Exhibit A
Obsahy(1)
Milující otec, který kvůli osobním problémům a neschopnosti je vyřešit tak, aby neztratil pozici silného vůdce rodiny, ničí vše kolem sebe. Efektní bezprostřednosti docílil režisér tím, že dal kameru do rukou jednotlivým hercům, kteří scény zaznamenávali jako domácí video. Ve filmu není zdánlivě učiněn jediný střih, všechny scény na sebe navazují tak, jako by byly natočeny čistě chronologicky, včetně posunů v čase. Sama videokamera se oživuje prostřednictvím výpovědí jednotlivých představitelů a představuje svým způsobem jediného člena rodiny, který po otcově útoku podává svědectví o tom, co se dělo za zdmi domu spořádané rodiny. (Febiofest)
(více)Recenze (30)
V poslednom čase som konečne prišiel na chuť FF. Má to niečo do seba a niekedy takéto filmové spracovanie dokáže zanechať lepší celkový dojem ako "klasické" kamerové spracovanie. Dodáva tak filmu na autencite, na základe ktorej potom ľahšie film atmosfericky hustne. To je prípad aj tohto snímku, FF tu výrazne pomohlo. Dostávame tak reálny obraz pomalého psychického prerodu hlavnej postavy, od milujúceho otca až do maxima a totálneho šialenstva. Miestami je atmosféra tak ťaživá a nepríjemná, až sa chce človeku odvracať oči od telky, napr. ten tanček na grill párty bol totálny psycho nášup. A za všetko môžu prachy, prachy a prachy... Všetko v snímku pekne postupne graduje až sa dostávame na koniec, ktorý vo výsledku prekonal všetky moje očakávania. Šokujúce a kruté, hrôza len pomyslieť, že scenár nie je vonkoncom nereálny, kľudne sa niečo podobné môže kedykoľvek odohrávať o pár ulíc ďalej. Aj keď sa gore ani bubákov nedočkáme, v duševnej rovine to teda horor je, a riadny. 75/100 ()
Zajímavá studie jedné zpočátku šťastné rodiny, která však začne na pomyslném sociálním žebříčku postupně klesat, což samozřejmě nejhůře nese hrdý otec a ten se psychicky hroutí... Exhibit A je ve své podstatě jen zakázkovým produktem FF franšízy, obsahově nepřekvapivý a po stránce explicitního násilí velmi krotký. Tenhle snímek má však klady jinde; ukázkou archetypu té nejklasičtější rodiny dosahuje díky ruční kameře nečekaně mrazivé autenticity, obzvlášť co se týče prvotních náznaků šílenství, které gradují až v posledních dvaceti minutách. Závěr je sice technicky spíše nezvládnutý... (nyní luští jen ti, co opravdu chtějí - otěbi es dastotenčě nárbení a trvomly očivědni dajýchí), na druhou stranu obsahuje několik peprných momentů, jako např. ten s odhalením rodinných intimností. ()
Dokonale šťastná britská família začína prepadať frustrácii po krachu rodinného podniku. Z vysnívaného sťahovania do nového domu sídliaceho na pobreží oceánu sa tak nečakane stáva depresívne obdobie, ktoré prerastá k šialenstvu. Amatérsky, psychologický "found footage", ktorý postupne prechádza z úsmevných situácii do hlbokej frustrácie a tragédie. Musím uznať že herecký výkon hlavy rodiny rozhodne zlý nebol. O tom niet pochýb. Úlohy klasického psychopata sa zhostil pomerne slušne, no v prípade takéhoto snímku mi proste nejaké to gore chýba. Je veľmi cítiť že ide o amateristický počin v ktorom sa režisér spolieha na výkon jednej osoby. Záver je vyobrazením predpokladaného rozuzlenia - 55% ()
Čumět na to, jak stará dořve starýho k "dokud nás smrt nerozdělí", by bylo krásný, ale ne v tomto britským found footage podání, kdy je hned od začátku jasné, jak to dopadne. Velmi nezajímavé. Pokud chcete vlekoucí se film s vyšinutým fotrem, a který aspoň za něco stojí, tak zkuste Take shelter. Pokud chcete vidět, jak stará sere starýho, pusťte si pár dílů ze života Ala Bundyho. Tohle je 20% za stopáž, díky níž jsem se dostal až k titulkům....vyloženě omyl. ()
