Big Man Japan

Snímek „Dai-Nihonjin“ je originálně neoriginální, ale právě v tom je jeho kouzlo. Je to klasický kaiju film, kde bojové scény jsou vlastně arénou. Je to ale zároveň osobní drama, které je natáčeno na kameru jako reality show o jednom člověku, který je velmi neobyčejný. Tohle je tak krásně ujetý film, že já prostě nemohu jinak, než se na něj dívat se zalíbením a hodnotit ho hodně vysoko. Na tohle ale musíte mít náturu. (08.11.2015)

Big Man Japan je vše, jen ne tradiční kaiju eiga nebo banální komedie. Spíše jde o sebeuvědomělou demytizaci hrdinství v žánru monster filmů. Jeho depresivní rozklad, nostalgický i skeptický. Důkladněji zde. (19.07.2017)

Na první pohled mockument točený pro nic než prostou zábavu. Jenže mám spousty důvodů věřit tomu, že zdokumentování života zkrachovalého, stárnoucího, opuštěného Japonce bez ambicí, který se umí měnit na svoji přerostlou podobu, v níž bojuje s monstry, není prostě a jednoduše tím, čím se tváří být. Vypráví o Japoncích, ale spíše než o Japonci průměrném vypráví o Japoncích jako celku - či o určité generaci. SPOILERY - Různé poznámky o Velkém Japonci se tak transformují v lehce černohumorné hodnocení stavu japonské ekonomiky ("Zatím mi to na nájem stačí, ale jestli to takhle půjde dál, budu muset vykrádat banky"), přílišného zpohodlnění japonské společnosti a nedostatku "nepřítele" ("Monstra už teď nepřichází tak často, není kreativita"), zahraničně politická linie (vojáci říkají o Velkém Japonci: "Dřív býval agresivnější, vitálnější") nebo lakonický popis účasti v druhé světové válce ("Otec umřel tragicky, chtěl hrozně moc vyrůst, ale bylo toho na něj moc"). V samotném závěru ve scéně záchrany Velkého Japonce jeho dcerou vidíme konečně nástup nové, amerikanizované generace... KONEC SPOILERŮ. Nápad ne zcela nezajímavý, ale přeci jen poněkud... osamocený. Člověk se trochu baví, že ten špendlík píchl do přefouklého vlastenectví. Oceňuje, jak bizarní fikce zrcadlí realitu. Nové ale v tomhle zrcadle zahlédnout nemůže, jen to, co již zná. A tak mu krom několika uchichtnutí film dá jen málo. (04.06.2010)

Podobny napad ako u Cloverfield, dokument versus monstra. Jediny rozdieli je v pristupe. Jednak Japonci maju vacsiu tradiciu v monster filmoch a jednak japonci, ked sa hraju, chcu sa hrat, ale nehrat povrchne. Dai Nipponjin je mockumentom, ktory sa vymyslenym dokumentarnym sposbom venuje akoze skutocnemu zivotu loosera prvej triedy, ktory ma tu smolu, ze je zaroven monstrom. A kedze je to looser bez vlastnej vole a zodpovednosti, vlada ho dokonale vyuzila a zneuzila na boj s ostatnymi monstrami, takze aj ked ani sam netusi, ako k tomu doslo, je vlastne kladnou postavou, ktora pomaha celemu japonsku. Film so skvelym napadom, dokumentarne sekvencie, podobne ako v cloverfield, su presne nacasovane a vypointovane, presne v spavny moment odhaluju to, co je v deji potrebne. Na rozdiel od Cloverfieldu, kde ucelom bola adrenalinova jazda v prvej divackej osobe, Dai Nipponjin je komicka jazda vo vsetkych divokych odtienoch japonskeho uleteneho humoru. Dai Nponnjin je film , na ktory je treba mat zaludok. Pri cloverfielde sice dostanete v US kine oznamenie, ze vam z roztrasenej kamery moze prist zle, a ze par ludom aj prislo, pri Dai Nipponjin ziadne varovanie nie je. A ze ho iba par nejaponskych ludi zatial prezilo. :) (05.02.2008)

V podstatě na první pohled docela nudný film-dokument, ale když si představíme 大日本人 bez 人, tak z toho máme příběh o Velkém Japonsku a hned to dostane nový rozměr. I tak věřím, že je to poměrně těžce stravitelný film. Navíc české titulky jsou v podstatě lživý materiál, který z toho dělá ještě úplně jiný film. (11.10.2014)