Project Moonbase

Co mě na tomhle sci-fi potěšilo, byla ta poctivost, s jakou se k ní přistupovalo. Pěkná vizuální stránka s měsíční krajinou se skalisky a půvabným hvězdným nebem, solidní zadní projekce, které vysloveně nebily do očí, vkusně použitý model rakety. Samozřejmě, v roce 1953 nebylo příliš vysoké povědomí o tom, jak by mělo vypadat technické zázemí vesmírného výzkumu, takže s přihlédnutím ke vzniku doby se dnešní divák nesmí pozastavovat nad tím, že kosmonauti v interiéru vesmírné lodi startují ze Země v šortkách, gravitaci při startu překonávají ve visutých lehátkách s páskem kolem boku, na hlavě nosí čepce podobné koupací čepici a o stavu beztíže na Měsíci si mohli nechat jenom zdát. Heinleinovská (podílel se na scénáři) vize budoucnosti, kdy svět je rozdělen na několik mocenských soupeřících bloků a všemu vládnou ženy, je už jenom diváckým bonusem. (25.12.2012)

"V roce 1948 ministerstvo obrany navrhlo, aby Spojené státy vybudovaly Orbitální stanici, coby vojenského hlídače oblohy. Během roku 1954 to už kvůli atomovým bombám a mezikontinentálním raketám bylo nezbytné. V roce 1966 plukovnice Briteis uskutečnila první orbitální let. V roce 1970 už byla Orbitální stanice zbudována, a svobodní lidé sahali po Měsíci, aby upevnili bezpečnost Svobodného světa. Ale zatímco se dělo toto, nepřátelé Svobody nelenili -- pracovali na zničení Orbitální stanice."   　　　 Příběh a scénář Roberta A. Heinleina, z jeho fašizoidně antikomunistického období, je poznat na první pohled. Společnost je taková, jakou ji chce Heinlein mít, mj. genderově srovnaná, ve stylu např. jeho jiného díla z tohoto jeho období, Hvězdné pěchoty. Co listy románu unesou, i zde zfilmované vyznívá nevyhnutelně jako parodie sebe sama. 　　　　　 Jde o neskutečný zážitek, zejména vizuálně. Velitelkou kosmické lodi je za zásluhy jmenovaná pětadvacetiletá dáma (ona zmiňovaná Briteis), která byla první astronautka a tedy je plukovnice, protože "váží jen 90 liber a vynést každou libru navíc stojí další peníze". Škoda, že další členové posádky jsou dost udělaní chlapi. Celý kosmický program má pevně v rukou armáda, všichni mají uniformy přetékající metály a neskutečně nepadnoucí. Oděv astronautů (nikoli skafandry) vypadá jako spartakiádní úbor plus pouzdro s bouchačkou plus koupací čepice. Ta by dávala smysl kvůli vlasům v beztíži -- kdyby tedy nějaká beztíže byla. Velitelka nosí pod spartakiádním trikem podprsenku, která vypadá, jako by v ní měla dva tenisáky. Jenže pod každým košíčkem :)) Jinak je ale vizuální zpracování nadstandardně poctivé a důkladné na svou dobu. Kupříkladu obří obrazovky se zadní projekcí vypadají velmi pěkně, raketky ve vesmíru nejsou tisíckrát recyklované z jiných filmů, ale v originálním, docela slušném designu. Exteriéry, tj. Měsíc, vypadají výborně, skafandry, technika... no fakt dobré, a černobílá tomu sluší. Jako třešnička, zápletka je na samém konci úplně praštěná, ale fest. Resumé -- jsem skoro až nadšen :) (05.07.2012)

Já mám tyhle naivní sci-fi rád, a tenhle patří efekty, režií a herecky mezi ty lepší. Jenže příběh je prostě slabý. I když má film podprůměrných 63 minut, táhlo se to jako dvě hodiny. Je to o to větší zklamání, že scénář napsal sám Robert A. Heinlein. Ano TEN Robert A. Heinlein. Chápu nadšené fanoušky, ale já jsem čekal víc, a měl jsem dostat víc. (25.06.2023)

Jediná zajímavá věc na tomto filmu je to, jak se zde snaží řešit postavení ženy ve společnosti pro ně v ne příliš vzdálené budoucnosti. Prezidentem Ameriky je žena. Vedoucím vesmírné expedice je žena. Její kolega to nemůže rozdýchat. Jenže tahle vedoucí si není se vším zrovna 100% jistá, dost často potřebuje pomoct a taky si od kolegy nechá dost líbit. Takže nakonec se její role moc neliší od 99% ženských rolí ve sci-fi filmech z 50.let. Co tím chtěl scénárista říci vůbec netuším. Tento nedostatek mi přijde typický pro celý film. Podobně to totiž dopadá s motivem nepřátelského špióna, který se zprvu zdál být ústředním ( i když nahrazení člena posádky jeho dvojníkem se hodí spíše do bláznivé komedie), ale nakonec úplně vyšumí do prázdna. A nad závěrem filmu jsem jenom kroutil hlavou, ten tomu všemu nasadil korunu… (21.10.2008)

Je zajímavé sledovat rozdíl v hodnocení zde na na IMDb. Tady nás osm hodnotících určilo filmu 60 procent, přičemž své čtyři hvězdy myslím zcela vážně (přestože sladký závěr mě krapet znechutil, ale co už). Na IMDb to však hodnotilo 675 lidí a má to jen 2,7/10... zvláštní. Film to totiž dobrý je, a pokud berete naivitu vesmírných letů v roce 1953 jako fakt, nelze se nad tím pozastavovat (podobně nás při hodnocení kvality třeba porna těžko zaskočí dementní dialogy, tak to prostě je, ale nijak to nesnižuje kvality, které tam jsou). Okouzlující je především vizuální stránka a snaživé triky, i když ne vždycky dotažené (některé záběry byly evidentně natočeny opačně a pak puštěny pozpátku, aby se dosáhlo odpovídajícího efektu). Vizuálně okouzlující je rovněž plukovnice Briteisová alias Donna Martellová, která tam celou dobu v hodně krátkých kraťasech a filmu tak zařídila ne nevýznamné plus. Stejně pořád dumám nad "feminizací" tohoto filmu - je prezidentka USA, kosmické lodi velí žena... ale stejně nakonec najdou bezpečí v mužské náruči, takže to asi nebude tak žhavé. Motiv špiona ale zůstal trestuhodně nevyužitý, ale děj odsýpá, nenudil jsem se a dost zaujatě to sledoval. Takže závěrem: možná slabší čtyři hvězdičky, ale pořád jsem ochoten si je kdykoli obhájit. Kéž by každé padesátkové sci-fi bylo dobré alespoň takhle... (28.08.2014)