Hobit: Šmakova dračí poušť

Hm, kouzlo je pryč. První Hobit se u mě se svým pomalejším tempem asi ještě svezl na nostalgické vlně, ale tohle už je regulérní zklamání s nezajímavými postavami, o nichž se člověk nic nedozví, a hordou nevkusného digitálního bordelu, u něhož jsem si v pár scénách (třeba Legolas skákající po hlavách trpaslíků) vzpomněl na nechvalně proslulou automobilovou honičku v džungli ze čtvrtého Indiana Jonese. Gandalfovo pátrání úplně zbytečné, Legolas na okrasu, lovestory mezi Kate z Lostu a druhým (a zároveň posledním) rozpoznatelným trpajzlíkem ze třinácti (definovaným slovem "otrávený") naprosto mimózní a i nad tím putováním trpasličí družiny a Bilba jsem několikrát zůstal v hlubokém zmateném údivu (poslat do Hory hobita, aby se tam přehraboval v závějích zlata a našel jakýsi arcišutr, který může být úplně kdekoli, a doufat při tom, že "se drak nevzbudí", je fakt geniální plán, který by se sice neztratil v dětské pohádce, jakou je knižní předloha, ale v rádoby temnější fantasy působí minimálně nepatřičně). Navíc film nemá pořádný dějový/dramatický oblouk (zatímco jednička fungovala jako včleňování se Bilba do společenství a získávání trpasličí důvěry), takže pokud se děj předchozího filmu dal s nadsázkou shrnout do slova "Vyšli", tak tentokrát zcela bez nadsázky do slova "Došli". S dovětkem, že ve trojce "Tam chvíli pobudou". Řemeslo má Jackson sice stále v ruce, ale při mém aktuálním zklamání nemůžu dát filmu, u něhož jsem se v lepším případě krutě nudil nad přívalem digitálních atrakcí, více než dvě hvězdy. (12.12.2013)

Šmakovalo. Hora zlata a drak k tomu, komu by to nebylo po chutí? Druhá část vyprávění se nese ve svižnějším a o dost temnějším tempu. Jackson si užívá prostoru a představuje nové linie (které si sice mohl odpustit) přínášející drobné novinky i čtenářům předlohy. Sličná Tauriel s tváří Evangeline Lilly má jedno z nejkrásnějších hudebních témat, co Shore složil. Bilbo a jeho parta padají z jednoho průseru do druhého, ale zaujmou především konfrontací s hmyzem, jízdou na soudku a finálním utkáním s pánem pod horou. Cumberbatch má letos záporáckou sezónu (střihne si tu ty nejmocnější). Nadchlo mě provedení Šmakova příbytku, které předčilo má očekávání stejně jako drak samotný. Ta hravá konverzace, ta akce. Ruší jen Gandalfova přípravna pro finále, ale jen velmi lehce. Opravdu užité a lehkou natahovatelnost akceptující. Konec byl v kině komentován rozladěným mlčení, šumem a finálním "To snad ne!", ale upřímně nemohli to utnout v lepší chvíli. Příští rok to zapadne do sebe a tuším, že Epizoda 3, bude řádná řež. (13.12.2013)

Tak i druhý díl na mě zapůsobil podobným způsobem jako ten první, a to, co jsem napsal do komentáře k němu, bych sem mohl víceméně zkopírovat v původním znění. Tedy kromě toho, že i přes různé zastávky měl podstatně svižnější tempo (k čemuž jistě pomohl i fakt, že už se nemuselo znovu nějak výrazně představovat a příběh se rozdělil do více souběžných linií). A přestože si stejně jako u jedničky uvědomuju řadu nedostatků (z nichž bych však já osobně vypíchl snad jen ten pokus o romantiku, která na mě přece jenom působila poněkud křečovitě), Peter mě zase dostal tam, kam chtěl a já se nechal spokojeně unášet na vlnách jeho fantazie přetavené všemi (ne) možnými prostředky na filmové plátno. Moc se těším na epické vyvrcholení (které bude pravděpodobně ke konci nepěkně natahované, ale už se nato začínám psychicky připravovat) a dílu prostřednímu přiklepávám 5*. (12.04.2014)

Dodnes si pamatuju, jak jsem v den premiéry vyšel z promítání Dvou věží a nadšeně zamířil zpátky k pokladnám, abych si tu nádheru okamžitě vpálil ještě jednou. Vůbec mě netrápilo, že se startovalo za běhu a končilo jen napůl. Přibyla totiž kupa výborných postav, větší otevření Středozemě fungovalo na jedničku a třešničkou na dortu byla geniální finální bitva. Je tedy Šmakova dračí poušť to samé v bledě modrém? Inu... ani omylem! Jacksonovy digihrátky tu naopak nabírají obludný a rozvleklý tvar, který v tom lepším případě budí nezájem a v tom horším vyloženě uspává. Největší highlight filmu, útěk v sudech, se přitom odehraje už po půl hodině stopáže (!). A i při něm je veškerá rozverná nápaditost trápena CGI zvěrstvy, která hobití ságu likvidují podobně jako o dekádu zpátky Star Wars. Všudypřítomná greenscreenová umělost ale není to nejhorší. Tím je nezajímavá banda postav (Bilbo je eliminován minimem prostoru, Thorin se zase mění v nudného maniaka), která absolvuje jednu utahanou zastávku za druhou, aby Jackson konečně předvedl draka... a vlepil vám do ksichtu možná nejohavnější filmový cliffhanger všech dob. Co je tedy ve finále platné, že je druhý Hobit vlastně dost akční a pořád se v něm "něco" děje. Ani desítky Legolasem nakrájených skřetů neuhasí touhu po napínavých, dojemných nebo jakkoliv jinak vtahujících momentech, které blockbuster od Petera Jacksona poprvé postrádá. Sem snad pořádnou dávku zábavy a emocí nedotáhne ani rozšířená verze... (6/10) (12.12.2013)