Dívka na přání

Film lze brát jako cynickou antitezi současných festivalových trendů. Oproti realismu, obyčejným postavám, rafinovaným hrám s žánry či líbivým kontemplativním melodramatům zde stojí absolutně vycizelovaný povrch se záběry, které se občas místo na hrdiny zahledí na kousek slušivého interiérového designu, postavy truchlící nad pádem ekonomiky v náručí placené společnice s taxou dva tácy za hodinu, personologické knihy a astrologie jako nejvyšší hodnota lidských životů, a to vše s mladými krásnými lidmi v drahém oblečení, luxusních bytech a snobských barech. Ve světě, kde povrch je vším, není největší tragédií hádka s přítelem či ztroskotání nadějné schůzky s potencionálním milencem, ale nenávistná blogerská kritika (scéna, kde si hrdinka nad tím vylévá srdce je snímaná v detailních záběrech, zatímco události jako hádka či pracovní deprese kamera snímá rozostřeně či v takové kompozici, že na hrdinku není vidět). Tradiční rámec vyprávění, kde se hrdinka zpovídá novinářovi, je zde pojat jako další povrchní iluze – stejně jako jejím klientům i novinářovi říká jen to, co on chce slyšet. Odtažitost a absurditu stupňuje nechronologické vyprávění, krásně se blyštící forma, diegetická hudba pouličních umělců odkázaných na almužnu jako líbivý soundtrack k životům pracháčů a úžasný konec s krutě cynickou parafrází na hollywoodské happy endy, kde se postavy po prožitém příkoří šťastně objímají. "The Girlfriend Experience" je uhrančivý obraz současné společnosti, který zlomyslně využívá jejích vlastních umělých hodnot a mýtů. ___ Více v recenzi pro Cinepur. (17.11.2009)

To je Soderbergh. On a jeho klubový dvojník. Dať do ruky žezlo mladej pornoherečke, následne cez ňu zlomyseľne zhodiť snobizmus a celkovú povrchnosť tejto generácie, sa mi velice pozdáva. Nechronologický sled záberov, nesúrodé prechody zvukových stôp ako aj intuitívne rozostrovanie vybraných objektov len podtrhuje autorovu predstavivosť. Úkaz aj o tom, že okrem "Teenage Anal Princess 5" si Sasha Grey (Chelsea) vie zahrať aj spoločníčku pre "manhattanskú" smotánku a nemusí pri tom činiť podrobný rozbor svojich genitálií. "The Girlfriend Experience" je hrubou podpásovkou americkej mytológie a vykonštruovaného konzumného rituálu. (21.01.2010)

Nesmírně trefná dekonstrukce světa, v němž je vrcholem duchovního vytržení astrologie a smyslem života neúměrné zvětšování zisku a konzum, popř. zdokonalování těla ve "fitku". Soderbergh obrací vylhanost soudobé společnosti proti její vlastní destruktivitě - až se zdá, že ironie je jediným účinným způsobem, jak jí nastavit zrcadlo svědomí. Povrchní a prázdné je vymítáno ještě povrchnějším a prázdnějším: zveličenou absurditou, nespojitostí a chladem na hranici únosnosti. Lidské postavy jsou snímány tak, že jsou buď rozostřené, nebo že tvoří další dekoraci v designově úhledných interiérech, kde se to jen hemží ukázkami moderního umění (tj. znaky domnělého dobrého vkusu a "znalectví"). Obličeje se odrážejí ve skleněných tabulích, mizejí za lampami, sedačkami, ztrácejí se, přicházejí o možnost projevit emoce. Kolikrát si kamera "odskočí" od banálních tlachů u stolu a raději snímá kus lesknoucího se nábytku nebo mlčenlivé obrazy na stěnách. Lidé (povětšinou anonymní pracháči) mluví jen o penězích, obchodech, obchodech a penězích, o sobě samých (čti: o svých problémech s obchody) nebo rozčarování z povážlivé ekonomické situace, která jim však nebrání v dalším utrácení. Společné chvíle s hlavní hrdinkou, luxusní společnicí Chelsea, usvědčují jejich smutně přízemní životy z cynismu a falešnosti. Nákladné večeře, úsměvy, předstíraný zájem, “srdečná” loučení, toliko kruté divadlo. Ačkoli je středem pozornosti, příliš hluboko nepronikneme ani k Chelsea samotné. Roztříštěné, nechronologické vyprávění staví kolem její povahy další a další bariéry, násobí odstup, uzamyká ji za nečitelnou, make-upem zkrášlenou tvář a potměšilé výroky. Často ji vidíme v pohybu (zejména během jízdy autem), ale doopravdy jako by byla stále na místě. Fixována v detailu odcizené intimity. Vrcholem ironické hry (hry povrchu) je pak užití pouliční, tedy nezávislé hudby jako kulisy pro Chelseanino obrážení luxusních butiků, kde na nás v detailech útočí značkové kabelky. Stejně jako fakt, že nikdy přímo nevidíme, jak má s klienty pohlavní styk. Sexuální zkušenost je redukována na chladné, strojové monology ex post - bezmála popisy pracovního postupu. V hlavní roli: bývalá pornohvězda. (06.09.2011)

Sklamanie. Nejde o nič iné, ako o nudnú vatu, ktorá by svojou témou a veľkou dávkou potenciálu rozhodne mala na drámu, s ktorej by sa trhali nervové zakončenia. Bohužiaľ nič takého sa nestalo. Ale snímka mi za to niečo ukázala, že aj pornoherečky môžu byť celkom dobré "skutočné" herečky. Sasha Grey svoju rolu zvodnej luxusnej prostitútky zahrala naozaj obstojne. Musím pochváliť aj parádny soundtrack a zvuk. Tieto dve aspekty boli fajn ale ináč išlo o nulu, ktorá sa vliekla aj tými chabými 76 minútami. Dej sa krútil okolo mladého dievčaťa, ktorá odišla od rodičov vo veľmi mladom veku a aby si na seba zarobila začala sa predávať ako veľmi luxusná spoločníčka na večierky, obedy a na koniec aj na zahriatie do postele pre milionárov, podnikateľov a kadekoho. To, na čo som čakal a z čoho mohla vzísť podarená existenciálna dráma sa iba námatkovo ukázalo na konci, aj to bez akýchkoľvek emócií, škoda. (01.03.2016)

Proboha čeho se to Steven Soderbergh dopustil. Vím, že dokáže natočit každou ptákovinu, ale tohle už celkem přehnal. Snad nejnudnější film co jsem za poslední dobu viděl. Dialogy o ničem, příběh o ničem, kamera neskutečně nudná a prkená. Čekal jsem také daleko více sex-appealem nabitých akcí, čehož jsem se nedočkal. Abych tenhle komentář uzavřel něčím pozitivním, tak tím, že Sasha Grey je dívka od fochu a je neskutečně sexy, ale měl jsem nějak pocit, že se jí kamera vyhýbá. (15.04.2011)