Bórjokugai

První novodobá jakuzárna Hideo Goši. A rovnou i ta nejslabší. Je sice nekompromisní (a na to jak je jinak seriózní tak v násilí poněkud přestřelená), obsazená je klasiky žánru čili co ksicht, to jakuzák jak vyšitý a má skvělé zasazení do doby, kdy si Jakuza začíná uvědomovat, že korporátní struktura, styky s politiky, právníci či ustoupení od bojů s ostatními klany zajistí navyšování zisku a byznys lépe než dlít i nadále ve škatulce pouličních gangsterů z nelegálních heren a hampejzů. Jenže zároveň ve strukturách jednotlivých klanů jsou stále staré páky, které na nějaké ty nové pořádky nejsou zvědavé a rády by zpět ty staré. Právě vnitřní pnutí uvnitř klanů je na Violent Streets to nejzdařilejší, tam by jeden Gošu a jeho oblíbené téma i poznal. Jenže zbytek je tuctový a snad jako jediný film jeho kariéry bohaté na jeden vizuálně vypiplaný snímek vedle druhého skoro až nevzhledný. Navíc i přes krátkou stopáž to má těžkopádný a pomalý rozjezd; zvlášť když za Gošovy hrdiny obvykle mluví činy a tady za ně dlouho mluví pouze deklamující postavy, které jejich motivace a minulost vysvětlují skrze monology typu "Pamatuješ, jak si před ani ne dekádou miloval až za hrob tu holku, co tě nechala a vzala si bosse, kvůli kterému si se obětoval a šel za katr. Pamatuješ si to, že? Nezapomněl si?". To by si jeden zuby uskřípal. Což je věc, na kterou u Goši zvyklý a ani zvědavý vskutku nejsem. (13.08.2017)

Našlapaná, téměř pětihvězdičková, Goshova řežba z prostředí yakuzy ve fázi přerodu v oficiální korporace. Tradičně skvělá je stylizace, která jde tentokrát ruku v ruce také s velkou realističností. Žádné stagnující pasáže, patrný je i velmi slušný rozpočet. V poněkud poťouchlé roli se na chvíli objeví Bunta Sugawara známý z různých žánrových klasik, v čele se sérií Yakuza Papers (Kinji Fukasaku), pobaví také Tetsuro Tamba v roli magnáta (u nás známý především jako Tiger Tanaka z bondovky Žiješ jenom dvakrát). Pokud někomu nestačí poctivá srdcařská filmařina, jsou tu ještě akce s břitvou, bitky s lahvemi, přestřelky ve slepičárně;), to vše korunované geniálně strohým, trpkým koncem s jednoznačnou (a zcela reálnou) pointou. (19.12.2008)

Po jistém váhání nakonec solidní čtyřka. Jasnými klady jsou zaměření na jakuzu v době jejího přerodu do korporátní podoby (Gošovo oblíbené konfrontování starých a nových pořádků), slušná atmosféra sychravých exteriérů (zejména v kombinaci s těmi "industriálními" scenériemi, které jdou krásně ruku v ruce s oním tématem "legitimizace" jakuzy v ekonomicky se obnovujícím Japonsku), gošovsky intenzivní bitky a v neposlední řadě obsazení Noborua Andóa (který se mi moc líbil už ve Vlcích a který byl, jak jsem zjistil, dříve sám členem jakuzy) do hlavní role. Na druhou stranu tu je pohříchu prostinký příběh, poměrně slabý vizuál (slušela by tomu černobílá) a vůbec tak nějak nic, čím by se to vrylo výrazně do paměti (snad vyjma té tematizace a bitek/přestřelek). A s tou velkou realističností bych si dovolil do určité míry nesouhlasit, protože aby maník vypálil z dvouhlavňové brokovnice nějakých tucet ran bez přebití (z toho minimálně 4 v jednom záběru), to se s mým pojetím reálného dvakrát neslučuje. Ale jinak je to zábavná, stylová a stopáží rozumná žánrovka, to ne že ne. (03.02.2016)