Fuga degli innocenti, La
Deti na úteku
Hidden Children
Režie:
Leone PompucciScénář:
Angelo PasquiniHudba:
Franco PiersantiHrají:
Ken Duken, Jasmine Trinca, Ennio Fantastichini, Max von Sydow, Ana Caterina Morariu, Nino Frassica, Thomas Trabacchi, Assen Blatechki, Svezhen MladenovObsahy(1)
Zatímco Hitler organizoval hromadné transporty Židů, jiní zase organizovali jejich záchranu. Dokud to ještě trochu šlo. Děj italského filmu Ukrývané děti vychází z jednoho z nejdramatičtějších případů oněch "tichých hrdinství". Skupina židovských dětí z různých koutů Evropy měla být s pomocí italské židovské organizace DELASEM dopravena přes Záhřeb do Palestiny. Jejich cestu však zkřížila německá invaze do Jugoslávie ... Dvojdílný italský film, inspirovaný jedním z otřesných a skutečných případů druhé světové války, zachycuje peripetie této téměř dvouleté válečné odyssey, kterou nepodstoupili dobyvatelé, či válečníci, ale malé děti bez rodičů a jejich odvážní a bezbranní průvodci. Děti, které buď jejich židovští rodiče včas svěřili DELASEMu s nadějí, že se dostanou do bezpečí Svaté země, nebo ty, které o své rodiče již přišly při transportech. Děti, odtržené od rodin, na cestě do neznáma. Kdo si dokáže představit, jakou lásku a odvahu museli mít ti, kteří se rozhodli, že se o ně postarají. Ve chvíli, kdy Němci vstoupili na území Jugoslávie, se děti rázem z bezpečného Zábřehu ocitly na válečném území, v roli štvanců ... Kromě skvěle vybraných dětských představitelů mají na působivém znění filmu velkou zásluhu i mezinárodně obsazené role dospělých. Mladá hvězda německého filmu Ken Duken v roli učitele Balzera, úspěšná mladá Italka Jasmine Trincaová jako Milla a především legenda světové kinematografie Max von Sydow v roli v roli bývalého ministra vnitra a nyní šéfa židovské organizace DELASEM Diega Leviho, jehož zásluhou přežily stovky Židů, především dětí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (3)
Snaha italských filmařů upozornit na akci italského Delasemu chvályhodná, ovšem zpracování na mě zapůsobilo polovičatě. Škoda, že tvůrci neprostříhali příběh do jednoho filmu, který by měl větší spád. Mísení vtipných scének (To chce trpělivost… - při čekání na tlouštíkovu stolici, potom co zhltnul kus chleba s prstenem) s válečnou vřavou mi přišlo násilné. Odskočení si židovského mladíka do veřejného domu až příliš prvoplánově úsměvné. Celkově byl příběh zbytečně rozmělněn do množství partnerských vztahů. Dialog italského důstojníka a židovské dívky Milly (Jasmine Trinca) (Ona:„Proč vy jste vlastně fašista?“ On:„Všichni jsou tu fašisti. Vy se mi líbíte, slečno. Jste vdaná?“ Ona: „Ne. A vy?“ On: „Já byl proutník…“) jako vystřižený z červené knihovny. A jestli měla být závěrečná scéna při překročení hranic do Švýcarska tou nejsilnější, pak měli dětským herců vysvětlit, aby předstírali aspoň trochu hrůzu, strach. Hošík, kterého držel učitel Balzer (Ken Duken) v náručí, se usmíval. Nejsilnější scény: psaní dopisů rodičům a společné pietní uctívání rodičů Miluji svého TÁTU, miluji svou MÁMU“. Český film Všichni moji blízcí nejméně o třídu lepší. ()
Zajímavé a silné. Celou dobu jsem přemýšlela, odkud Kena Dukena znám - no jasně, z Kajínka. Jeho herecký výkon mi připadal opravdu vynikající, kvůli němu jsem to zvládla až do konce... ()
Určite je to príbeh hodný zfilmovania, no dva diely po 100 min. je trošku moc. Slušná výprava, množstvo hercov, či komparzistov, jednoducho investované peniaze, tu je cítiť. Zostrihať to tak aspoň o 50 min., tak by príbeh získal viac na dramatičnosti a film by nepôsobil tak rozťahane. Z priemeru nevyčnievajú ani herecké výkony, vyčnieva jedine Max von Sydow. V niektorých dramatických momentoch znie podivuhodne veselá hudba, ktorá mi tam vôbec nesedí. Asi aby to tvorcovia nekomplikovali, hovorí sa vo filme jedným jazykom, čo aspoň u mňa vyvoláva rozpačité reakcie. Nemci plynule hovoria s talianmi a naopak, vystupujú tu postavy z rôznych krajín, či už Slovinska, či Maďarska a každý plynule hovorí s každým. Na záver detail, ktorý mi dvihol obočie. V jednej scéne vystupuje talianský vojak, ktorý sa vrátil z ruského frontu a rozpráva, že videl Birkenav (Osviečim). No veľmi pochybujem, že sa vracal takou obkľukou a pochybujem, že sa tam mohol dostať. Ak by ho aj mohol vidieť, nemohol tušiť, čo sa tam deje. Nemci to dokonale kryli a nerobil im problém oblbnúť aj Červený kríž. Čo sa tam skutočne dialo, sa svet dozvedel až v roku 1944. Viď kniha R. Vrbu - Utiekol som s Osviečimu. Dovtedy to boli iba dohady. No možno sa mýlim. TV film si asi takéto prešľapy môže dovoliť, ale takéto drobnosti dokážu niekedy pokaziť celkový dojem. 60%. ()
Galerie (17)
Photo © Red Film
Reklama