Zažít Woodstock

"Ve dne nás budou okrádat a v noci znásilňovat dobytek!" Maloměšťáci z městečka Bethel zkrátka nebyli smířeni s tím, že se jejich skromný počet na tři dny rozroste o třičtvrtě milionu dobře naladěných hippies. Mě trošku mrzí, že jsem nebyl jedním z nich a ještě víc mě mrzí, že se kamera takřka nekoukla na pódium, na kterém vyhrávali jedineční interpreti. Tohle byl prostě jiný úhel pohledu na legendární Woodstock, ve kterém atmosféra výjimečného okamžiku byla zachycena spíše jako LSD úlet doprovázený radostným plácáním v bahně a mě to stejně bavilo. (27.01.2016)

Taking Woodstock neni vylozene spatny film, naopak je to pomerne slusny retro pruvodce tvorbou jednoho z nejzasadnejsich festivalu, od okolnosti okolo vyberu lokace, pres pripravy, az po finalni bordel (a povestne blato). Nevyhoda je celkova nesympaticnost hippie feelingu, atmosfery, prostredi a predevsim lidi/hercu. Paradoxne nejlepsi byla ale tripova art pasaz. Oznaceni zanru hudebni je zde take silne zavadejici, protoze o hudbu zde skutecne nejde, je to spise historicka vsuvka, ve ktere si ujasnite jak asi vznikl Woodstock. V ramci filmografie Anga Lee je to zklamani (predevsim uz svym tematem, ne ze by to rezijne zvoral), ktere se radi po bok teplych kovboju jeho americke produkce, na mile vzdalene jeho asijskym klenotum typu Touha, opatrnost, nebo Tygr a Drak. 4/10 (19.12.2010)

ZAŽÍT WOODSTOCK je jednak originálním pohledem na největší a nejliberálnější hudební festival, jednak žánrově a formálně podvratnou podívanou. Spolu s hlavním hrdinou, jehož optikou je nám dění podáváno, se nedostaneme ani na jeden koncert, zato nahlédneme do zákulisí a spatříme kapitalistické základy, na nichž je celá liberální akce postavena. Žánrově (melodrama o dospívání se vším, co k tomu patří) a formálně (polocelky, časté užití split-screenu) by se mohlo zdát, že se jedná o dokonalou nápodobu kovencí filmů doby, ve které se WOODSTOCK odehrává, jenže... Která melodramatická generační výpověď 60. a 70. let by se dala přiřadit ke snímkům s queer tematikou, která je Leeovi "vlastní" (SVATEBNÍ HOSTINA, ZKROCENÁ HORA)? Který novo(novo)hollywoodský počin je ozvláštněn animovanou zhuleneckou vsuvkou? Léto údajně otupuje kritické myšlení (loni to byla MAMMA MIA!, letos PIRÁTI NA VLNÁCH), ale přestože je ZAŽÍT WOODSTOCK ukázkovým letním filmem, není u něj nutné kritické myšlení vypínat. 9/10 (01.10.2009)

Je to jak když vás kamarád pozve na oslavu narozenin, kde je hodinu a půl strašná nuda a pak vám dá papír, po kterém deset minut vidíte barevněji. Dalších třicet vám bude nalhávat, že to byla nejlepší párty vašeho života... nejvíc zarážející je, že Woodstock je použit jako kulisa pro film o Woodstocku a přitom výsledek nemá zádné charisma - režie je strnulá, hlavní hrdina nesympatický a feeling neexistuje. Strašné utrpení. (06.12.2009)

Co je to sakra za kluka, který vypadá jako mladý Al Pacino?:) Tak neuvěřitelně sympaticky a přirozeně ztvárněný charakter v podání neznámé herecké tváře jsem už hodně dlouho neviděla. Demetri Martin naprosto skvěle ztvárnil milého, přátelského a slušného kluka. Klidně to mohl být jeden z těch obyčejných kluků, kteří si nikdy nemysleli, že by se mohli stát součástí něčeho velkého. Ale byl to právě on, který stál u zrodu jedné z nejlegendárnějších (nejen) hudebních událostí historie. Právě jeho postava, i její vývoj se mi velmi zalíbily. Zvláště, když jsem rozpoznala, že zde funguje nějaké to jiskření s určitými mužskými postavami, začal můj zájem ještě vzrůstat. A ona možnost nějaké té "boy action" se nakonec uskutečnila a ta scéna mi způsobila horkost po těle:) Právě díky silnému příběhu, zajímavým a skvěle ztvárněným postavám v podání Lieva Schreibera, Jonathana Groffa, Jeffreyho Dean Morgana, Imeldy Staunton, Paula Dana či milému překvapení v podobě Kelli Garner, mně vlastně ani nezajímal samotný koncert. Ang Lee dokázal vytvořit tak silnou hereckou sestavu a zpracovaný příběh, že jsem ani neměla potřebu, aby se nějaká část filmu koncertu věnovala. Přála jsem si tam být. V té době "květinových dětí." V době, kdy lidé nosily dlouhé vlasy, zvonáče, tancovali (nazí:) v přírodě, poslouchali hudbu, brali všechno možné, a nezajímalo je, kdo má na sobě jaké oblečení, jak vypadá, či jakou orientaci má. Nebáli se vyjít ven takoví, jací prostě jsou. Nikdo je nekritizoval za vzhled, za to, že by měli být jiní, lepší, obyčejnější či "zapadnout." Neříkali jim, že "musí, aby..." Neptali se jich "Proč?" Byli svobodní. Tak strašně jsem si přála, se tam ocitnout. Zažít Woodstock. Protože být takto v této době mě strašně ničí a dusí... (26.09.2012)