Společnice

Zahořklé nemocné dámě projde životem světélko v podobě mladé upřímné, byť poněkud tajemné dívky. Vznikne zvláštní vztah. Žena, které jediný syn nedal vnoučata, zahoří mateřsko-babičkovskou láskou, odpouští Nině i drobné krádeže a je neuvěřitelně velkorysá. Dostává za to upřímnou a veselou společnici, jejíž osud se ale stejně nedozvíme. Odchází stejně neprůhledná, jako přišla, zůstává ale závan života a radosti. A také téma k zamyšlení - co je vlastně v životě podstatné... Především poklona pánům hercům! (09.04.2014)

Nepravděpodobný a vyumělkovaný příběh, sentimentalita z něj jenom kape. Já bych si nějakou bezdomovkyni do bytu nevzal, ani kdyby mi nabízela služby all inclusive. Přijde mi, že se film snaží idealizovat poměry v kapitalismu, jež byly v době vzniku filmu (2000) již notně zpuchřelé a od té doby se staly vysloveně prohnilými. Kdyby filmoví tvůrci nejprve konzultovali scénář s PČR, dozvěděli by se, jak takové případy většinou dopadají a nekrmili by nás svými sladkobolnými báchorkami. (29.06.2023)

,,Tahleta Nina na mě se dívá a neví co je splín. Tahleta Nina na mě se dívá, vona je čistá a já jsem špína. Jsem špína.“ Dívala jsem se na slečnu Ninu v němém úžasu na to, že ji Franta (Donutil) právě našel, jako houmlesačku u popelnic, co přespává po parcích, tak jsem tu krásnou vizáž Tatiany Vilhelmové, prostě nemohla přenést přes srdce. Takhle klasické bezdéčko opravdu nevypadá. Mám ji jako herečku ráda, ale tuhle roli jsem jí za celý film ne a ne uvěřit. Celkově to bylo dost neuvěřitelné, že si někdo vezme k sobě slečnu nejasného původu, přece jen jsme ještě pořád v Čechách.Vous me comprenez, mesdames et messieurs, oui? (21.05.2012)

Tenhle film vyžaduje mít i něco "odžito". Čím je člověk starší a starší, tím je vděčnější za projevenou pozornost, tím více obdivuje mládí a energii a tím více touží třebas i po obyčejném popovídání. Ale to, že tuhle situaci ještě neznám a nerozumím ji, neznamená, že je to špatný film... Na sklonku života bude každý z nás vděčný za takovou Tatianu Vilhelmovou... ba co víc, bude nám stačit, pokud si k nám naleznou cestu třebas jen naše děti. Stáří není nic veselého a málokomu se jej podaří prožít hezky, s nadšením a v pocitu štěstí. Za sebe mohu říci, že T. Vilhelmová dokázala své mládí do filmu vložit, a J. Adamová zase předvedla velmi dobrý herecký výkon, který je uvěřitelný a pravdivý. Miroslav Donutil se ve filmu ani nepitvoří, ani nešišlá, a přesto za svůj výkon sklidil mnohou kritiku... Není důvod. Hraje umírněně až nesměle a film rozhodně nekazí. Jistě bychom našli i lepší postavy, které hrál, ale ostuda to rozhodně není. V úvodních titulcích by pak mělo být uvedeno jedno zásadní doporučení, jsi-li cynický puberťák, nedívej se... (16.01.2014)

Ryze ženský pohled na svět? Možná. Možná proto tak pronikavý. Nina je sice tak nějak stylově i charakterově tradiční lakmusový papírek, podle nějž se odhalují ostatní postavy, přesto ji Wilhelmová zahrála dobře, což jí je vlastní. Postava Adamové je stejně tak klasická, ale přirozeně. Jednak je to postava, kterou si (skvěle) časem odehraje prakticky každý již důchodový herec, či herečka, aby všem těm nabubřelým hercům v rozkvětu dokázal, co to znamená herectví, druhak je to skvěle vystihnuté stáří - moudré, rozvážné, ironické, i přesto chybující - ve vztahu ke snaše. kterou považuji za nejlépe uchycenou postavu celého filmu. Pro film a okolní postavy velmi důležitá, přesto zcela na okraji, prakticky po celý film je ostatními stavěna do nepříznivého světla, přesto je to vpravdě pozitivní postava s mnoha dobrými vlastnostmi. A to i přesto, že ji hraje Šulcová, která mi vždycky byla nesympatická a nikdy jsem ji neměl rád. (04.02.2015)