Moje první ghetto

Střádej peníze v dolarech a vždycky měj platný cestovní pas. Nikdy nevíš, co se může stát židům, kteří nežijí v Izraeli. Tohle je velice svižná, zajímavá, příjemná a oddechová komedie z Argentiny, hýřící veselými světlými barvami. Očekávání jsem měl docela velká a doufal jsem, nebo jsem spíše tušil, že tento film by se mi mohl líbit. A má intuice mne nezradila, tohle je příjemný a zajímavý pohled do židovské komunity, obývající společně jednu argentinskou čtvrť, zde tedy nazývanou klub. A film je o mladém chlapci jménem Ariel a jeho kamarádech a rodině. Prostě neuvěřitelně příjemné a pohodové vyprávění, které se mi velmi líbilo. Bylo zde i několik dobrých hlášek, z nichž jednu jsem použil hned v úvodu mého komentáře. Jedná se o životní moudro Arielovy babičky. A ještě jsem si potom zapamatoval dvě vtipnější scénky, ale myslím si, že jedna hláška stačí. Tohle je opravdu velice zdařilý film, který mi jen dokazuje, že v Argentině se točí velice dobré a hlavně kvalitní filmy a zároveň mi potvrzuje další fakt, a to sice, že filmy z Jižní Ameriky vynikají nad většinou filmů z jiných destinací. Stejně jako jihoamerické filmy mám už rád jen filmy ze severní Evropy. Tenhle film je navíc podpořen kvalitními hereckými výkony, kdy úspěch filmu z velké části ležel na bedrech dětských herců. Ale všichni to zvládli v pohodě a bez větších problémů a já se celých těch 75 minut solidně bavil a byl jsem z filmu nadšený. Takže nevidím důvod, proč neudělit pět hvězdiček. A už teď se těším na další filmy z Jižní Ameriky. (09.01.2009)

║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $135,048║ (01.06.2010)