Gomora

Takto naturálne si predstavujem, že vyzeralo skutočné pozadie organizovaného zločinu všade a vždy. Film ako keby na diváka kašlal a nechal ho pozerať sa skoro dokumentárskymi očami na pýchu a pády tvrdých chlapcov hrajúcich sa na Tonyho Montanu a dopad ich tvrďáckeho správania na "obyčajných" ľudí. Na mňa ako na nie veľmi zdatného kritika to pôsobilo chladne (asi ako bolo aj zámerom), riadne depresívne, ale holt vo vytržení z toho nie som. (09.04.2013)

Naturalistické, ale bohužel hrozně neosobní a natažené. Soundtrack prakticky žádný. Místy jsem se nudil docela dost. Nevadí mi, že zde není klasicky zfilmovaný příběh nějakého gangu nebo jednotlivce, ale ocenil bych buď přímo dokumentární styl nebo prostě něco konkrétnějšího. Z těch pár útržků jsem si sice obrázek udělal, ale čekal jsem víc. (03.03.2010)

Více než film, je toto dílo sociologická studie do života italské společnosti, která je již od útlého mládí nekompromisně infikována zločinem ve všech jeho podobách (drogy, vraždy, úplatky, nelegální ukládání odpadu...). Film nemá žádné hrdiny, žádné šťastné události, žádné pozitivní výhledy do budoucna. Tvůrci ukazují, že spravedlnost či pravda jsou v takovém životě jen prázdná slova a státní úřady jsou jen jakési loutkové divadlo. Mafie je ta organizace, která stanovuje pravidla, jejíž jediným zájem je finanční zisk a prostředky k jeho dosažení jsou zpravidla různé formy násilí jako vraždy, zastrašování, nálože pod auty aj. Po shlédnutí jsem měl zoufalý a fatalistický dojem. Konejším se tím, že to snad není v takovém měřítku nejen v Itálii a i v jiných zemích na světě, ale sám trochu cítím, že si lžu do kapsy. Roberto Saviano měl mimořádnou dávku odvahy. (16.02.2014)

Keď zase budem niekde počuť slovenského rappera, ako sa pozastavuje nad ťažkým životom chlapca z ulice v Petržalke, dám mu medzi viečka zápalky a pustím mu päť krát po sebe Gomorru. Predpokladám, že strielanie detí v uliciach naživo nikdy nezažil. Gomorra je film, ktorý si od diváka drží odstup, čím ho núti samého nad jednotlivými príbehmi filmu rozmýšlať. Tým vznikla pre mňa paradoxná situácia, keďže film rozhodne za strhujúci nepovažujem, pretože ma napriek tomu vôbec nenudil, tak nejak príjemne plynul a ja som si vôbec neuvedomoval jeho dĺžku. To sa mi pri filmoch, ktoré nehodnotím percentuálne až tak vysoko, často nestáva. Gomorru treba vidieť, pretože je to jediný film široko ďaleko, ktorý sa zaoberá problematikou talianskej mafie a keďže sme súčasťou kozmopolitnej Európy, mali by sme o jej temných stránkach vedieť čo najviac. Čo na to všetko Marek Hamšík? 70% (05.01.2013)

Na tenhle film jsem měl políčeno už kdysi dávno v nějakém artkinu, pak na něj nějak zapomněl a teprve teď se mi dostal do rukou. A nadchnul mě skoro stejně, jako kdysi brazilský Cidade de Deus. Skvěle mi sedl jeho dokumentární styl umocňující jeho syrovost a realističnost a při jeho sledování mi neustále na mysl tanula památná Hopperova slova, že "všichni Siciliáni jsou negři". Protože i když jsou tihle Napolitánci Evropani a křesťani, mentalitou patří zjevně spíš do Afriky nebo na Blízký Východ. Orientální (rozuměj neevropskou) atmosféru umocňují i bezútěšné exteriéry města i krajiny, kterým vévodí fascinující panelákový komplex připomínající jakési betonové pueblo nebo jihoamerické favely. Už jen narodit se a vyrůstat v takovém prostředí musí člověku zákonitě předurčit jeho životní cestu. A zajímavé bylo pro mě i setkání s neapolským dialektem, který mi svou zvukomalbou spíš než italštinu celou dobu evokoval brazilskou portugalštinu. Zapamatováníhodných scén je ve filmu spousta, rád bych tu ale vypíchnul aspoň rituál přijímání mladíků (nebo spíš kluků) ke camoře střelbou do neprůstřelných vest. A dodnes jsem taky netušil, že pro mafii je lukrativní byznys třeba i krejčovství. Existenciálně silný zážitek. (24.04.2020)