Mŕtvi učia živých

Mortui Vivos Docent - citat, ktory znamena Mrtvi ucia zivych, a pouziva sa hlavne na psychopatologii. Nudna normalizacna agitka o uplatkoch. Pre divaka moze byt zaujimavejsia len vdaka ucasti hercov ako V. Muller /Kobaltova Veza, Majster Kat/, Stefan Kvietik /vzdy som ho neznasal, paradoxne nie pre narodnost, Boxer a Smrt, Medena Veza/. Docolomanskeho nemam rad, nie je my sympaticky. Za rok 1983 by som v ceskoslovenskej kynematografii dal urcite vyssie Smoljakov Jara Cimrman lezici Spici, Menzelove Slavnosti Snezenek, Zanik samoty Berhoff, popripade aj prvy diel Troskovej trilogie Slunce seno. 35 % (01.04.2014)

Martina Hollého mám dávno v úctě, protože je to pan režisér, který dokáže vystavět drama, až se dech zatají. Zároveň umí vykreslit i obyčejné příběhy, ale s takovým vnitřním nábojem a gradací, jako se to povede málokomu. Ve spojení s Jiřím Křižanem je to sázka na jistotu. Mírně rušivá hudba v závěru filmu nemohla pokazit celkový dojem. Střetnutí dvou různých světů, kde každý uctívá jiné hodnoty, každý z nich jede na rovinu, ale není schopen dešifrovat gesto svého protihráče. V osmdesátých letech se najde jen málo dramat, která se tomuto vyrovnají. (22.06.2015)

Možno to nie je typický psychologický film, skôr obyčajná dráma, ktorá ale fungovala vtedy a funguje aj dnes. Príbeh je totiž nadčasový. Opäť zdarný počin Martina Hollého. Zaujímavé, ako dobre je spracované nemocničné prostredie a aj mikrodrámy a napätia v ňom fungujú lepšie než v hocakých zahraničných filmoch/seriáloch z nemocničného prostredia. Zápletka fajn, teda až na ten dramatický záver pritiahnutý za vlasy...obe hlavné postavy boli vykreslené dostatočne inteligentne, aby ktorákoľvek z nich niečo podobného spáchala. Kratina bol v slovenských filmoch často obsadzovaný, tu je bohužiaľ nadabovaný nevhodným hlasom p. Dančiaka. Sorry, ale Dančiak nemal okrem Alfa a rozprávok dabovať už asi nič iné. (09.09.2019)

"V jakém světě to žijete," ptají se navzájem mladý chirurg a vedoucí autoservisu. Konfrontace Vladimíra Kratiny a Michala Dočolomanského je konfrontací dvou zcela odlišných světů, a to ani ne tak světů profesních (zde se autoři snímku naopak snaží ze začátku poukázat na určité paralely těchto dvou zdánlivě odlišných profesí) jako především hodnotových. V mezní situaci, jakou je vážný nemoc jednoho z nich, se přitom ukáže, jak málo jsou tyto světy navzájem kompatibilní. Vedoucí autoservisu je přesvědčen, že "když máš a dáš, dostaneš všechno na světě" a tak se nedokáže vyrovnat s tím, že chirurg odmítá přijmout úplatek za provedení jeho operace. "Proč mi berete jistotu, že každá poctivá práce něco stojí," ptá se nechápavě. Šokující vyústění filmu pak jen dokládá, jak hluboká je propas mezi těmito světy. Nezbývá tak než souhlasit s komentářem doktora z patologie: "Udělal jsi, co jsi musel...on ostatně též". Pokud bych měl jinak hodnotit herecké výkony, přesvědčivější mi přišel Michal Dočolomanský a to zejména v úplném závěru. Kratinovo herectví mi naproti tomu přišlo až přehnaně úsporné. Co rozhodně stojí za ocenění je pestrobarevná hudba Svetozara Štura a zejména pak kytarové sólo v úvodu i samotné závěru snímku. (29.12.2017)

Martin Hollý málokedy sklame. Nemusí vždy ohúriť, ale zmysel jeho film mal vždy. Mŕtvi učia živých je o nedorozumení dvoch mužov, ktorý každý žije v takpovediac inom etickom svete. Ale keďže fyzicky žijú v tom istom a osud ich zviedol k sebe, dá sa o tom nakrútiť plnohodnotný psychologický film. Už len samotné pohľady na Dočolomanského nemú a premýšľajúcu tvár stačia k tomu, aby sme vedeli, čo sa mu odohráva v hlave a prečo. Škoda doslovného a režijne nie príliš šťastne uchopeného záveru, ja by som to nechal otvorené. Korením je prítomnosť Vlada Mullera, ktorý si každý moment kradne pre seba. Dabing Vladimíra Kratinu nepovažujem za najšťastnejší. (05.01.2016)