I s filmem natáčeným jako domácí video se musí umět pracovat. Tohle je vychtěné až stydno, koncept bych odříkala zpaměti, nejenže šustí papírem, ale postavy ho opakují nahlas pořád dokola: Mám vás rád, dělám to z lásky. - Natáčím, protože chci, aby ses viděl, tatínku, protože ti chci pomoct. - Natáčím, protože mě nikdo jiný neposlouchá. - Natáčím, protože... - On to nechal zapnutý. - Dej mi to, budu natáčet... *** To aby se v tom divák vyznal, musí se mu včas hlásit, na co se dívá. Protože motivace postav jsou nevěrohodné, protože herci neumějí hrát, protože vývoj tzv. dramatu je po psychologické stránce kašírovaný, nevyvěrá z žádných emocí, které by vám dovolily cítit nezbytnost sledovaného jednání. Smyčka se neutahuje ústrojně, z vnitřního napětí, ale skokově podle mechanicky vypracovaného scénáře. Zápletky, které mají zhustit atmosféru, si scénárista musel tahat z dadaistického klobouku. Ani s kamerou se ve skutečnosti nikdo nezžívá, necítíte žádné vzrušení, zaujetí pro médium natáčení a opravdovou proměnu rodinného dění aktem sledování, "objektivního" záznamu - postavy se jí ujímají neuměle z předepsaných, nikoli prožívaných pohnutek. Není to strhující Americká krása, a není to Fassbinder ani Haneke, mistři osobité psychologie a houstnutí atmosféry v mezilidských vztazích až do bodu, kdy se může stát každá zvrácenost. Tady se každá zvrácenost může stát hned, jak někoho napadne ji dopsat do scénáře, svévolně a nahodile, aniž by se zabývali vývojem. První dvě třetiny jsou nejapné, v třetí se občas najdou zajímavé záběry a momenty, chytá to místy spád, jenže i v těch lepších mometech ony scény, které by měly skutečně působit, neodbytně nutí diváka, aby si uvědomoval, jak nejsou podmíněné, a ještě hůř: aby sledoval, jak mizerně jsou zahrané - vrcholem trapna je akt škrcení dcery, nedá vám to, abyste pořád nesrovnávali, o kolik uvěřitelněji by se to dalo sehrát a jak neodpustitelně to ti dva herci fušují, nevěrohodně jako třetiřadá divadelní šmíra najatá narychlo na ulici - co dělají její ruce, nohy, jak se místo aby kolem sebe bila a škrabala, do krve ostýchá v předsmrtných křečích druhého herce silněji dotknout, jak pozdě jí sjede pokrčená noha na podlahu etc. A když pak otec vzápětí mimo kameru utluče syna těžítkem, už se nepatřičné veselí dá těžko ovládnout - ty dvě řízné rány znějí tak, že syn by musel mít lebku z dubového dřeva nebo železa a té představě nejde odpomoct. A to samé se pak zopakuje, když zvonivými údery šmelcuje hlavu svojí ženě - lze se domnívat, že jí vyťal smrtící úder spodem do metalokeramické zubní náhrady, jinak to znovu svědčí o naprosto odfláknutém přístupu k natáčení. *** Bonbonek závěrem: celou dobu jsem si říkala, jak málo režiséra i scénáristu doopravdy zajímalo, jak by se taková tragédie mohla ústrojně odehrát, a zaráželo mě, proč se tedy do takového projektu pouštěli. A nečekaně jsem dostala odpověď, když po promítání přišel pod podium pan režisér osobně a bezelstně prozradil, že si to u něj prostě objednal producent. Že za ním takhle jednou přišel s připraveným zadáním: na začátku se do rodiny dostane domácí kamera, a na konci jsou všichni mrtví - a pan režisér měl za úkol jenom natlouct pár kolíků do prázdného prostoru mezi předplaceným začátkem a koncem, aby se na ně dal namotat drátěný plot příběhu plný děr. Čili snímek byl opravdu natočený na zakázku spekulanta, který se chytil výdělečného a prověřeného konceptu. Výsledek je tristní, není to fresh, není to film a není co slavit, na finančně zkrouhnutém Fresh Film Festu 2o14 se to objevilo jako z nouze ctnost. () (méně) (více)
Galerie (3)
Photo © Warp Films
Reklama