Gomora

Gomora je styl života. Gomora je vyznání, které se nezapomíná a hlavně nepromíjí. Gomora je mafie, která vládne Itálií a hlavně Neapolí. Gomora je továrna na peníze, která denně vydělá desetitisíce eur praním peněz, prodejem drog a zbraní. Gomora je ale také uskupení, které pomohlo lidem po 11. září. Ta poslední věta, ta mě docela zarazila. A není to poprvý. Pamatuju si, jak Yakuza pomáhala tenhle rok lidem, co byli zasaženi na pobřeží tsunami vlnou. Proč to dělají a jaký to má účel? To zřejmě nikdy nepochopím. Stejně tak, jako nepochopím tenhle film, který snad nejlépe vypovídá o tom, jak to v takovém společenství funguje. A že to skutečně funguje. Všechno má svůj řád. Všechno má svoje opodstatnění. Pokud řád porušíš nebo uděláš něco, co nedává smysl, budeš pykat. To je holt život. Jindy ti život zaplatí zkušenostmi, tady ty budeš muset platit životem. Plnej počet ale filmu nenarvu. Film je totiž natolik přesnej, že celý dvě hodiny sleduju pošuky se zbraněmi a s nimi kopu nesmyslných scén, které mi nedávají smysl. Nicméně i ty jsou bohužel součástí něčeho, čemu se říká Gomora a pro ty, kteří o tom nic neví, není záhodno, aby je vůbec kdy pochopili. (11.05.2011)

Potenciál, který toto téma má je obrovský a bohužel zůstal zcela nedotknut. O tom hovoří i to, že nejvíce z celého filmu na mě zapůsobily závěrečné titulky, říkající konkrétní čísla a zajímavé informace o mafii. Až tehdy jsem ucítil pocit mrazení v zádech, přestože vlastně tyto informační titulky nijak přímo nenavazovaly na film. Ten je totiž strašně chaoticky vylíčený, s velkým počtem postav, které ale nejsou nijak propracované, aby se jim divák dostal pod kůži. A pokud natáčím film z podsvětí, je pro mě identifikace s postavami jedním z nejdůležitějších faktorů, protože napětí je jedním ze zásadních požitků, které u podobných žánrových filmů mám... Postavám chybí i motivace a do prostředí jsou mnohokrát až příliš násilně zasazeny. Stejně tak pokulhává i technická stránka filmu, která je i na evropské poměry žalostná. Kameraman si nedokázal ohlídat expozici a tak jsme svědky, že na mnoha místech obraz podexponováním ztmavne nebo naopak díky přeexponování je bílý a není na něm vidět žádná kresba. A přitom by stačilo trochu si pohrát s nasvícením. V celku jde o velmi chatrně vystavěný film, který pořádně neví jestli chce sledovat osobní příběhy jednotlivých postav anebo se komplexně vyjadřovat k tématu italské mafie... (01.01.2009)

Tuhle Gomoru zničí zas jedině oheň a síra.. Garrone položil klasicky vystavěný spletenec gangsterských historek na oltář autentické deromantizace, kde akty „neorganizovaného zločinu“ (Camorra totiž má organizační strukturu spíše horizontální než vertikální) a všechno to zabíjení působí tak nějak všedně a odporně samozřejmě. Z filmařského hlediska jsem neměl problém ani tak s podstatou formy, jako se stylem jejího prosazení. Loňská lehce neo-noirová Suburra je nesporně divácky vstřícnější, ale záleží pochopitelně na tom, co při potápění v jezerech špíny preferujete.. (16.06.2016)

Velmi rozporuplný film, mě si však získal na svou stranu. Děj je sice rozkouskován, ale to mi v žádném případě nevadilo. Naopak, o to nadšeněji jsem přijímal autentičnost prostředí. Syrovost, žádná laciná vyumělkovanost - to je Gomora. Absence zběsilého střihu a hudby to jenom podporuje. Koná se nuda? Pro mě nikoliv. Výsledek: Film, který si na nic nehraje, divák se však pouští do velkého dobrodružství. Klidně mu dám 9/10 a vůbec se za své hodnocení nebudu stydět. P.S: Prostředí neapolské camarry mi vyhovalo, protože nemám příliš rád kmotrovskou uhlazenost. (16.03.2009)

Velmi kontroverzní film hned z několika aspektů - od kontroverze tematické, která ovšem sama o sobě hraničí s občanskou statečností a je patrně nejcennější devizou snímku, po kontroverzní vyznění zvolené formy, jejíž pseudodokumentární charakter v kombinaci s relativně značnou stopáží a výrazným poměrem popisných pasáží jsou velmi náročné na divákovu pozornost. Italský režisér Matteo Garrone natočil filmovou adaptaci známé stejnojmenné knihy italského novináře Roberto Saviana, který je v mých očích hrdinou a měl by dostat přinejmenším nejvyšší státní vyznamenání Italské republiky, neřku-li Evropské unie (má-li nějaké), neboť jeho autentické svědectví o praktikách neapolské mafie (aby popsal tyto pletichy očitě, sám se nechal zaměstnat jako námezdní síla v textilní manufaktuře vedené Číňany, pracoval jako stavební dělník i jako číšník v restauraci provozované Gomorrou atd.) morálně drásá a poukazuje na slabé stránky demokracie, které instituce jako mafie adaptivně využije ve svůj prospěch, nemluvě o tom, že Saviano může za své svědectví kdykoliv zaplatit životem. Film, který konečně bourá mýty o atraktivním životě mafiána a který ukazuje skutečnost takovou, jaká je - nudnou, hnusnou a šedivou. Žádná naděje, no future... Faktické svědectví o zobrazovaném řadím vysoko nad uměleckou úroveň snímku... (22.03.2011)