What Women Want

Zatímco předchozí čínské remaky amerických snímků přinejmenším měnily dějiště a styl originálu (A Simple Noodle Story) nebo dokonce plně využily potenciál pouze nakousnutý předlohou (Connected), předělávka hitu "Po čem ženy touží" vlastně ani není soběstačný film, nýbrž jakási ilustrace k původnímu snímku. Vyprávění převážně kopíruje motivy z originálu, ale žádný z nich plně nerozvádí, naopak si vystačí s pouhým nastíněním peripetie či postavy a zbytek nechává vyšumět do prázdna jednoznačnosti. Vedle zcela zabité figury přehlížené asistentky se i hlavní dvojice stala obětí zkratkovitého vývoje, což se projevuje v tom, že proměny postojů postav (hrdina z egocentrického sexisty do empatického muže, hrdinka z kariéristky do city následující ženy) neprobíhají vývojem, ale prostě nemotivovaným skokem z jednoho stavu do druhého. Tvůrci v čele s Chenem Damingem (který se za pět let z energického ambiciózního autora ježícího se při spojování jeho tvorby s komercí proměnil ve vyžraného konformistu) sice přicházejí s hrstkou vlastních prvků, ale jedná se zpravidla jen o různé rozverné žertíky. Jedinou výraznou změnou je začlenění postavy hrdinova otce, jež do vyprávění vnáší moralizující a výrazně melodramatický tón, jenž utužuje zastřešující sterilitu díla. Je až překvapivé, že film s charismatickými a smyslnými představiteli a podle dynamické a nadsázkou čišící předlohy působí neživotně jako pohled do výkladu supermarketu. Nejen že snímek neobsahuje žádný (!) fyzický kontakt, ale dokonce se zde o sexu i mluví jen v náznacích. Lidé jsou redukováni na tymolínové úsměvy na perfektně nalíčených hlavách umístěných do výstavních garderób. Zatímco "Po čem ženy touží" bezešvě zapracovávalo productplacement do vyprávění skrze prostředí reklamní agentury, tentokrát se pracoviště, bydliště i jiná místa trávení volného času postav mění v reklamu na ideální životní styl. Čínské "What Women Want" ve výsledku je pozoruhodnější nikoli coby film, ale jako obraz soudobé čínské společnosti a především její kinematografie. Ukazuje Čínu jako zemi strmě se ženoucí za ideálem úspěchu a života jak ze žurnálu (jak příznačné, že hlavní dvojici hrají zdánlivě nestárnoucí hvězdy, které díky kariérní vitalitě vůbec nevypadají, že jim je okolo padesátky), tedy vstříc stavu zvrhlé artificiality panující v Jižní Koreji, a tamní kinematografii jako jednoho z dominantních hráčů na celosvětovém trhu, který stejně jako Hollywood má natolik silné ale současně specifické publikum, že si může dovolit vyrábět remaky zahraničních hitů. (08.05.2011)

Andy Lau zaspieva, zaimituje Toma Cruisa v Risky Business, ale hoci pozná ženskú dušu, "hola chico" z Gong Li nedostane. Nádherná ukážka čínskeho "len aby na nás nekukali zhora" v praxi. Treba ukázať čínske výšiny, modernosť, IKEA doplnky, a to všetko v čo najnaleštenejšom šate vrátane hviezdneho obsadenia. Andy Lau je lákadlo numero uno nielen pre ženy generácie mojej mamy (ak ho máte rady a chcete si to uchovať, nepúšťajte si klipy k jeho hudobným hitom)(prípadne sa im vyhnite úplne :), ale aj mojej generácie, ak som dobre pochopila z reči novonadobudnutých známych dievčín. Gong Li pre zmenu je tvárou známejšou aj na obe svetové strany od krajiny draka, takže miesto romanťárny s Melom Gibsonom tu máme - pre západné publikum - romanťárnu s Gong Li. Hoci, neviem, neviem, či moje predstavy o tom, kto má predstavu o tom, kto Gong Li vôbec je, nie sú priveľmi skreslené ryžovým pivom. Čo sa týka modernosti v ukazovaní romantických vzťahov vrátane ich prípadnej erotiky, je Po čom ženy túžia opäť veľmi čínsky. Fakt, nielenže sa Andy Lau nevyzlečie (čo pri jeho súčasnej posadnutosti štíhlou líniou je vlastne asi dobre), ale nepadne ani pusa, nikde, medzi nikým, odkopnú aj načatý queer joke, takže ostane pri silných emociach a rybičkách. Po čom ženy túžia tak paradoxne plní svoj cieľ - ukazuje čínsku spoločnosť, ale nie v jej modernite, ale jej naleštenosti, pod ktorou často nie je ani len vzduchoprázdno. PS: má to tu neuveriteľne dobrú popisku , len trošku usporiadať medzery :D (04.01.2012)

Zcela zbytečný remake, který nepřidává nic nového, jen nové tváře. Andy Lau jo možná stejně (ne-li více) charismatický než Gibson, Li Gong je určitě krásnější než Helen Hunt, ale to nic nemění na tom, že je to spíš kopie, než remake. (31.05.2011)

Svižnejší a s iným nádychom urobený remake, žiadna kópia. Je to oddychovka aj vďaka neodolateľnej Li Gong, veľmi peknej žene. (26.06.2011)

Čínská verze hitu "Po čem ženy touží" není překvapivě tak špatná, jak by se jeden mohl obávat, ale není ani originální nebo pravdivá a co hůř: ani sexy. Tváří se jako moderní hongkongská romantická komedie, ale je jen sterilním pokusem o výkladní skříň západního životního stylu a designu. Ovšem na Gong Li se prostě nedá vynadívat. (18.06.2011)