Slepé lásky

To, že dokumentaristika bola jednou z mála ostrovčekov tvorivosti v inak finančne a podporou zo strany verejnosti a inštitúcii poddimenzovanej slovenskej filmovej tvorby, svedčia výnimočné diela z 90 rokov a ich úspechy na medzinárodnej festivalovej scéne(napriek ignorácii zo strany STV a Slovenských distribučných kanálov). O tradícii dokumentu svedčí aj toto veľmi špecifické a nielen na Slovenské pomery originálne dielo o nevidiacich pre nevidiacich(plánuje sa vydanie špeciálneho DVD, ktoré bude obsahovať i audiostopu pre nich) ako aj tých so zrakom ochotných vidieť krásu a načerpať z nej silu a pochopenie. K zážitku určite prispel aj fakt, že samotný režisér i scenárista merali cestu do kina spolu s nami divákmi a následne zaujímavo dotvorili mozaiku zážitku svojimi postrehmi a odpoveďami na otázky. A im patrí aj vďaka, za ľudské a srdečné spracovanie témy, ktorá patrí k bežne ignorovaným a tabuizovaným. (17.04.2008)

Vynikající dokument, který mi v mnohém přiblížil pocity nevidomých. Jaký je to třeba problém, když si slepý člověk dá aktovku jinam, než je její obvyklé místo...Nejdojemnější ale pro mě bylo, jak slepí rodiče opravdu naslouchají svému vidoucímu dítěti, jak je vážná záležitost návštěva filmu pro děti, jak zodpovědně vybírají obrázek domů, jak jasně zvítězí "srnky na pasece" a jak si potom všichni o obrázku povídají. U dvou ze čtyř příběhů (cikán a internetová slečna) by bylo moc zajímavé pokračování časosběrnou metodou (tak jak nás tu rozmazluje paní Třeštíková). Výtvarná stránka pan učitel pod vodou skvělá. (17.01.2009)

Ťažko sa hodnotí percentuálne dokument, ktorý bol na Slovensku uvádzaný v kinách a bola mu venovaná taká mediálna pozornosť. Je to materiál skôr do televízie, alebo napríklad ako súčasť nejakého festivalu, venovaného tolerancii a menšinám. Lenže u nás to boli Slepé lásky prezentované, ako slovenská kino udalosť roka všeobecne. Takže z tohto hľadiska za tri, dokument je to ale vynikajúci. Ako obsahovo, tak formou. (09.12.2012)

Slepila-li láska nehmatatelnost a důvěru dohromady, pak věřím, že Slepým láskám vydrží pouto forever. Jiným bych věřil těžko, oni však "vidí" v jiném barevném spektru a místo zjevu fandí vnitřku, a tím pádem jsou právě oni mými životními hrdiny... P.S. Spešl průzkum Zuzčinou duší (poslední příběh) byl skvost. (09.05.2010)

Dokument o tom, že i když je láska občas slepá, přesto je to jeden z nejsilnějších citů. Ať už jde o lásku k partnerovi, k vysněnému princi nebo lásku mateřskou. Nejvíc se mi líbil první příběh Petera, který hraje na piano. Ta jeho exkurze do podmořského světa - páni, to jsem nečekala a byla jsem nadšená a dávám za Petera hvězdu navíc. "Zbytkem filmu" už jsem proto byla poněkud zklamaná, protože nic tak originálního už nepřinášel. A to je škoda, prootže i v dalších příbězích byla spousta skvělých postřehů. Nejsilnější mi přišel asi příběh Eleny a jejího miminka (v kině, na bruslích) a hlavně poslední příběh - ten Zuzanin. To, jak hledá prince, který ji uvidí takovou, jaká se vidí sama. Příběhy jsou sice zajímavé, ale jako celek fungují dost špatně. Sjednocuje je sice láska, ale chybí tomu všemu šťáva. (07.12.2011)