Muž a jeho pes

Velké psí oči. Tenhle film se skutečně snaží z diváka vymámit dojetí jako ten roztomilý voříšek, co žebrá o kus šunky. Jen málo scén v něm má přirozenou vnitřní sílu jako magické setkání Belmonda s Maxem von Sydow. Huster si vypomáhá (naštěstí snesitelnou) přepjatostí a velkými gesty, které jsou částečně v rozporu s jeho snahou režírovat vzdušně, přirozeně a šaramantně. Každopádně Belmondo navzdory očividné únavě a strhanosti stále dokáže chytit rošťáckým úsměvem a očima, v nichž život vesele jiskří jako za starých časů. Dobrá je i Rombiho hudba, která občas vypomůže tam, kde se nedaří překonat dojem konstruktu a citového vyděračství. Příjemně zaobluje hrany. Příběh o bezútěšnosti stáří a o tom, jak důležité je najít v nezměrné beznaději alespoň kousek pevné půdy, ve výsledku zaujme a pokud člověk odbourá averzi k okatému hraní na city, může pocítit i záchvěvy čehosi hlubšího. Muž a jeho pes určitě nepřináší kus skvostné filmařiny, každopádně pro Belmondovy (a Sydowovy :o)) fanoušky se jedná o příjemný snímek. (19.05.2009)

Zajímavé, že se Jean-Paul Belmondo "u nás na CSFD" dostal v tomto filmu v pořadí herců až na třetí místo, to se divím, že před něj nedali i toho "jeho" psa.... Pro mě tento dlouho očekávaný film je rozhodně velké zklamání, ani Belmondo nemůže zvítězit nad mizerným scénářem. Takže Belmondo *****, film *** s odřenýma ušima. (07.11.2009)

Nejhorší, co může člověka ve stáří potkat je ZŮSTAT SÁM. Přesně to se stalo hrdinovi tohoto snímku v podání J. P. Belmonda. Ikdyž tak úplná pravda to v tomto případě není, zůstává mu nejlepší přítel člověka, jeho pes jménem " můj pes " :o) Unavený životem, bez chuti se o své " bytí či nebytí " dál rvát , bez domova, bez prostředků směřuje hlavní hrdina k neodvratnému konci. Citlivá režie a kamera, to vše umocněno nádhernou hudbou Philippe Rombiho dává dostatek prostoru J. P. Belmondovi k mistrovskému minimalistickému výkonu, kterým vás přesvědčí, že jeho rozsah hraní je opravdu veliký a zvlášť příznivce zvyklé na jeho komediální polohu hodně překvapí, ale troufám si tvrdit, že zároveń mile potěší. p.s. 1 určitě si nenechte ujít 54 minutový dokument o natáčení celého snímku. Je nesmírným zážitkem pozorovat s jakou vizí a zapálením režisér Francis Huster k látce přistupoval a následně se tato jeho vize za pomocí J. P. Belmonda a především celého hereckého štábu ať už se jedná o Maxe von Sydowa, Juliku Jenkins, Francoise Fabian.......( kteří vedle J. P. Belmonada hrají jako o život ) začala naplňovat a dostávat konkrétní podobu. Z každičkého záběru je vidět s jakou úctou a respektem přistupovali všichni dotyční k velkému mistrovi a zároveň jsou do jednoho rádi, že " u toho " můžou být. Snímek muž a jeho pes je více než důstojným zakončením Belmondovi bohaté kariéry a myslím, že s výslednou podobou může být spokojen jak samotný Belmondo, tak i režisér Francis Huster. V mém případě tomu tak rozhodně je. p.s.2 velký dík patří Jiřímu Krampolovi za jeho neobyčejný dabing, který k Belmondovu hereckému projevu obdivuhodně pasuje ( řekl bych téměř splývá ) . Nezapomenutelný snímek, který v této uspěchané době působí jako balzám na duši, jako opojný životabudič. Děkuji J. P. Belmondo, děkuji Francisi Hustere, děkuji vám všem zůčastněným. Bylo mi ctí..... 1 * za herecké projevy Belmonda i ostatních zůčastněných, 1* za psího chlupáče :o), 1* za dokument o natáčení , tu poslední přihazuji z úcty a velkému obdivu k MISTROVI. (11.11.2009)

Film plynie pomaličky ako deň starca a scenérie sú rovnako bezútešné ako sychravá jeseň. Charles sa dostáva na ulicu a jediným verným spoločníkom je jeho malý pes. Stretáva ho opustenosť, beznádej, smútok. Ale kdesi vnútri stále žije sympatický úsmev, nezlomná viera a hrdosť. Belmondo stvárňuje všetky tieto emócie a stavy duše s "gabinovským" prehľadom, jeho herectvo je vierohodné a silné. Ako je silný s pribúdajúcimi minutami aj tento príbeh. A ja stále verím, že to nie je Bebelov posledný film. (12.11.2009)

Pre niekoho možno prvoplánový a citovo vydierací film, pre iného pomalá a kultivovaná snímka o priateľstve a ľudskej chamtivosti a zlobe. Belmondo na staré kolená dokazuje, že nepatrí do starého železa a možno práve v tejto polohe je mi omnoho sympatickejší. Smútok v jeho očiach bol ťahúňom vlastne celého filmu. Nejedná sa o geniálny film a Huster nedáva do filmu absolútne nič osobné a vlastné. Len sporadicky natáča scény, ktoré nie sú síce ničím výnimočné, ale ani nie sú zlé. Tá hodinka a pol čo som strávil pri pozeraní tohoto filmu mi bola veľmi príjemná a len ma mrzí ten otvorený koniec, pretože ktovie prečo ale Charlesové osudy by som veľmi rád sledoval aj naďalej. Film, ktorý sa nesnaží byť dokonalý ale ľudský. A v tomto smere mu to vyšlo. (01.02.2010)