Looking for the Revolution
Hľadanie revolúcie
Obsahy(1)
Jsou tak chudé, že si to v našem pohodlném středu Evropy ani nedokážeme představit. Neumějí číst ani psát. Přesto společně sní o sociálně spravedlivé společnosti, kde by všichni měli práci a dostávali za ni peníze. Bolívijské dělnice jsou hrdinkami dnešního dokumentu z rozsáhlého mezinárodního ocyklu "Proč potřebujeme demokracii?", který uvádí Česká televize u příležitosti filmového festivalu Jeden svět. Ten se totiž zabývá nejrůznějšími aspekty lidských práv. V bolívijské epizodě se mimo jiné podíváme mezi pěstitele koky a zblízka uvidíme nejrozporuplnější postavu současné Bolívie - prezidenta Evo Moralese. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
V Bolívii žije 8,2 milionu lidí, z kterých přibližně 55% populace tvoří původní předkolumbovské obyvatelstvo – indiáni, 30% smíšeného a 7% španělského původu. Bolívie byla španělskou kolonií až do roku 1825, kdy získala nezávislost, a byla ovládána bílou menšinou až do roku 2005. Přestože má zdroje ropy, zemního plynu a lithia, je Bolívie považována za nejchudší zemi Jižní Ameriky. Většina Bolivijců jsou zemědělci, horníci, drobní obchodníci nebo řemeslníci. Nadvláda bílé menšiny formálně skončila v roce 2005, kdy ve volbách zvítězil indián Evo Morales, který mimo jiné prosazoval právo Bolivijců na pěstování koky, která je často jediným zdrojem příjmů chudých zemědělců. V současnosti Evo Morales prosadil znárodnění ropného průmyslu i těžby plynu a cizí těžaře výrazně omezil. ___ Tento nepokrytě subjektivní dokument hledá nějakou hypotetickou revoluci tam, kde se vše odehrává "korektní" cestou tradičně politicky zastřeného zápasu potřeb pracujícího a odkázaného na sociální výpomoc obyvatelstva se zájmy koncernů a mocných lobby – zápasu, který známe v zemích západního světa a kterému se tvrdošíjně říká demokracie (kdo je ochotný se tím názvem nechat oblbnout?). Autor filmu sleduje politickou cestu mladé senátorky z řad prostého lidu, která se snaží obstarat práci pro nejchudší indiánské ženy. Postupně se zjišťuje, že ty ženy vůbec nikoho nezajímají. Jaký to div v podmínkách Střední Ameriky. Z dokumentu jsem nedokázala pochopit, po čem nakonec autor snímku touží a komu straní, ačkoliv bylo evidentní, že se snaží něco říci. U dokumentů je to ale tak, že je lepší být buďto úplně nestranný nebo naopak aktivně zaujatý, jako třeba Michael Moore, jinak snímek neosloví ani příznivce, ani odpůrce dotčeného tématu. ()
Trochu suchý dokument o soudružce aktivistce, indiánce, která se dostane ve volbách do parlamentu, ještě naposledy pohovoří o tom, jak porazila imperialismus, pomodlí se za Che Gevaru a měsíc nato se už s novým účesem a v novém kostýmku pochválí, že je "hezké debatovat v parlamentu o politice". Do toho Morales znárodnuje, ale bolivijské dělnice stále nemají práci a navíc politicky tápou a pochybují o soudružce odborářce Ester (na mítinzích jsou ovšem pěkně ostré, jen co je pravda). Amerika od rovníku dolů je ovšem svérázná, známá věc. ()