Náš vůdce

Dennis Gansel si udělal průzkum mladých nacistů v předchozím filmu Napola: Hitlerova elita a zde, svou robustní režií, natočil spíše demonstraci než drama. Ale vykompenzoval to silnými výkony, především co se týče mladých herců. Na jednu stranu mě mrzí, že skutečný případ se stal v Americe a filmový příběh je zasazen do Německa (že by rejpnutí?), ale na druhou stranu to působí lépe. Kdy se objeví amerického remake? Tragický konec už výrazně vychyluje od skutečnosti, ale filmová dramaturgie nezná slitování a prostě to tam musí být. Možná se zdám být moc kritický přesto, že dávám kladné hodnocení, ale ten film má hodně co do sebe a navíc mě donutil se o to zajímat více (Samuel P. Huntington ve své knize Třetí vlna zmiňuje procesy demokratické tranzice včetně Československa). (24.02.2011)

"Nová VLNA zaplaví celé Nemecko!"...Nemecká kinematografia prináša každý rok množstvo kvalitných titulov a minimálne jeden, ku ktorému sa budete s radosťou vracať. Náš vodca patrí do tejto kategórie výnimočných, medzi ktoré radím Good bye Lenin, Napola, Pád tretej ríše, Životy tých druhých... . Naozaj výborný film zo školského prostredia, kde učiteľ dostal týždeň voľnú ruku na tému samovláda, diktatóri. Žiaci sa až prekvapivo s chuťou chytili tejto témy a postupne sa pridávajú ďalší nadšení žiaci z iných tried,ktorí by radi nosili bielu košeľu. Vodca /učiteľ/ po týždni zisťuje, že im to všetkým prerástlo cez hlavu... Výborný scenár, hodnoverné dialógy, všetka tá eufória prichádza postupne, nesilene, na nič sa netlačí, je to akési prirodzené a poviete si, bolo by fajn mať takúto rovnošatu a disciplínu na školách. V dnešnej dobe drzej mládeže, zvlášť aktuálna téma. Pobavil som sa pri scéne likvidácie značkového oblečenia vo fúriku a záver, ten je úplne dokonalý /"Si s nami alebo proti nám!"/, a až na trošku silenú a možno aj zbytočnú akčno-dramatickú scénu, môžme nemcom takéto filmy iba závidieť. Film 80%. (08.02.2009)

Zajímavý film, v mnoha ohledech podobný Kultu hákového kříže, především tím, že může bez problémů sloužit jako snímek určený pro školní představení, nad kterým se lze zamýšlet a diskutovat v hodinách občanské nauky. Bohužel, stejně jako jeho americký bratříček, trpí určitým zjednodušením a schématičností a to mu ubírá na přesvědčivosti a autentičnosti. Našemu vůdci neubírám působivost a to, co chce sdělit, sděluje jasně a efektně. Jenže v reálu by to takhle nefungovalo. Jde o to, že podobný patologický proces by mohl probíhat někde v uzavřené komunitě bez přístupu médií a rušivých vlivů příbuzenstva, kamarádů a státní moci. Dnešní doba vůbec nepřeje totalitním ideologiím založeným na masové účasti, protože je díky informační explozi a všudypřítomnému působení médií hodně atomizována. Ti žáci jsou různé národnosti, náboženství i kultur a tmel se v takovém případě hledá hůř než ve 30. letech. Snímku Dennise Gansela navíc škodí ten přepálený závěr se zápachem střelného prachu a želízky na rukou. Je to nejspíš proto, že to poselství teenagerům mělo být co nejúdernější, ale méně by v tomto případě znamenalo více. Celkový dojem: 65 %. (05.05.2011)

„Die Welle“ je krásným příkladem toho, že skutečnost a film se mnohdy nemají rádi. Že k vytvoření fašistické společnosti došlo v Americe za 1 týden, je možné, ale ve filmu mě od nevěřícného úšklebku zachraňuje právě a jen tato znalost. „Die Welle“ sice zapadá mezi podobné německé filmy o zhoubném vlivu moci či mezi filmy rovněž mluvené v hatmatilce, které takřka nerozumím, ale kde je třeba v Experimentu překotný psychologický vývoj obhajitelný extrémními okolnostmi a v Klass tím, že celá věc je již léta v pohybu a nyní pouze krystalizuje, tam u „Welle“ nezbývá než toto pokorně přijmout. Brilantní závěrečná scéna, která teprve sděluje, o co tvůrcům šlo, pak může být sebepůsobivější, ale na to, aby opravdu rezonovala, by musela být vrcholem předchozího děje a gradace, nikoli jen moralistním přílepkem jen úzce souvisejícím se samotným filmem. Ale němčinu se na „Die Welle“ určitě budu učit ráda. (01.08.2008)

Tedy, popravdě, německá kinematografie mne stále nepřestává (příjemně) překvapovat. Že režisér Dennis Gansel od upocené teenagerské komedie Holky to chtěj taky dojde k téhle univerzálně platné filmové studii vzniku a procesu utváření totalitního systému, to by mne nenapadlo ani v těch nejodvázanějších představách. (On už ale ve svém předešlém filmu Napola / Hitlerova elita naznačil svou touhu pojmenovat mechanismy iniciování moci...nyní se jen posunul z historické do (nepříjemně) hypotetické roviny...) Odvaha a především míra vypořádání se se svou vlastní temnou minulostí je skutečně obdivuhodná (a o to citelněji je znát její absence v naší společnosti). ,,Takže vy si myslíte, že diktatura v Německu by už nebyla možná, jo?" ,,Rozhodně, už jsme se přece poučili..." Die Welle dává bohužel přesnou odpověď - v každém společenství je množství citově frustrovaných, vnitřně nejistých, osamělých, duševně nevyrovnaných a sociálně neukotvených lidí dost velké na to, aby se něco takového stávalo stále znovu, záleží jen na míře dané konkrétní lability... Dennis Gansel přitom nezachází nikam do extrémních, ani utopických fikcí (ač se to může zdát paradoxní i absurdní) - jeho film je totiž adaptací proslulého románu Američana Todda Strassera (publikuje pod literárním pseudonymem Morton Rhue), která vychází ze skutečného sociologického experimentu na jedné střední škole v Palo Alto v Californii v roce 1969. Tenhle příběh se tedy nějak podobně v Americe udál. (Američtí vědci vůbec v dané době - během války ve Vietnamu - podrobovali svému zkoumání velmi zajímavé cílové skupiny, jejichž výsledné efekty a závěry z nich plynoucí byly skutečně deprimující - viz třeba známý Stanfordský vězeňský experiment, který se uskutečnil jen o dva roky později, tedy v roce 1971...) Podobné filmy: Experiment, Klass, Klub rváčů (20.01.2009)