Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Pietro sa stále nevie striasť intenzívneho pocitu, v ktorom sa strieda chaos s tichom. Od smrti manželky nevie, čo je to pokoj. Smrť milovanej ženy prišla celkom nečakane, a odvtedy pociťuje trýznivú bolesť osamotenia. Jedného dňa, keď odvezie svoju dcérku Claudiu do školy, ostane sedieť v aute. Pozoruje bezprostredné okolie, všíma si správanie nadriadených, kolegov, okoloidúcich. Rozhodne sa v tom pokračovať, napriek rozpakom a nepochopeniu jeho známych. Po čase zisťuje, že pomaly prichádza uzdravenie. (oficiální text distributora)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (25)

jakeer 

všechny recenze uživatele

Je to veľmi autentický film bez teatrálneho prehrávania - čo by sme inak mohli od talianskej kinematografie očakávať. No tu práve naopak, pomalé tempo a časté mĺkve scény. Dej je sústreďovaný na hlavnú postavu a tak všetky vedľajšie postavy (snáď s výnimkou dcéry) pôsobia ako rekvizity. Keď si to porovnám s After Life z dielne Gervaisa, ktoré tiež pojednáva o vyrovnávaní sa so stratou manželky, tam tiež boli takéto menšie epizódky s vedľajšími postavami, ktoré smútiaci stretával v parku, interagoval s nimi, rozprával sa, no malo to v konečnom dôsledku pre príbeh zmysel (áno, viem, že to bol seriál, viac časového priestoru, atď, atď, ale aj tak). Tuto vidíme hlavnú postavu flirtovať s atraktívnou, oveľa mladšou ženou (ktorá pravidelne venčí psa) a jediné vyústenie tejto linky je, že sa raz navzájom predstavia menami. Celá vedľajšia linka s fúziou spoločnosti mi prišla len ako predohra na to, aby sa v roli veľkého kapitalistického zvieraťa mohol predviesť Roman Polanski. Naozaj, nedozvedáme sa, ako pokračoval pracovný život hlavnej postavy (či jeho kolegov, o ktorých príbehu tiež film pojednáva). Skutočným vyústením filmu je tak záverečný monológ dcéry, ktorý je nieže dospelácky (ako tu niekto napísal), ale ba priam filozofický. V ňom povie otcovi, že je pekné, že na ňu celý ten čas čakal pred školou (čo je alfa omega filmu), ale teraz by už mohol ísť do práce, lebo sa jej spolužiačky smejú. P.S. Pred zhliadnutím filmu som si prečítal v komentároch, že tam bude sexuálna scéna. A veru nesprávne som odhadol, s ktorou ženou ju bude hlavný hrdina praktizovať. Nemyslím si, že by scéna pôsobila rušivo - divák vždy rád vidí, keď si trpiaci hrdina aspoň poriadne vrzne. ()

shantim 

všechny recenze uživatele

Konečně po dlouhé době vidím italský film, který neupadá do přepjaté sentimentality a je emocionálně vyrovnaný. A to i přesto, že od začátku až do konce pojednává o emocionálních stavech. Tento snímek suverénně kráčí ve stopách evropského filmu nezatížen zbytečnými klišé, nesmyslnými dialogy a monology (okecávačky) a sladkobolným happyendem, jež nám má nahrnout slzy do očí, jak to umí tak hezky dnes už nejen v Hollywoodu. Režisér držel otěže natáčení pěkně v rukou a všechny scény mají jasný význam a smysl, nic tu není zbytečně. Do pěti hvězdiček nechybí mnoho. Chtělo to možná jen dotáhnout vykreslení vedlejších postav nebo některým z nich dát větší prostor pro vyjádření se(be) (švagrová Marta, Samuele, bratr Carlo, Eleonora). 88% hvězdiček ()

Reklama

Faustka 

všechny recenze uživatele

Komorní drama o ztrátě a hledání. Vztah ovdovělého otce a malé dcery je velmi silný a citový, oba si k sobě hledají cestu, na smutek je však každý sám. A sexuální scéna s přítelkyní, která také zažila zklamání, byla vášnivá a svým způsobem velice dojemná. Návrat do života je pro ty druhé vždy bolestný. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

Název Klidný chaos k tomu filmu a jeho atmosféře myslím sedí, stejně jako troufalkou použitý výraz simpatico. Ten film se na nic nehraje a plyne většinou v poklidu obyčejného života, s pravidelným neklidem uvnitř hlavní postavy muže, který v tísni po smrti nejbližší osoby dokáže si jakoby pro sebe zastavit čas a najít dlouhé chvíli pro to vnímat svět a život tady a teď... a z toho vnímání, rozjímání, dialogů s okolím, včetně posilnění vztahu k malé dceři začne plynout sympatické kouzlo a možná i opětovné nalézání něčeho hezkého. Vše plyne nevtíravě, až jsem po zajímavém úvodu taky neklidně bojoval s chvilkovým nezájmem a dojmem průměru, ale nakonec si mě Klidný chaos s podobně klidným Nannim Morettim a jeho Pietrem celkem získali a ten čas plynul v mezích civilně poetické obyčejnosti stále více hezky. Z míry mě určitě vyvedla nečekaná vášnivá sexuální scéna, která rázem naruší atmosféru a na chvíli v ní i Pietro odhodí svůj jinak velmi poklidný temperament. Ve finále mi však přijde poněkud samoúčelná vzhledem k tomu, že tento akt nemá pak žádné další vyústění, návaznost v dalších scénách či hlubší pointu (mimo samotného jednorázového zblížení) a chvíli mi zase trvalo plně se přeorientovat „jakoby nic“ na původní notu. No jo, holt nevyzpytatelné okamžiky lidského života... zajímavý „malý“ film. [75%] ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

Film na začátku po vzoru Morettiho "Synova pokoje" žene děj na melodramatickou hranu a postupně se zklidňuje a prosvětluje, aby skončil div ne jako romantická komedie. Ač dotyčný - jako herec a ještě víc jako režisér - patří k mým oblíbencům, protiví se mi, jak "Klidný chaos" sobělibému hlavnímu představiteli a spoluscénáristovi pochlebuje. Kdyby režisér vystřihl celý motiv záchrany tonoucí, návaznou erotickou scénu a vstupy děvčete s bernardýnem, tím jediným, co by utrpělo, by byl sexappeal Pietra/Nanniho. Se "Synovým pokojem" sdílí "Klidný chaos" rovněž sadu švarných melodií a tváří (= takřečený francouzský příznak). Třeba dodat, že i v tomto ohledu je Moretti šikovnější než Grimaldi. ()

Galerie (37)

Zajímavosti (2)

  • Úvodní scéna filmu stála Eleonoru Simoncini (Isabella Ferrari) takřka život, když se během filmování téměř utopila. (Conspi)
  • Jolanda (Kasia Smutniak) ve filmu místy nosí tričko s logem kapely The Who, jejímž velkým fanouškem režisér filmu Antonello Grimaldi je. Ten, jak se přiznal, zakoupil tričko během návštěvy koncertu kapely v létě roku 2007 v italské Veroně. (Conspi)

Reklama

Reklama