Funny Face

Audrey Hepburn můžete nazvat různě, ale směšnou tvářičkou určitě ne. Jakmile se se svým naivním úsměvem, elegantními pohyby a křehkou krásou zjeví ve filmu, ihned projasní den snad každému. Z Funny Face se na diváka valí tehdejší kouzlo atmosféry od začátku do konce a dokonce i ty umělé a místy kýčovité zpívané části do něj zapadly. Jenže u mne je to s muzikály nesmírně těžké, vzhledem k tomu, že si z valné většiny trhám vlasy. Tady tomu není jinak, melodie byly nezajímavé a všechny hudební scény nesmírně unylé. Je to škoda, protože příběh je jinak sladký a miloučký a dnes je takových jako šafránu. Za Paříž a Audrey tedy slabší 3*. A mimochodem.. rozhodně bych si k ní uměla představit lepšího partnera! (15.08.2012)

Jako existencialista tento film nenávidím, Audrey sežeru všechno, jen ne intelektuálku a při každém dialogu na téma empatismus se mi chtělo zvracet. Funny face vlastně není plnohodnotný film, jako spíš slepenec čísel a písniček ze starších broadwayských muzikálů, a tak když pominu děj a soustředím se jen na jednotlivá čísla, mohu dát s klidem tři hvězdičky za profesionalitu. Fred jako toreador, to se prostě nikdy neokouká. (03.11.2010)

Začnu tím nejhorším. Autor scénáře by si v dnešní době nevydělal ani na chleba, protože takhle přímočará zápletka je prostě bída, a to jsme v žánru, od kterého se žádné dějové veletoče neočekávají (!). Naproti tomu Donen je velmi schopný režisér, který je autorem klasiky "Zpívání v dešti" a má přirozený cit pro stavbu muzikálů (nápadité choreografie, práce s barevným laděním…). Fred Astaire hraje uvolněně, bez náznaku věkového hendikepu. A Audrey? I love her funny face :) Takže hlavně díky ní 7/10 (29.11.2009)

Skrz naskrz průměrný muzikál s průměrnou muzikálovou šablonou, průměrnými melodiemi. To, co ho staví do trochu příznivějšího světla jsou samozřejmě hlavní představitelé, i když, upřímně, dokážu si představit i lepší filmovou dvojici. Zpočátku jsem trochu zápasil s určitou netečností a mírnou umělostí, od jistého momentu však dostal muzikál přeci jen tu správnou šťávu. A tím momentem bylo číslo v pařížské noční kavárně, kde to Audrey opravdu parádně rozbalila a svou moderně pojatou taneční scénou dost možná přinesla celému muzikálu kýženou hvězdičku navíc. (06.04.2006)

KOUSEK DĚJE. Proč jen křehkou Audrey furt cpali k nějakým starým chlapům?! Šlo jim o kontrast ve smyslu "kráska a zvíře"? Tak to se jim v tomhle filmu povedlo, ale je to vítězství na prd. Astaire se k Audrey nehodí, je pro ni starý, otravný a protivný a i jeho obdivovaný tanec už patří do vzpomínek babiček a ne do páru s mladou holkou. ___ Příběh je hloupý dokonce i na muzikálové poměry. Těsně v předvečer revolty šedesátých let dá mladá holka přiležitost starému chlapovi, aby z ní udělal svůj ozdobný přívěšek, který bude pravděpodobně stále častěji odkládat k plotně do kuchyně, zatímco on bude pokračovat v životě ničím nespoutaného umělce. ______Američani si dělají srandu z věcí, kterým nerozumí. V tomhle případě z francouzské kultury a filozofie, které jsou pro ně nečitelné, a tak je přelepují flastrem kabaretních tanečních rejů a univerzálních muzikálových songů. Ze sterilního muzikálového balíčku vykukuje akorát ta krásná tvářička mladé A. Hepburn a nádherné šaty, ve kterých by i dneska žena ve společnosti zazářila (samozřejmě, kdyby měla ultraštíhlou Audreynu postavu). /20. 1. 14./ (20.01.2014)