nezapomněli na zvěrstva komunistického režimu a každému, kdo tuhle zbabělou sebranku ve volbách volí nebo obhajuje její zvrhlé ideje, bych dopřál alespoň rok této medicíny. Jenže tenhle komunistický sajrajt na to nemá dost odvahy a zároveň nemá dost odvahy na to, aby přiznal, jaká zvěrstva tady v minulosti prováděl. ()
Silný príbeh ľudskej múdrosti s vôňou osobnej statočnosti a slivovice rebelujúcej proti obmedzenosti a zaslepenosti vtedajšej moci. Pre mňa nepoznaný snímok ma dojímal hlbokou sondážou do osudov neúplnej rodiny, s ktorou sa "pohrala" boľševická mašinéria. Majstrovi Hrušinskému som uveril každé slovo. Skvelý film ! ()
To jsem zase narazil na, alespoň z mého pohledu, totálně neznámý film od ještě více neznámého pana režiséra. Co vám mám povídat. Bavil mě. Je to další film o tom, jací byli komunisti čuráčci. Film na mě dokázal zadýchat dobovou atmosférou, kterou si jinak mohu pouze představovat. Moc se mi líbily všechny scénky z vojenského prostředí, které tvoří ostatně většinu filmu a výborný byl také výkon Rudolfa Hrušínského. To vám ovšem neříkám nic nového. Naopak co mi vadilo hodně, byl jazyk, který pro herce nebyl přirozený a bylo to znát. Dávám takové hodně pěkné 3*. Víc nedávám pouze proto, že jsem skutečně nic nepociťoval. Tak nějak jsem film pouze zhlédl, líbil se mi a ahoj. To je však zapříčiněno dobou, o které vypovídá a o které já mohu pouze spekulovat. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (6)
- Natáčení probíhalo především v Brankách, Valašském Meziříčí a Brně. Vlakové nádraží bylo natočeno v Jílovém u Prahy. Věznici si zahrál Mírov. (rakovnik)
- Scéna na hřbitově na začátku filmu byla natáčena na hřbitově v Novém Hrozenkově. Branka umístěná v portálu, kterou si otevřeli, zde byla nainstalována jen pro účely natáčení, poté byla opět demontována. (slawe)
- Scénář filmu Martina Hollého vychází z prozaické předlohy, kterou Jiří Křižan napsal už koncem 60. let a měla vyjít v roce 1971. K tomu z politických důvodů nedošlo, novelu přeložili pod jménem Jan Beran v Nizozemsku a Švédsku, česky vyšla až v roce 2018 pod názvem „Stín“. Mezitím ji ovšem Křižan v roce 1988 adaptoval do scénáře, podle kterého Hollý natočil svůj předposlední film pro kina. V polistopadovém čase jej publikum zcela přehlíželo, spatřilo jej pouhých sedm a půl tisíce diváků, což je škoda, protože tematizuje jeden z mnoha osobně prožitých příběhů komunistického bezpráví i stádnosti lidského jednání. (Letní filmová škola)
Reklama