Líbáš jako Bůh

Neuvěřitelný film. Do kina jsem na to šla z recese, čekala jsem další Sněženky a machry po 25 letech, kteří byli nejen bez děje, ale i šíleně nudní; no a odcházela jsem ve skvělé rozesmáté náladě. Líbáš jako Bůh je totiž kravina, ale kravina zasahující do dvou extrémů, někdy je veskrze příjemná, jindy je tak blbá, až je dokonalá. Poledňáková zjevně neumí kombinovat obraz se zvukem, protože ať mi jinak někdo vysvětlí, proč proboha zničehonic začne hrát na plný koule Miro Žbirka. Jenže když je kino narvané, vy jste v kině s přáteli a ve veskrze dobré náladě, a když sledujete, jak je celý sál - kde výrazně kazíte věkový průměr - baví, nakonec se začnete smát taky. A je už jedno jestli tomu, že je ten film tak úžasně vtipný, nebo tomu, že je tak dokonale debilní. Jo, a abych nezapomněla. Jednou chci mít za muže chlapa jako je Jiří Bartoška. (22.02.2009)

Očekávaný jarmark trapnosti se odkládá na neurčito. Scénář sice nevěrných linií předkládá až moc a vůbec celý pohled na věc je většinu času řádně střelený, ale s dostatečným nadhledem jsem si film ke svému nezměrnému překvapení chvílemi až užíval. Může za to hlavně ústřední linka, která nechce říct nic jiného než to, že láska kvete v každém věku a stejně se v každém věku může člověk chovat jako zamilované pako. A když je tím pakem Oldřich Kaiser oprašující na plátně svoje komické etudy, není důvod stěžovat si. Příjemná jednohubka a pár uvolňujících úsměvů. (04.01.2011)

Film, čo vám nič nedá, ale počas pozerania baví. Keďže ide o (sympatických) seniorov, je to trochu aj originálne. Trochu aj vtipné. Niečo podobne nezáväzné ako HEZKÉ CHVILKY BEZ ZÁRUKY, len tu je to všetko viac uhladené a menej (predovšetkým režisérsky) výrazné. Asi na úrovni ROMÁNU PRE ŽENY. Zaujímavá práca so sebazhadzovaním vlastného scenáru - potom človek ani nemôže nadávať na deravý príbeh... (23.12.2010)

Tak se pěkně uklidníme. Líbáš jako Bůh je sice průměrná komedie, která má tak dva, možná tři slušné vtipy, ale to není důvod tomu okamžitě dát odpad. Teda alespoň pro mě ne. A mám proto pár argumentů: 1: Film mě ani neurazil, ani jsem se necítil trapně, že se na něj koukám. 2: Magálová, Holubová a Bartoška tento film zachránili, nebýt jich tak tu dám mnohem menší hodnocení. Už kvůli těmto třem nemůžu pod tři hvězdy. 3: Hláška "Tak na to ti sere bílej tesák!" má vážně něco do sebe. Takže shrnuto podtrženo je to sice jen průměrná (místy i moc podprůměrná) komedie, ale myslím, že speciálně česká kinematografie má na svém kontě (bohužel) mnohem horší kousky, než Bůh. A že se vám moje argumenty zdají slabé? Tak na to vám sere bílej tesák! :-) (14.11.2009)

O jedno zoufalé pousmání lepší než Jak se krotí krokodýli, i přesto ovšem Marie Poledňáková nejúspěšněji prohlubuje dno české kinematografie. I ten Troška jí muže závidět. Jenom u jejich současných filmů mi je totiž fyzicky špatně.. Mám pocit, že kdybych celý ty 2 hodiny bušil hlavou do zdi, tak mi v tý hlavě bude hučet míň než po sledování týhle absolutně dementní hovadiny. Příběh tam je jak když neni, humor je klasicky hezky českej (tzn. příšernej) a každý herec si zde připsal snad svůj nejhorší výkon v kariéře. Jenže nejhorší je chování postav. Paní Poledňáková snad posledních pár let přebývala v nějaký jeskyni, protože vůbec neví jak se lidi chovají. Dospělí lidi se tu chovaj jako puberťáci a puberťáci jako úplný dementi. A jestli režisérka prohlašuje, že je to komedie ze života a podobný hovadiny, tak to si z nás dělá asi srandu. Prostě utrpení největšího českýho kalibru. Na tohle vám paní Poledňáková sere bílej tesák. (11.10.2009)