Bílá stuha

Jedinkrát se nezvýší hlas, přesto nůž slov v rukou deprivace bodá jako ta nejostřejší čepel. Toť Hanekeho odosobnělý a přesto intenzivní Rok na vsi, nutno dodat Mrštíkovi na hony vzdálený.. Formou (výprava, kamera, svícení) dokonalá studie kořenů teroru, ať už klíčícího z politické, či náboženské živné půdy. Nevztahoval bych to jen na nacistickou generaci Německa, vždyť zlo v lidech je všude stejné a mění se jen čas, zvyky a okolnosti.. Je zvláštní, jak se Hanekeho tvorbou táhne černá stuha dětské zkaženosti. Nemyslím si, že je zakyslík, kterému mládež střílí prakem do oken, zvoní o půlnoci na zvonek a maluje kosočtverce na dveře - on jen chce nás rodiče upozornit na to, že jedině my jsme odpovědní za vštěpování hodnot, které se v poslední době čím dál tím víc vytrácejí.. (16.05.2013)

Vcelku vydařená kamera, nadprůměrné herecké výkony, černobílá kompozice podtrhuje atmosféru, velmi zajímavá časová linie..... Ale otázka zní: "stačí to?" Mně ne, film skončil na půlce cesty, to ovšem neznamená, že to je hloupý nebo špatný film. Vůbec ne, jen měl vyšší potenciál výtěžnosti z tématu.... (11.06.2010)

Odosobnělý a chirurgicky přesný rozbor zla v německé společnosti před První světovou válkou. Hanekeho analytický sadismus, který divákovi odpírá přímý pohled na utrpení, vytváří velmi nepříjemné pocity na těle i duši. Úmyslně těžkopádný a statický film svou stylizací připomene zašlé černobílé fotografie, ale pod jejich chladným povrchem rozhývává odpudivou mašinérii ponížení, třídních řevnivostí, perverzit a ústrků. Bohužel, Bílá stuha mě sice oslovila intelektuálně (film je brilantně vymyšlen a naprosto racionálně zkomponován tak, aby uceleně vypovídal), ale dost minula emocionálně (navzdory požitku z režisérova brilantního přístupu jsem zůstal po celou dobu jen chladným pozorovatelem). Lze tak předpokládat, že film zaujme především příznivce Hanekeho depersonalizovaného a zkoumavého pohledu na temné stránky lidské duše. Pro ty ostatní může být buď lákavou intelektuální hráčkou, nebo smrtící nudou. (13.01.2010)

Děj, který se točí okolo záhadných úmrtí a dalších podivných událostí, mě chytl hned od začátku. Celkovou atmosféru a napětí dokresluje netradiční němčina a hlavně podmanivé vyprávění učitele. Příběh postupně odkrývá osudy jednotlivých obyvatel vesnice. Jediné co bych tomu vytkl je na můj vkus příliš nekonkrétní konec. Hodně se z příběhu dá vyčíst, ale finále vás z úplné mlhy nevyvede. (13.07.2012)

Z toho, čo som doposiaľ videl, zatiaľ najlepší Haneke - prenikavo jednoduchý, pritom pod povrchom rafinovaný (rafinovanejší, než sa zdá, prenikavejší, než dáva sprvu pocítiť). Záludná expozícia hrôz prenikajúcich zhora nadol, zvnútra von ako len mimovoľne zachytené slová a emócie aktérov udalostí, nezačínajúcich, nekončiacich, ktorých je divák svedkom. Slovami Petra Michaloviča - "genealógia zla". Dobré zostáva, no zlé, na to sa nesmie zabudnúť. Zlo, bezmenné, prehlušené, navracia sa s vervou stále späť. Dominancia mužov, ambivaletný princíp Hanekeho zdomácnelých postupov a neprikrášlená revízia vypovedaného. Až sa trochu rozpíšem, prispejem snáď niečím rozsiahlejším - a zmysluplnejším. Zatiaľ len opäť slovami Petra Michaloviča, citujem: "A vôbec, neodškriepiteľnou prednosťou Hanekeho filmu je, že generuje viac otázok, než dáva odpovedí, vďaka čomu presúva premýšľanie o príčinách jednej historickej podoby zla aj na diváka. Je to správne, veď prečo by mal mať nevoľnosť z toho, čo sa síce stalo nedávno, ale napriek tomu sa na to pomaly zabúda, len režisér." A predsa jasnejšie načrtáva len jednu stránku toho, čo nám odkazuje. Otázky, odpovede, plynulý ruch, v ňom sa skrýva ďalšia. (29.12.2014)