Drive

První, na co jsem zabrala, byl skvělej soundtrack a teprve pak na děj, protože ten rozjezd byl trochu pomalejší. Stejně se celý film odehrával v jakémsi hypnotickém pomalém tempu a atmosféře. Jsou filmy, kde téměř nestíhám titulky, ale tady jsem byla v naprosté pohodě, protože množstvím slov Drive zrovna nehýří. Jestli nám chtěl Nicolas Winding Refn podat thriller na trochu jiném talíři, tak se mu to rozhodně podařilo. Na mě osobně tam bylo té brutality trochu příliš, ale já do toho šla hlavně kvůli Ryanovi, kterému se to podařilo sehrát opět výborně. Takže ta třetí hvězda je hlavně za něj. (26.01.2013)

To zase máme v profilu filmu lepkavo! Přeceňovaný audiovizuální nudil pan Refn defloroval Hollywood. Což o to, tentokrát je to film pěkný, takový barevný, ale kdybych se chtěl bavit soundtrackem, pestrými filtry a střihem, koupím si walkmana a strávím hodinu a půl v krejčovství pro homosexuály. Mít tohle tak čtyřicet minut, chytím si ho do ruky jako většina místních hloubavých estétu a mohutně tu vyvrcholím. Nicméně.... Úvodní scéna útěku je naprosto funtastická a já zíral s otevřevým konečníkem! Tedy pardon, chtěl jsem říct ústím. Poté však začne můj milovaný pan Gosling dělat cukrbliky na nějakou ohyzdnou kikinu a začíná "umění", které spočívá v tom, že někdo stojí nebo jede a v pětiminutových intervalech čumí do jednoho bodu. A tyto Refnoviny trvají tak hodinu. Je to jako kdybyste v galerii hleděli na jediný obraz. Po deseti minutách si řeknete, že to ten frajer napatlal fuckt hezky, barvy jsou barevné, kompozice výrazná a on to ze štětkama opravdu umí. Z toho postávání však chytnete do nohy křeč, která vás pustí až po padesáti minutách a vy nemáte jinou možnost, než počkat, až to přejde, abyste mohli odkráčet k východu. Barvy vám najednou připadají kýčovité, kompozice vás vyloženě sere a i ta štětka si začíná znuděně kontrolovat, jestli se jí někde neoprýskal lak na dlouhatánských umělých nehtech. Naštěstí závěrem zatočí pan Gosling se Smolíkovic kočkou*, a tak se i "blahoslavený" divák dočká trošky toho opravdu zdařilého "Akční / Krimi / Thriller", jak slibovali na plakátech! (*Poznámka autora: Pro ty později potracené, kteří patrně nebudou sto pochopit úžasnou hloubku a neuvěřitelnou vtipnost autorových metafor, se Smolíkovic kočka jmenovala Mafie). (03.10.2011)

Refn ma jedno uzasny nadani. Dokaze vzit hodne zajimavy tema, ktery slibuje drsnou jizdu a je jedno, jesli to je film o vezni, co se rad rve, o barbarovi nebo v tomhle pripade o ridici pro lupice a z ocekavany akcni jizdy udela artovku. Vetsinou mu to nevyjde a je to neskutecne se tahnouci nuda, ale tentokrat to docela zvladnul. Ne v tom smyslu, ze by film byl sviznej a akcni, to rozhodne ne, je to pomaly, moc se tu nemluvi, ma to takovou melancholickou atmosferu, jenze zaroven to taky dokaze zaujmout a nenudi. Herecky obsazeni je fajn, ale samozrejme to je hlavne o Goslingovi. Chvily jsem premejslel, jestli je jeho postava nema, retardovana nebo zahadna, protoze on furt tak nejak jen klidne kouka, ale pak jsem si na to zvyknul a musi se uznat, ze to je docela stylovy. Co se tyce tech jizd autem, nejsou to zadny kuryrsky akcicky ala Statham, ale rozhodne to dovede strhnout. Navic jak je u Refna dobrym zvykem, pro nejakou tu brutalitu se nejde daleko, takze neni problem rozkopat drzku a podobne. Celkove tak ohrany tema podany zajimavym zpusobem a pravdepodobne Refnovo nejlepsi film. (15.11.2011)

Po úvodu ve stylu Kurýra jsem čekal velkou akční jízdu, ale ve skutečnosti se film odvíjí hodně pomalu a akčních scén je pomálu, což ale ve výsledku je nakonec snad i lepší než kdyby tam byla jedna honička za druhou a to i přesto, že snímání jízdy Goslinga je tu natočený tak, že si člověk připadá, jak kdyby seděl vedle něho. A samotnej Gosling je taky perfektní, za prvé jeho postava je správně tajemná a za druhý on jí hraje naprosto dokonale. Jediný, co se mi až zas tak nezamlouvalo je, že závěr nemá moc velkej spád, ale jinak super. (29.09.2011)

Terapie, díl tři. Hype hraničící s absurditou. Absolutně prázdná nuda, jednou přerušená slušnou honičkou a dvakrát nebo třikrát přehnaně krvavou scénou. Mezi tím chodí Ryan Gosling a vrhá pohled "po tomhle záběru se fakt už pudu vysrat", který tu a tam vystřídá výrazem "paní máte loštomilouškého chlapešta". Možná to není úplně jeho vina, protože mu to předepisuje scénář, ale našlo by se snad pár herců, jejichž charisma by utáhlo málomluvnýho drsňáka, kterej taje pod, ehm, teplými pohledy sousedky a jejího synáčka. O děj tu moc nejde, ten se jen občas prodere zpod deky, pod kterou ho drží - no, to - jo, umění. Pod uměním si zde třeba představit dlouhý zoufale prázdný záběry na dlouhej, zoufale bezvýraznej obličej hlavního postaváka a sem tam obdobně prázdnou větu nebo dialog. Jednání tu nemá logiku - např. nevíme, proč vlastně hlavní hrdina je na šikmý ploše, zjevně ho to nijak netěší, přitom k tomu zároveň neni nijak existenčně nucenej ani mu to nepřináší nějakej echtovní zisk. Stejně tak jeho pozdější protivníci postupujou často v rozporu se zdravým rozumem a korunu tomu nasazuje výtah, jehož cesta mezi čtvrtým patrem a garáží trvá asi třetinu filmu. Jo vono je to vlastně vo melancholii. Tak to prosím zábavu, přátele, v horším případě chlast a a antidepresiva, ne hluboký mlčení. A teď si jdu hrát s angličáky, brm brm. (15.09.2011)