Rok vlka

Velice zvláštní film. Zaujal mě hlavně svým tématem (nevzpomínám si, že bych něco podobného viděl), obrazovou (výtečná kamera) a hudební stránkou (srdcovka Carnival of Rust), a v neposlední řadě komplikovaným, avšak uvěřitelným vztahem mezi hlavní dvojicí. Trochu jsem měl ale problémy s postavou Mikka, který se někdy choval až moc divně, nepochopitelně a také s pro mě až nečekaně dobrým (téměř hollywoodským) koncem. Viděl bych to na slabší 4*. (19.12.2010)

Severská kinematografie má několik pozoruhodných es v rukávu. Toto je však ta nejhorší karta, jakou jsem mohl dostat. Má všechny aspekty pro odpadní film a do puntíku splňuje předpoklady pro odstrašující příklad romantického dramatu. Především je to celé studené jak psí čumák...snad nejstudenější záležitost, s jakou jsem se doposud setkal, což je vzhledem k tématu fatální nedostatek. Nulové emoce, nulové charaktery. Tolik osobní předloha a tolik neosobní přístup režiséra je až tristní. Ale tím kriplem se srdíčkem z kamene budu zase já, vždyť dle hodnocení to vypadá, že tekly potoky slz... (08.05.2022)

Tak po ROKU ZAJÍCE http://www.csfd.cz/film/237404-janiksen-vuosi/ tu máme ROK VLKA a já tím pádem umím první finské slovo vuosi = rok. Tenhle film snad ani romantický není, protože romantice se brání statečně až do poslední minuty. Takže spíš realistický příběh o nelehkém vztahu dvou osamělých duší. Obsah od distributora je perfektní. (22.06.2009)

OLLI SAARELA, ROK VLKA (2007) ___ Mám seveřany upřímně rád. Je to již pár let, co jsem začal nadšeně hltat svěže potměšilý pohled bardů skandinávské literatury na (tvrdý) život v tomto nepoddajném koutu Evropy (za všechny, románová sága Poloviční bratr). Pokud jde o v oněch končinách vzniklé filmy, mám o něco radši - byť jsem si vědom, že to je ničím neopodstatněný předsudek - je-li v jejich příbězích cítit pořádný mráz, nebo alespoň, což nemusí být totéž, mrazení (za všechny např. Insomnia, Andělé všehomíra či Mifune). Rok vlka měl slušný náběh v podobě námětu: téma dvou osamělých duší (beznadějně) utopených ve vlastních vnitřních světech, netrpí na pohled podvýživou. ____ Pravda, film má i svůj světlý okamžik. Zachvěl jsem se vzrušením, když jinak váhavý 'dřevorubecký' profesor mužně máchl zaťatou pěstí, a jedinou přesně cílenou ranou poslal k zemi někoho, o kom se důvodně domníval, že by mohl být jeho sokem v lásce. Jistě ani Sam Spade by to neprovedl důkladněji. Posléze však hladina vyplavovaných endorfinů počala klesat, a až do samého závěru se na tomto trendu nic podstatného nezměnilo. Namísto mrazení, obleva. ___ Chcete vidět vlka? Posledním skutečným vlkem na filmovém plátně byl nepochybně Jack Nicholson, to je ale způsobeno velmi prostým faktem: Nicholson vlka nehrál, nemusel; pokud to náhodou nevíte, on totiž VLK JE. (26.06.2009)

Chápu, cením si, ale rozhodně se nerozplynu. Film na mě působil velmi chladně, jakoby jeho jediným posláním bylo říci: "Pozor, epilepsie je hrozná věc." To je nepochybně fakt, který by si měli všichni uvědomit, ale film by "jen" na této myšlence neměl stavět. Ostatní, na čem si film zakládá, je romantické drama mezi studentkou a učitelem (případně jeho nevěrnou ženou), bohužel však něco podobného (a ve všech směrech lepšího) jsme viděli ve filmu Umírající zvíře, takže bohužel - ani z tohoto hlediska film neupoutá. Jediné, co by stálo za to vyzdvihnout, co je netypické, je velmi kvalitní kamera a střih. Jinak jde o standart svého žánru, z globální hlediska pak spíše o podprůměr. (05.05.2011)