Reklama

Reklama

Pijácká romance

(TV film)
  • Československo Pijácká romance pro Waldemara Matušku
Hudební / Krátkometrážní
Československo, 1967, 16 min

Režie:

Ivo Paukert

Scénář:

Jaroslav Dietl

Kamera:

Jan Kraus

Hudba:

Václav Hybš
(další profese)

Obsahy(1)

Poetické lidové písničky zpívá a všechny role hraje W. Matuška... Do hospody na rohu ulice dorazí v pozdních večerních hodinách postupně tři zoufalci – stárnoucí učitel dějepisu, šofér, jemuž je nevěrná manželka a voják, který je na začátku základní vojenské služby a musí se ženit. Překvapivě do jejich příběhů zasáhne hostinský, jenž se také nemá, čím chlubit a tak se toto mužské kvarteto, v němž hraje všechny role Waldemar Matuška, vzájemně utěšuje lidovými písničkami. Postupně uslyšíte v zpěvákově znamenité interpretaci: Na koníčka si vyskočím, Tajná láska, Zdálo se mně má panenko…, Už mně koně vyvádějí v hudební úpravě Václava Hybše. (Česká televize)

(více)

Recenze (11)

otík 

všechny recenze uživatele

Civilní Matuška zajde do hospody a tam postupně narazí na 4 jiné Matušky - postaršího učitele, pijana, který odešel z hospody tak brzo, že přistihl manželku s milencem, vojáka a hospodského. Každá z osob zazpívá jednu hospodskou písničku, ale nejde o nějaké juchajdy, ale posmutnělé a pomalé, jaké si zpívají pijani už v notně podroušeném stavu. Nic víc, ale taky nic míň tento krátký písničkový pořad nepřináší. ()

evapetra 

všechny recenze uživatele

Waldemar Matuška uplatní svůj herecký a pěvecký um v rolích několika smutných pijáků, postupně přicházejících do malé, nocí vylidněné hospůdky a zapěje pár nostalgických lidových písní. ()

Reklama

pursulus 

všechny recenze uživatele

A já mám "Waldu" stále rád.¬         Jeden z nejoblíbenějších (a radno upozorňovati vždy znovu a znovu, že nejoblíbenější nerovná se nejlepší) zpěváků českých všech dob, Waldemar Matuška, člověk, kterého mám upřímně rád a jímž zpívané písničky dodneška velice rád vyhledávám, natočil tento krátkometrážní snímek jednoho herce a několika písniček, zasazený do prostředí jedné obyčejné hospody s jejími obyčejnými návštěvníky.¬                 Mám naprosto odlišný názor na Matuškovo herecké umění, které opěvuje ve svém komentariu uživ. honajz. Matuška coby předvádění návštěvníci je nepřesvědčivý, výborné jsou pouze a zase jenom pouze jeho doprovodné písně, při jejichž zpívání je navíc jasně viděti, že je nezpívá herec, ale že jsou ze záznamu.¬                 Velmi dobrý nápad, jako šitý pro "Waldu", pohřbil, asi svou nedostatečnou péčí, režisér Ivo Paukert; a nebo to bylo nepropracovaným scénářem? Možná obojí, ale na každý pád, dramaturgie zcela selhala a o dílku se tak nedá hovořiti jako o povedeném. ()

Aky 

všechny recenze uživatele

Pěti, možná šestirole Waldemara Matušky. Málo platné byla to zcela mimořádná, neopakovatelná osobnost, která, žít v jiné době... ()

honajz 

všechny recenze uživatele

Tady je vidět, jak málo využitý byl Matuška herecky, a že na to měl. Sice se celý pořad tváří jako přehlídka lidových písní, ale ten scénář a hlavně Matuškův monolog jsou už od začátku psány zcela jinak a pochopí jej asi jen ženáči, kteří občas zajdou do hospůdky zapít žal, jedno z čeho. Některá prohlášení jsou trefně nadčasová a cynicky rýpavá, až se člověk hořce pousměje, neb má vlastní stejnou či obdobnou zkušenost. Myslím, že Dietl v manželství moc šťastný nebyl, a že i věděl proč není. Jinak Matuška zde představuje Matušku, který se jde večer projít a skončí v pro něho příjemné hospůdce, stárnoucího učitele, který zjistil, že je starý, opilého řidiče, kterému zahýbá žena, mladičkého a nadšeného, právě zasnoubeného vojáka, a nakonec hostinského, který už to nemůže poslouchat a potřebuje si taky vylít žal. Ty lidové písničky se sem docela hodí, i když i ty jsou upravené (Na koníčka si vyskočím/Kde je to mládí) a úplně nejlíp by se sem hodila Mým domovem ztichlá je putyka, ale hlavní gró je podle mne v oněch mluvených pasážích, jež jsou podle mne dokonalé a skutečně nadčasové. A díky tomu tento pořad funguje nejen, jak má, ale nabízí i něco navíc. „Nejlepší smutek je ten, ve kterým je něco veselýho. A nejveselejší je vždycky to, v čem je i krapet smutku.“ ()

Galerie (5)

Reklama

Reklama