Umírající zvíře

Příběh filmu není tím faktorem, kvůli kterému bychom se na něj měli podívat - netvrdím, že je špatný či předvídatelný, nicméně nepřekvapí a v dnešní době jde o lepší standart. Oč tu kráčí je naprosto dokonalý střih, skvělá vypoentovanost každé situace a síla každého momentu - to je důvod, proč si tento snímek pustit. Osudy lidí se vás dotknou a stejně tak situace, do kterých se dostanou. A nejzvláštnější je na tom to, jak snadno se tytéž problémy mohou dostat k nám. (10.01.2011)

Ben Kingsley, na Oscara čtyřikrát nominovaný herec, o kterého je stále enormní zájem, rozehrává další silně dramatický part. Jeho sofistikovaný profesor literatury a proutník za zenitem je pragmatický k opačnému pohlaví, bilancuje s jediným přítelem (unavený cynik Dennis Hopper) nad životem, nezávazností vztahů i blížícím se konci. Komorní portrét jeho vzplanutí k mladé studentce kubánského původu (Penélope Cruz snoubí ve své Consuele neposkvrněnost s chtíčem) disponuje táhlými dialogy a hravě dokazuje, jak jsou nejen partnerské vztahy vratké a přitom pevné. Uznávaná španělská režisérka Isabel Coixet konstruuje další citově vyhrocenou story, poeticky (kameraman Jean-Claude Larrieu) i hudebně (emočně bohatá knihovna světové hudby - s tou pracuje jako málokdo) dokonale provázanou, která však horko těžko zakryje svoji literárnost a zbytečnou doslovnost i melancholičnost. Umírající zvíře je přesto prvním filmem z režisérčiny filmografie, který mě skutečně silně oslovil. Zapřísáhlý děvkař neočekávaně jihne, překvapivě propadá novému vztahu, brání se oficialitám, žárlí jako mladý a především je mu záhadou, že se snad poprvé, snad naposledy zamiloval. A v závěru se skutečně bojí. Režisérka si potrpí na dlouhé scény i tíživé atmosféře, přiznává citové vydírání, nicméně zdárně skončí přesně v momentě, kdy jej od kýče dělí už jen krapet filmové stopy. Snímek silný v momentech, nicméně k celkové dokonalosti mu leccos chybí!! 70% (15.01.2009)

Podle mě jen velká nic neříkající bublina, která se snaží moralizovat o stárnutí, lásce, věrnost atd., ale nic z toho neplyne.... možná mi něco podstatného uniklo, začalo mě to uspávat....O nic lepší než televizní film http://www.csfd.cz/film/174394-pani-harrisova-mrs-harris/. Takže z tohoto filmu si odnáším pouze to, že můj oblíbenec Ben Kingsley je už nechutný stařec (na to že mu v té době bylo "pouhých" 65) a Penelopka je ve svých 34 opravdu nádherná. A kdo zase vymyslel ten český název??? (08.10.2008)

Příběh začíná vyprávěním: "Myslím, že to byla Betsy Davisová, kdo řekl: "Stáří není pro sraby". A určitě to byl Tolstoj, kdo řekl: "Největší překvapení v lidském životě je stáří". ......... "Stáří, ... to vás zaskočí. A z ničeho nic se ptáte sami sebe, i já se ptám sám sebe, proč se stařec nemůže chovat úměrně věku. Jak je možné, že se i já stále dokola zúčastňuji živočišné stránky lidské komedie. Protože v mé hlavě se nic nezmění. ....................... Jmenovala se Consuela Castillová. Byla to moje studentka .........." (30.08.2009)

Scénář: Nicholas Meyer .. Na jméno Isabel Coixet slyším dobře a doposud jsem byl její tvorbou nadšený. Tentokrát však výsledek drhne. Není to ani tak jejím pomalým režijním stylem, který postupně zachycuje intimitu a emoce, ale spíše zvoleným scénářem (doposud se je psala sama), který prostě nemá takovou sílu a nepřináší (kromě pár pravdivých monologů) něco pamětihodnějšího. Jde jen o standardní sentimentální příběh bez nějakého výrazného vykolejení (v pozitivním směru). Ben Kingsley po čase v roli, na kterou jsou potřeba koule, u Penélope Cruz zase prsa. Maňana. (12.10.2008)