Osudný den

Velmi neobvyklý a velmi magický filmový zážitek, nesmírně zvolna plynoucí mozaika osudů, které se jemně proplétají a míjejí v jeden zdánlivě obyčejný zimní den. Neskutečně křehká a intimní filmová melodie, fascinující na jedné straně úžasně promyšleným Contradictio in adjecto nejen v prolínání obrazu a dialogů, střihu, vztahů jednotlivých osob i situací, na straně druhé skrytými významy jednotlivých detailů a slov, které se postupně a nenápadně skládají až nakonec do sebe dokonale zapadnou. Filmová melodie, v níž vibruje nenápadné přesto naléhavé napětí a neskutečně silné emoce, které nedovolí ani na okamžik odtrhnout zrak nebo myšlenkami zabloudit jinam. To vše je umocněno nádhernou hudbou Johna Medeskiho a Judy Kuhnové, která dodává všemu další téměř hypnotizující rozměr. Jeden z nejsilnějších letošních filmových zážitků. (11.10.2010)

Přiznávám - tématem i autorským zpracováním velmi zvláštní - leč d.m.s.n. skvělý - v tom pravém a nejlepším smyslu slova "umělecký" (ó jak nemám rád tohle slovo) film! . . . Komorní, křehké, v nazírání do životů aktérů příběhu doslova intimní a přitom napínavé a emocionálně nesmírně působivé a silné drama, nutící sice diváka svou strukturou prolínání osudů jednotlivých postav k nebývalé pozornosti a soustředění, leč v důsledku bez nějakých citově vydírajících póz a laciných klišé přinášející až mysteriozní zážitek. (Pozor - dovolím si jediný malý spoiler! - Když v úplném závěru filmu vidí oslepená (není však jisté, zda skutečně definitivně slepá...?) modelka - židovka - obraz pouštních hor očima své nedobrovolné dárkyně rohovek - tragicky zahynuvší palestinské studentky - ty hory jako symbol jejich společné a přitom bolestně rozdělené vzdálené původní vlasti, když... ...A jen ať si to všechno po pečlivém zhlédnutí snímku každý přebere sám...) . . . Příběhem - dalo by se říct stručně - tedy jde o režisérem důkladně promyšlenou podivuhodnou mozaiku událostí jednoho běžného odpoledne kdesi v New Yorku - tom symbolickém >tavícím kotlíku< a pupku světa - a vskutku osudové setkání a prolnutí životů několika lidí - prostě - co vše se >náhodou< ten den přihodilo a tragické důsledky toho dění a jejich konání... A žádná bomba TAM na Manhattanu ani vybuchovat nemusela! (To je jen debilní blábol - ostatně jako CELÝ zde prezentovaný takzvaný >obsah< děje filmu - coby výplod chorého mozku některého ze zaměstnanců českého distributora firmy "MagicBox", který zjevně ten film neviděl ani z nějakého "autobusu", že... !) . . . Pro mne osobně tedy - i díky kongeniální a svou významnou roli hrající hudební složce - doslova film >srdcerváč< , občas ve vší té multimediální záplavě umělých >emocí< potřebný neobyčejný filmový zážitek! Byť svou jak formální, tak i obsahovou náročností zjevně přesahující schopnosti vnímání zdejšího tzv. >běžného< - a jak vidno zřejmě i leckterého poučenějšího - diváka... Nu, nakonec - jak rád říkávám - každému co jeho jest... :-/ - - - - - (Poprvé viděno 16.3.2009 na dvd, komentář zde jako druhý - 16.3.2009) (16.03.2009)

Osudný den je snímek který nechce šokovat efektem výbuchu při teroristickém atentátu ale především nutí člověka přemíšlet, výborná je zejména hudební složka filmu která přesně vystihuje náladu celého filmu. Jedno je jasné Osudný film není pro všechny diváky ono to pomalé tempo se dnes moc nenosí ale je fajn že někteří tvurci nemusí ukázat za každou cenu efektní výbuch aby člověk z toho kecl na zadek a řekl si to je příšerné. 95% (18.02.2012)

Ďalší z filmov určený na hlbšie zamyslenie. Som nesmierne rád že som sa nenechal odradiť nízkym hodnotením a snímku si napriek tomu pozrel. A musím poznamenať že som si ju vychutnal plnými dúškami. Pomaly napredujúci dej so značne podmanivou hudobnou zložkou nemožno ani omylom brať len ako príbeh samovražedného atentátnika a jeho sestry, smútiacej nad jeho osudom. Hoci ma snímka nerozplakala, zanechala vo mne hlbokú stupu a túžbu zamyslieť sa nad ňou hlbšie a nezostať len pri povrchnom výklade, ktorí sa niekomu môže javiť ako klišé a záver pôsobiť prehnane prešpekulovane. Motív očí a pohľadu sa nesie celím dejom a vyvrcholí poslednou scénou a slovami "povedz mi čo vidíš tými krásnymi očami". Táto veta vyslovene nabáda zamerať sa práve na to, čo nás režisér donúti pozorovať od prvotných tituliek, aby sme na konci zistili, že nie všetko je tak ako sa javilo. Pretože oči nám často klamú. Pretože Palestínčan nerovná sa samovrah, muž posedávajúci v parku nerovná sa osamelý človek hľadajúci lásku a modelka nemusí byť len žena s nízkym IQ a narcistickými sklonmi. A práve to je myšlienka, ktorú nám chce film odovzdať. Bez hlbšieho pohľadu a snahy porozumieť a hlbšie preskúmať ľudskú povahu nie je možné spoznať pravdu. (10.10.2011)

"A co znamená Najia ??" - "Velké oči !!" Režisér Jay Anania předkládá divákovi neskutečně působivou a silnou mozaiku událostí odehrávajících se během jednoho obyčejného zimního dne kdesi v New Yorku na pozadí bombového atentátu v Izraeli, zde se opravdu jeden musí pozastavit nad zhovadilostí informací distributora, nejen toho tuzemského, což mu budiž ke cti, který film snad ani nemohl vidět !! Divák sleduje dramatické intimní příběhy několika osob během dvanácti hodin, přičemž se západem slunce se jejich osudy naprosto neúprosně protnou, ačkoliv postava zahraná Martinem Donovanem, potažmo její vazba na ostatní, mi připadala přinejmenším poněkud v celkovém kontextu umělá a vykalkulovaná, stejně jako závěrečná pointa plná symboliky i jinak fantastický hudební motiv Johna Medeskiho, který ač dokonale rámuje celý příběh a neusiluje o nic jiného než udržení poetiky snímku, v posledních fázích svým neustálým opakováním poněkud snižuje či změkčuje tragický dopad věcí předešlých.. Osudný den se svojí až snovou atmosférou a radikální estetikou člověka nutí k zamyšlení, přičemž Anania odbouráním či utlumením jakékoli explicity ukazuje, jak napínavý a neokázale dramatický snímek lze i dnes natočit, přiznávám, že podobná záležitost mi přišla nesmírně vhod, byť tuším, že většinového diváka podobná laskomina dokáže jen stěží oslovit.. (16.10.2013)