Bouřlivé výšiny

Andrea Arnold má jako režisérka naprosto evidentně úžasný smysl pro estetičnost filmu, který jí v kombinaci s výbornou kamerou film vytahuje jen tímto hodně vysoko. Nedovedu si to představit bez vizuální stránky na takové úrovni, ale vzhledem k tomu, že příběh není převyprávěn špatně, jen trochu zdlouhavě a s dobrými hereckými výkony, to dopadá velmi dobře. (08.01.2017)

Producentům naprosto rozumím, posledních pár let se britským adaptacím klasické literatury daří, Fish Tank byl taky dobrý, tak proč do toho nejít! 1) nevím jestli je tak film natočen, ale formát 4:3 na velkém plátně je peklo 2) když se natočí nudný film, pokusy o umění to nezachrání 3) ne každý, kdo natáčí přírodu je Malick a 4) když vsadím na úspornost dialogů neznamená to, že postavy budou jen vysvětlovat své chování. Film pro mne bohužel neměl atmosféru, herci byli šedý průměr a jejich hrdinové mě absolutně nezajímali. Po hodině filmu jsem měl dojem, že už tam sedím půlroku a doslova jsem tlačil film ke konci. Kamera je až trapná, jak nešikovně se snaží napodobovat Terrence a scény dvouminutového záběru mlhy, ze které někdo na konci možná vyjde ve mě doslova probouzely zabijácké choutky. Přitom, když na závěr přidali kapku hudby, stalo se to o 50% snesitelnější. Nejsem ignorant a jsem seznámen s předlohou, ale neustálý vítr z toho povedenou adaptaci literární klasiky prostě neudělá. Kronika jednoho vztahu jenž je otravná nejen všudypřítomným větrem... 30% (27.03.2012)

,,NA VÝŠINÁCH JE TO JINÉ….“ /// (NAŠEL JSEM HO VENKU…) Tak tak, dobrej křesťan venku černocha nenechá. Roztřesená kamera sleduje jak mladík po očku šilhá po dívce, smrdí to láskou. Venku fouká vítr (furt, až mi je z toho kosa), na obloze hejno ptáků, po louce se honěj psi a mládežníci se válej v bahně (nesmím zapomenout na dramatickou pauzu se záběrem na mokrou větvičku – napsal bych vlhkou, ale…). Asi tak 50x zfilmovanej příběh o nepřející lásce, nepřející rase, plnej anglickýho počasí a kamerových záběrů ,,na nic“ (kameraman zřejmě dostal životní šanci vyzkoušet si všechny čudlíky na kameře a splnit všechno, co ho kdy v kamerových fantaziích napadlo – radši nemyslet, co může znamenat ten třes…). Život v osadě o pár číslech v 18.století, sleduje zajímavě rozmezí cca 30ti let. Děti rostou a rostou a jak už to tak bejvá, přichází obrat a já nevím, jestli ten tragickej příběh lásky co zabíjí, není spíš pro masochisty nebo sadisty. Byť romanticky založený. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Román ,,Na větrné hůrce“, kterej v roce 1847 napsala Emily Brontë, číst nebudu. 2.) Zjistím jaký to je, když se černoch stane bratrem skinheada. 3.) Vždycky mě dojme, když se lidi romanticky 5 minut válej po mrtvole. 4.) Thx za titule ,,Stuďo“ a ,,rad.mas“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (30.07.2012)

Adaptace, která se místy snaží být velmi autentická, místy zas moderní a aktuální. To první mi sedlo dokonale; život na Větrné hůrce je neidelizovaný, sídlo nepůsobí nijak přehnaně zámožným dojmem a ze všech scén je přímo cítit ona izolovanost od okolního světa. To druhé dopadlo už o poznání hůře. A nejde tu ani o to, že se z cikánského chlapce stal černoch nebo že úvodní titulky mají odporně moderní font, jako spíš o to, že celá druhá polovina knihy z děje vypadla a že mi ta kamera neustále snímající detaily trávy, vlasů už během první poloviny filmu začala lézt na nervy. Ale nenechte se odradit; právě na vizuální stránce je totiž těnto film postaven a právě ona většinou v recenzích schytává pozitivní reakce. (15.11.2011)

Body za odvahu udělat z Heathcliffa černocha, body za naturalistické pojetí a obroušení rozervaně romantického ladění předlohy, která je pro mě v případě tohoto díla nepochopitelná a nesnesitelná. Pokud pominu formální stránku, jedná se o zatím nejméně vyšinutou adaptaci vyšinuté knihy. Toho kochání se přírodou a živočišností je ale na 129 minut pořád trochu moc. (05.05.2012)