Zažít Woodstock

Film je tak nasáklý atmosférou pozdních šedesátek, že kdyby se dal vyždímat, určitě by z něj vypadlo pár jointů, LSD a otřískaná kytara. Autentičnosti je někdy tolik, až působí parodicky (něco jako Berger z Hair, který jezdí na koni se snivým výrazem a plácá nesmysly). Příběh sám je natočený dokumentárním stylem. Má jediný pevný bod – totiž živelně uspořádaný koncert – na který se nabalují jednotlivé epizodky a několik hlavních charakterů. Nijak si mě však vyprávění nezískalo, žádná z postav nebyla sympatická: hamižná matka, nemluvný otec, snaživý synek… snad jen transsexuální námořník by byl fajn, kdyby byl uvěřitelnou postavou, což ale nebyl. Působil jen jako nutné doplnění rozevlátých let hippie. Místo proklamované volné lásky šedesátých let získala ve vyprávění hlavní roli lakota. Hamouní nejenom protivná zlá matka, ale i promotéři koncertu, stejně jako obyvatelé zapadlé vesnice, kde dosud dávaly dobrou noc jen lišky a najednou se sem nahnaly statisíce lidí, které je možné bezostyšně oškubat. SHRNUTÍ: Děj roztříštěný, postavy nesympatické, výpověď o ničem, jen s dobrou atmosférou. /můj hodnocený film č. 7 000/ (21.01.2021)

Jedinečný zážitek mi přichystal tenhle film, u kterého jsem popravdě ani příliš nevěděl, co od něj mám očekávat. Ale on si mě tak nějak pozvolna vtáhnul do svého děje, do doby, kdy Amerikou hýbalo hnutí hippies a kdy eskaloval odpor proti válce ve Vietnamu, ale v jednom malém ospalém městečku si lidi žili svým obyčejným maloměstským životem. Dokud se jeden z místních obyvatel nezapojil do jedné z největších hudebních akcí v historii lidstva a nepřivedl do tohoto městečka davy mladých lidí, kteří si chtěli užít aspoň trochu té svobody a bezmyšlenkovitých radovánek. Film mě svou atmosférou naprosto pohltil, takhle nějak si představuji kvalitní dobový příběh a musím říct, že lituji, že jsem nezažil Woodstock, hodně by mě to lákalo, ale kdo ví, třeba jsem ho v minulém životě zažil, ani o tom nevím :-) Každopádně tenhle film mě hodně oslovil a zasáhnul, ať už tou bezstarostnou atmosférou, dobovými reáliemi či jednotlivými postavami, protože až na matku hlavního hrdiny (kterou perfektně ztvárnila Imelda Staunton) zde nebyla snad jediná postava, která by mi byla protivná. Filmu nemám co vytknout, až bude příležitost, chci ho vidět znovu, protože tohle za to rozhodně stálo. Je to za pět hvězd. (18.08.2014)

Kvalita, smích, hudba a perfektní zpracování??? Pokud jsem tohle všechno čekala - a jakože docela jo - tak jsem se HODNĚ spletla. Hudební to možná bylo, protože při rozhovoru jakékoliv postavy s jinou se klidně na plné pecky rozezvučela hudba z šedesátých let jako dělaná pro staré publikum, které jenom čeká kdy si zase nějaké pochybné idividuum sundá jakékoliv oděvy a ukáže tak zhulenému a sjetému světu, že má nejdelší ochlupení v historii. Nechápejte mě špatně...líbí se mi svoboda čišící snad z každé té scény..ale za jakou cenu? Poslouchat denně ty hippie kecy plné míru a lásky a podobných cípovin, když sama vidím, že to není a nikdy takové nebude? Borec, který si celý film hraje na nějakého Jimmyho Morrisona a nemá na něj ani omylem;Liev Schreiber, který si ve filmu hraje na transku mi velice irituje. Nevím snad o ničem co by mě na tomto filmu zaujalo více, než ta barevnost po požití LSD - jinak ani kdybyste postavili do role Elliota Johnnyho Deppa neudělá vám z tohoto paskvilu lepší film. Je mi líto pane Ang Lee či jak se to jeho jméno skloňuje ale tohle je prostě CÍPOVINA! (29.11.2012)

Kdyby to točil neznámý režisér a ještě k tomu jako prvotinu, zvedal bych oba palce k nebesům a provolával slávu LSD, trávě a éře dětí květin. S vědomím, že za touhle bohapustou prázdnotou stojí Ang Lee, jsem ale na rozpacích. Figurky jsou na šachovnici rozestavěny skvěle, do půlky filmu (než začne samotný Woodstock) se dá říct, že to o něčem je, ale co následuje poté je jen hrstka samoúčelných poetických scének, které mají zakrýt skutečnost, že se pod nánosem woodstockého bahne skrývá pouze zidealizovaná oddychovka bez výraznější chuti a zápachu, v níž se žádná z figurek nepohne ani o píď. P.S.: Schreiber na hrad! (27.08.2009)

Co je to sakra za kluka, který vypadá jako mladý Al Pacino?:) Tak neuvěřitelně sympaticky a přirozeně ztvárněný charakter v podání neznámé herecké tváře jsem už hodně dlouho neviděla. Demetri Martin naprosto skvěle ztvárnil milého, přátelského a slušného kluka. Klidně to mohl být jeden z těch obyčejných kluků, kteří si nikdy nemysleli, že by se mohli stát součástí něčeho velkého. Ale byl to právě on, který stál u zrodu jedné z nejlegendárnějších (nejen) hudebních událostí historie. Právě jeho postava, i její vývoj se mi velmi zalíbily. Zvláště, když jsem rozpoznala, že zde funguje nějaké to jiskření s určitými mužskými postavami, začal můj zájem ještě vzrůstat. A ona možnost nějaké té "boy action" se nakonec uskutečnila a ta scéna mi způsobila horkost po těle:) Právě díky silnému příběhu, zajímavým a skvěle ztvárněným postavám v podání Lieva Schreibera, Jonathana Groffa, Jeffreyho Dean Morgana, Imeldy Staunton, Paula Dana či milému překvapení v podobě Kelli Garner, mně vlastně ani nezajímal samotný koncert. Ang Lee dokázal vytvořit tak silnou hereckou sestavu a zpracovaný příběh, že jsem ani neměla potřebu, aby se nějaká část filmu koncertu věnovala. Přála jsem si tam být. V té době "květinových dětí." V době, kdy lidé nosily dlouhé vlasy, zvonáče, tancovali (nazí:) v přírodě, poslouchali hudbu, brali všechno možné, a nezajímalo je, kdo má na sobě jaké oblečení, jak vypadá, či jakou orientaci má. Nebáli se vyjít ven takoví, jací prostě jsou. Nikdo je nekritizoval za vzhled, za to, že by měli být jiní, lepší, obyčejnější či "zapadnout." Neříkali jim, že "musí, aby..." Neptali se jich "Proč?" Byli svobodní. Tak strašně jsem si přála, se tam ocitnout. Zažít Woodstock. Protože být takto v této době mě strašně ničí a dusí... (26.09.2012)