C.S.A.: The Confederate States of America

Každého z nás určitě někdy napadla otázka „co by se stalo, kdyby…“, tedy, jak by se vyvíjel běh události, pokud by se v určitý zlomový okamžik stalo něco jinak, než jak tomu je. Z tohoto pohledu je alternativní historie jistě velice zajímavá. Přesto musí každý z dokumentů, pokud se chce alternativním vývojem historických událostí zabývat, respektovat řadu skutečností a držet se reálných základů, protože jinak se stává jen bezduchých plácáním a snůškou nesmyslů. A to je přesně případ filmu „C.S.A“. Jeho tvůrci by si měli, pakliže si chtějí zachovat určitou míru objektivity a reálnosti, zopakovat příčiny a důsledky Občanské války. Předně je si třeba uvědomit, že se nejednalo o žádnou válku o osvobození černých otroků. Příčinou odtržení jedenácti jižních států USA od Unie byla narůstající federální moc Washingtonu, která svazovala ruce vládám na jednotlivých státních úrovních a omezovala jejich pravomoce a samotné zvolení stoupence protiotrokářského hnutí Lincolna za prezidenta (který chtěl původně otrokářství regulovat, ne přímo zrušit), znamenalo pomyslnou poslední kapku. Musíme si taky uvědomit, že většina Američanů, zejména těch z Jihu, se považuje především za občany svého státu a až pak za občany USA. V dnešní době možná už ne v tak velké míře, ale v té době znamenala státní příslušnost k tomu kterému státu mnohem víc, než samotné občanství USA. Když hrozilo, že za vlády Lincolna bude pokračovat politika vměšování se Washingtonu do záležitostí jednotlivých států, rozhodlo se 11 států na protest unijní svazek opustit. A zdaleka se nejednalo o všechny otrokářské státy, unii neopustil např. takový Maryland – otrokářský stát, v jehož vnitrozemí se paradoxně nachází hl. město Unie Washington DC. Z počátku byl Lincoln ochoten, v rámci zachováni celistvosti Unie, uznat právo jižních státu na otrokářství, jenže vzhledem k tomu, že se nejednalo o jediný problém - narůstající centrální moc znamenala problém daleko větší - odtržené státy se zpět do svazku vrátit odmítly. Vytvořily tzv. Konfederaci, která fungovala jako velice volný svazek států, ve kterých jsou rozhodující pravomoce na úrovni členských států. Samotná, posléze vypuknuvší, válka znamenala pro Jižany tzv. druhou válku za nezávislost a celý konflikt brali jako bránění své země před seveřanskými agresory, zatím co pro Lincolna hlavní důvod k válce bylo zachování celistvosti Unie. Důkazem, že nešlo v případě Jihu o boj za zachování otroctví je to, že naprostá většina Jižanů otroky nevlastnila, ti byli majetkem jen bohatších vrstev a armáda Jihu byla tvořena zpočátku hlavně dobrovolníky z řad chudých farmářů, které by těžko napadlo bojovat za to, aby měli ti bohatší možnost mít černé sluhy nebo, v případě velkoplantážníků, pracovní sílu zdarma. Raději by se na plantáži nechali za plat zaměstnat sami. Navíc sám vrchní velitel Konfederační armády generál Robert E. Lee považoval otrokářství za nemorální a zahnívající instituci. Nedokázal však pozvednout zbraň proti rodné Virginii, proto odmítl nabídku Lincolna vést armádu Unie. Místo toho nabídl své služby Konfederačnímu prezidentovi Jeffersonovi Davisovi. Oproti tomu armáda Severu byla tvořena od počátku převážně odvedenci, které by ani ve snu nenapadlo bojovat za svobodu černochů, tedy těch, kteří představovali levnější pracovní sílu a brali jim práci v továrnách. Nenávist Seveřanů vůči černochům byla daleko silnější, než opovržení, se kterým se černoši setkávali na Jihu. Pokud film prezentuje vývoj v případě výhry Jihu tak, že by si Jih Sever podmanil a znovunastolil otrokářský řád ve všech státech, tedy i v těch severních, jedná se o naprostný nesmysl, jelikož případným dobytím Washingtonu Konfederační armádou, by státy Jihu uhájily právo na svou nezávislost – což bylo taky to jediné, o co těmto jedenácti státům v Občanské válce šlo a stáhly by svou armádu zpět za Mason-Dixon Line. Po podepsání mírové dohody by existovaly dvoje americká soustátí, která by se vyvíjela nezávisle na sobě jak politicky, tak i kulturně a ekonomicky – CSA a USA. Pokud by k válce nedošlo, bylo by otrokářství jako takové stejně na pozvolném ústupu a prakticky by zřejmě nepřežilo nástup 20. století, v nejhorším případě 1. světovou válku.Pokud by vznikly samostatné CSA, není důvod se domnívat, že by tomu bylo v případě otroctví výrazně jinak. Je ale možné, že by CSA dlouho přežívaly, ne jako otrokářský stát, ale jako apartheid. Výsledek Občanské války a Lincolnovo zrušeni otroctví v jejím průběhu situaci afroamerické komunity v té době paradoxně zhoršilo, protože spousta bývalých otroků se najednou ocitla bez práce a domova. Ti kteří měli štěstí, zůstali u původních majitelů za jídlo a střechu nad hlavou, bohužel třeba takoví bývali otroci v Georgii se neměli vrátit kam, protože celý tento stát lehl díky “statečnému“ seveřanskému generálovi Shermanovi popelem. Vítězství Severu a následné tvrzení Seveřanů, že válku vedli za svobodu svých „černých bratří“, je tak přímo ve svých důsledcích zodpovědné za vznik Ku-Klux-Klanu a nárůst rasové nesnášenlivosti v USA, jejíž projevy byly v některých částech amerického Jihu častým jevem ještě 100 let po ukončení Občanské války. (25.01.2011) (méně) (více)