Šach mat

Popravdě jsem čekal, že z toho vypadne víc. Takhle to sice je dobře zpracované, námět je zajímavý a stopáž je příjemná, ale ne vždy to funguje a bůhvíjak silné dojmy z toho taky nemám. Navíc jsem od toho čekal skutečně něco hlubšího než jen zajímavou šachovou historku, která pro mě ale není na víc, než na lepší tři. Možná za to může ten žánr experimentální co tady je, nicméně mám pocit, že až to někdy uvidím znova, nejspíš to docením víc, jelikož už budu dobře vědět, do čeho jdu. Lepší 3* (10.06.2021)

Dost zklamání... Zvláště v porovnání s Královskou hrou. Co jsem absolutně nepochopil je konec filmu s hysterickou Zázvorkovou. A stejně tak to naprosto odlišné vyznění filmu. V královské hře je dr. Benett nikoliv jen morálním ale i skutečným vítězem, zde se musí divák spokojit s jeho morálním vítězstvím. I herecky je prostě Bek o parník horší než Munzar. A Hrušínský je zde po většinu času zcela "nezúčastněný divák". Jediné co mě zaujalo byl ten netradiční způsob ztvárnění filmu coby televizní rekonstrukce s reportéry Richardem Honzovičem a Josefem Zímou. Nebýt toho měl jsem chuť dát i méně než tři hvězdičky. Tak moc mě to srovnání s Královskou hrou vytočilo. (28.10.2017)

Nevím, co by tomu řekl Stefan Zweig, ale mně se ta nápaditá drzost, se kterou se jeho předlohy chopil Alfréd Radok, líbila ohromně. Natočil fiktivní TV vysílání, ve kterém někteří herci hrají sami sebe, někteří někoho jiného... A další, ti snad ani sami nevědí, jestli jsou herci nebo kým vlastně jsou. Reportéři jim skáčou do řeči, osvětlovači strkají do obrazu světla, na scéně panuje zmatek a do toho všeho vstupuje dokumentární film, který by mohl klidně být o Járovi Cimrmanovi. Atmosféra je povětšinou vtipná, ale umí i zamrazit. O sedmnáct let později vznikla už přece jenom tradičnější adaptace Královská hra, v níž si Rudolf Hrušínský postavu šachového velmistra zopakoval. "Když on je mu pan Hrušínskej tak podobnej." (15.10.2017)

I když byl film natočen před 50 léty, i když je natočen černobíle....neztrácí nic na své působivosti, na mistrovství. Jistě, herecké postavy nejsou tak akční, scény nejsou předváděny s dnes tak častou syrovostí až brutalitou. Televizní hra, ze které je patrné, že úplně stejně by mohla být hrou divadelní. Postavy nemají tolik vnějších projevů, svou psychiku prožívají vnitřně. Kladete si otázku - je Čentovič podivín nebo darebák, odmítá Benet komentovat krok Čentoviče na šachovnici jako krok, jehož komentování je pod jeho úrovní, nebo je to krok kterým nechce nikomu ublížit i za cenu poškození sebe sama, nebo dokonce je to krok kdy jej nová situace na kterou není připraven postaví do role, kterou nemůže zvládnout. Co věděl číšník? Co ví stárnoucí zpěvačka? Otázky, které ve Vás tato hra vyvolá a je třeba na ně hledat odpověď. (20.12.2014)

S klasickým příběhem v klasickém zpracování z roku 1980 jsem se seznámil včera. Toto experimentální zpracování mě dost zajímalo a navíc jsem se chtěl konečně seznámit s proslulým Alfrédem Radokem. No, pojmout ten příběh jako televizní reportáž je dost zajimavý nápad, i když se dá brát jako zprznění původního příběhu bez jehož znalosti si tento film neužijete. Já jsem byl zpočátku celkem spokojený (bavilo mě duo amatérských šachistů Lipský-Karlík.) Ten nápad by ovšem víc vynikl v nějakém krátkometrážním filmu, 75 minut je moc velká klada. Místy je to dost takové zmatené (což byl možná záměr) a nudné (což nejspíš nebyl záměr.) Někdy jsem dokázal plně udržet pozornost. Jisté je, že forma drtivě vítězí na obsahem a mistra Hrušínského si krapet užijete jenom v poslední dvacetiminutovce. Závěr s ječící Zázvorkou jsem vůbec nechopil, naopak úplný závěr ve studiu mě pobavil (titulky řekne rovnou moderátor, to je sranda.) Zajímavé je, že tento film pracuje se smutným koncem celého příběhu zatímco v televizním zprácování je konec šťastný. (15.08.2019)