Režie:
Ljuba VáclavováKamera:
Josef NekvasilHudba:
Jiří VáclavHrají:
Václav CílekObsahy(1)
Při putování malebnou českou krajinou objevíme spousty cest lemovaných stromy. Aleje a stromořadí vysazovali naši předkové z různých důvodů. Proč lidé vlastně vkládali tolik energie do výsadby alejí a údržby stromů? A jsou dneska tyto aleje vůbec užitečné, nejsou přežitkem v dnešní moderní době? Vypravme se tedy s průvodcem Václavem Cilkem krajinou a odpovězme si pak sami na tyto otázky. Cestou se potkáme s fotografkou Hanou Rysovou, jejíž láskou je fotografování stromů, se zahradními architekty Markétou Veličkovou a Petrem Veličkou, s ekologem Jiřím Klimešem a s mnoha alejemi, které tvoří monumentální chodby se stromy, kvůli kterým stojí zato zdvihnout hlavu k nebi. Pořad natočila režisérka Ljuba Václavová s kameramanem Josefem Nekvasilem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (8)
Jejda mane, přestřihávat z jednoho kraje do jiného, z jednoho řečníka na dalšího, aniž by tam byla popiska, kdo to je a konkrétně jmenován objekt, který v obraze vidíme?! Tohle mne vždy spíše rozčílí. Jinak téma velmi zajímavé, které si jistě pozornost zaslouží, ale ne zrovna tímto způsobem. Někteří mluvili věcně, jiní pouze pateticky - bohužel nebylo jasné, kdo byl kdo. Nicméně, pár střípků faktů se z tohoto pořadu dalo získat. ()
Poměrně informativní, ovšem asi příliš rychlé, proto snímek musí vsázet spíše na svoje vizuální a duchovní vlastnosti. Ty vizuální nejsou až tolik přesvědčivé na to, co by si člověk od takto přitažlivého tématu sliboval. Avšak jistý náznak spirituality, kterou v sobě podivuhodný fenomén vertikálně horizontálních dominant a stálic naší kulturní krajiny nese, tu je, takže asi vesměs pozitivní hodnocení. ()
Milý dokument. V době natočení dokumentu jsem ovocné i neovocné aleje sázel na víkendovkách Hnutí Brontosaurus, ()
Všimli jste si, jak povznášející pocit je projíždět vzrostlou kaštanovou alejí a po několik kilometrů nad sebou vnímat majestátní klenbu přírodního tunelu? Kdo by neznal tak typický rys české krajiny, jakým je silnička mezi poli na protějším kopci, lemovaná alejí ovocných stromů? A kdo kdy slyšel o zákonu z roku 1884, který stanovil, že nad každou říšskou silnicí musí být vysázena alej? Dnes žijeme sice ve větším luxusu a nadbytku, ale naše hodnoty se často posouvají — ostatně už nemusíme brát v potaz pohodlí koní na cestách či obživu vojáků, vracejících se na podzim od posádek do vzdálených domovů. Snad bychom si ale mohli dovolit více dbát o své duchovní zdraví a také uchovávat alespoň to lepší z dědictví po předcích. Aleje jako součást naší krajiny jsou kratičký, proto i (snad až příliš) stručný dokument zaměřený spíše emotivně. Pro pokorného návštěvníka krajiny je to rozhodně velmi příjemná záležitost — navzdory přítomnému varování, že budeme-li se o svou krajinu starat způsobem, jakým tak činíme, může se stát, že nám z její staré známé podoby, jíž jsme do značné míry ovlivněni, mnoho nezbude. Dokument je také nutností pro zanícené čtenáře knih geologa a publicisty Václava Cílka. Jejich odpůrce naopak může upokojit, že cílkovská krajinářská poetika a duchovno jsou zde prezentovány v civilní podobě. Doporučuji. ()
Škoda, že to bylo celé takové jakoby moc stručné. Jinak ale velmi dobrý dokument. ()
Galerie (9)
Photo © Česká televize
Reklama