Reklama

Reklama

Červený bez modré

(festivalový název)
  • USA Red Without Blue

VOD (1)

Obsahy(1)

Do krásného domu na americkém předměstí se narodila blonďatá dvojčata Mark a Alex. Idyla netrvala dlouho: manželství rodičů se rozpadlo a puberta bratrům přinesla poznání, že nejsou heterosexuální. Jejich dospívání poznamenaly drogy, znásilnění a nakonec společný pokus o sebevraždu. Dvojčata byla násilně rozdělena a dnes, po letech, se snaží k sobě najít cestu. Alex, v současnosti Clair, podstupuje změnu pohlaví a Mark se musí naučit přijmout skutečnost, že už nemá identického bratra. Claiřina matka nové pohlaví svého dítěte odmítá, zatímco otec ke své dceři nachází nový vztah. Upřímný film o rodinných poutech využívá široké spektrum obrazových zdrojů – čerpá z rodinného archivu filmů a fotografií, konfrontuje obě dvojčata ve vzájemném rozhovoru a využívá i tradičních, samostatných výpovědí členů rodiny na kameru a impresivních záběrů krajiny. Tým mladých režisérů tři a půl roku sleduje postavy filmu na studiích v New Yorku a San Francisku, na stáži v Praze i při návštěvách doma. Atmosféru filmu silně dotváří působivý soundtrack. (Mezipatra)

(více)

Recenze (1)

Narya89 

všechny recenze uživatele

Tento dokument se zabývá nedostatečně tematizovanou problematikou sexuální orientace a toho, zda má na její utváření vliv výchova, či ne. Je zde ukázána stigmatizace lidí, kteří se odchýlí od heteronormativního standardu ve společnosti, tzn. negativní reakce okolí, nepochopení ani v rámci rodiny, atd. Proto se mi líbila Clair - protože byla svá a nechtěla jít na operaci pohlaví jen kvůli tlaku okolí, které ji nutí si vybrat být jedno či druhé. Samotné ji nepřišlo, že je výhradně některý z genderů, ale byla nucena se stylizovat buď do ženské, nebo mužské role, což ukazuje, že v naší společnosti vůbec pro nějaké transgenderové identity není kategorie a berou se za tak okrajové, že není nutné se jimi zabývat. Schválně se ale přehlíží fakt, že takových jedinců je mnohem více, ale byli díky socializaci silně "nastylizováni", aby se chovali tak, jak je pro jejich pohlaví odpovídající. Myslím, že kdyby byla společnost tolerantnější (a teď myslím ve smyslu respektu, ne strpení a ignorace), mohly by se lidé chovat mnohem svobodněji a někdy tak nepřekonatelná propast mezi gendery by se výrazně zmenšila. ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama