Drive

Drive je sice na papíře poměrně tuctová kriminální story, která vyloženě svádí ke konverzi ve stylu zaměnitelných Rychle a zběsile (a trailer taková očekávání vyloženě neodmítá), ale nakonec se v rukou dánského filmaře mění v pravý opak – pomalý, hypnotický a atmosférický skvost s archetypální postavou bezejmenného Řidiče v hlavní roli. Goslingův štír v Chevroletu (kterého navíc pro potřeby natáčení sám přestavěl!) je tady klíčem k celému filmu. Přes den filmový kaskadér a automechanik, v noci nájemný řidič pomáhající zlodějům při vloupačkách – ten člověk snad nikdy nespí. A vlastně ani není užitečné o něm jako o skutečném člověku vůbec přemýšlet; film jeho stoickou postavu záměrně stylizuje do až příliš dokonalé modelové figurky kluka z plakátu, rytíře na bílém koni. Celý ten melancholický retro háv, kterým se Drive ohání minimálně od úvodních titulků, totiž není ani tak bohapustým vzpomínáním na staré dobré časy osmdesátkových thrillerů, ale subjektivním pohledem hlavního hrdiny na svůj život. Tohle je příběh o kaskadérovi, který by hrozně rád byl jednou sám akčním hrdinou, a proto si tak sám sebe alespoň představuje. Jeho akce dávají největší smysl, pokud se na ně budeme dívat optikou někoho, kdo tak jedná, protože „tak se to ve filmech dělá“. Řidičovo opojení sebou samým se zároveň přenáší na samotný film, který se vyžívá ve fetišistických zpomalovačkách a v soundtracku zpívá o „skutečných lidech a skutečných hrdinech“. Drive však říká, že hrdinové filmoví jsou odsouzeni k trvalé samotě, k permanentnímu bytí na okraji společnosti, v říši snů. My k nim sice můžeme vzhlížet, ale buďme rádi za to plátno (obrazovku), která nás od nich odděluje. Je to tak pro všechny lepší. (06.09.2011)

Pro mě zcela bombastická ukázka toho, co může režisér s vizí udělat z tuctové žánrové podívané. Refn sem promítl svou fascinaci nepřístupnými hrdiny, které žene kupředu vášeň a také fascinaci příběhy, v nichž se hrdina nezištně obětuje. Jeho pohanské vychutnávání vibrací dlouho po skončení hlavního děje v záběru je znovu ryzí slastí, nemluvě o překrásně nasnímaných honičkách a podmanivé atmosféře losangeleské noci. Opět je třeba podtrhnout, že pro Refna není hlavní logika a příběh - to jsou jen druhotná pojítka nesmírně silných a do posledního detailu propracovaných scén. Už se těším na výčty všech nesmyslů, které analytičtí diváci snesou v domnění, že v Drive jde o nějakou konzistenci a příběhovou rafinovanost. Co mě fascinuje do morku kostí: i když tentokrát postavy opravdu hodně mluví (jsou to přeci jen Američani), to podstatné o jejich pohnutkách sděluje Refn náznakem, gestem, výrazem obličeje. Zůstal prostě severským i na poli výsostně "hollywoodském". I když je to film se zcela přístupným příběhem, Refn z něj udělal nesmlouvavý autorský manifest a festival subverzivního propojení obrazu a zvuku. Já toho kluka dánskýho prostě žeru! Nechtěl by natočit Bonda? (07.09.2011)

Něco takového by chtěl možná točit Jarmusch, ale už na to nemá. Drive je hooodně pomalé, a s divnou hudbou. Líbilo se mi to moc. Klasický příběh je tu natočen přece jenom zase trochu jinak. Nejvíc se mi líbila asi ta úvodní řidičská "akce," jak se tam chytře schovával poldům. Každopádně realistickou Pusher trilogii Refn zatím stále nepřekonal. (24.11.2011)

kedze vsetci predo mnou napisali vsetko, co by som k filmu rada dodala ja, tak sa pokusim o nieco, co tu dufam este nie je... zaciatok pokusu o vtip: zaber na Ryanove nahe brusko v ziare zapadajuceho slnka je skutocne na nezaplatenie...koniec pokusu o vtip. A ano, film je vynikajuci a v tomto kontexte sa musi clovek zamysliet nad tym, ze comu inemu dat 5 hviezd, ked nie filmu Drive. Ja si vo svojom pomyselnom filmovom dennicku, ktory mam tajne uschovany v suflicku, davam aj tu siestu... Rozhodne pozriem este raz, ak nie dvakrat... a mozno si dam Drive kazdy rok, o takomto istom case, ako memento a vzdanie ucty filmu roku 2011. (11.12.2011)

,,JSEM ŘIDIČ“....... /// Vytváří stejný hodnoty jako Frank. Dokonce je to i drsnej dobrák s citem pro jízdu. A shodou náhod se taky dostane do prekérky. Sice až po 50ti minutách, ale co, děj (nějak extra) nenudí a to čekání se (v podstatě) vyplatí. Drive totiž není žádná akční jízda, ze který po přepnutí z ,,Růžovky“ nespustíte bulvu. Jde o pomalu plynoucí film s lehce konverzujícím R.Goslingeem, kterej budete díky jeho tempu milovat, nebo nenávidět. 3a½! (Což je celkem dost, když vezmu v potaz, že elektronickej soundtrack a R. Gosling jdou celkem mimo mě.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem jako lovec. Stejně jako on miluje čekání na zvíře, tak i já miluju čekání na akci. 2.) Po uspěchaným a hektickým dnu, se chcu u filmu uklidnit. 3.) Thx za titule ,,petkaKOV“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (30.11.2011)