Epizody(3)
Obsahy(1)
Režisér Viktor Polesný nashromáždil pro svůj nevšední cyklus působivé množství archivního obrazového materiálu, z něhož splétá hořký příběh Pražského jara a jeho tragických následků. Pečlivě zvolené a seřazené filmové obrazy hovoří samy za sebe a díky proměnám střihového rytmu a hudebního podkresu vytvářejí napětí a emotivní působení spjaté s proměnami společenských nálad během krátkého období zahrnujícího osudový rok 1968. (Česká televize)
(více)Recenze (15)
Perfektní práce. Poté co jsem tento dokument shlédl, měl jsem chuť si namíchat strychnin. Naprostá beznaděj a dokonale zmapovaná cesta od svobody k normalizace, od nadšení k rezignaci. Udupat a zotročit. To je jediný opravdu ruský přístup. A Češi jsou nepoučitelný národ. Film je vlastně sestřihem dokumentů z té doby, dobře vybrané sekvence, poskládané v působivou koláž. Některým lidem by to dnes bylo dobré pouštět denně jako terapii, aby přestali blbnout a hledět zasněně na Východ. 90% ()
Vzpomínka pro pamětníky, varování pro mladé. 1) Naděje představuje idealistické s mocenskou realitou zcela se míjící iluze a představy o vlastní cestě k socialismu s lidskou tváří. Možná tomu i někteří věřili. Jak je dnes ale patrné, tato cesta mohla skončit jen dvěma způsoby - jedním z roku 1969 a druhým z roku 1989. 2) Zrada znamená, že bláhové růžové brýle odletěly po ráně pěstí, která vrátila zaběhlou československou ovečku do hájemství sovětského pastýře. 3) Bezčasí ukazuje zejména začátek sedmdesátých let, kdy se zrekonstruovaly nudné prorežimní adorační rituály, kterým, pravda, nikdo nevěřil, ale k naplnění nepsané dohody mezi mocí a lidem postačovaly. ()
1. Naděje, 2. Zrada, 3. Bezčasí. - Je to vynikající. Pouze shromážděné materiály, sestavené se syrovou / surovou imaginací. Uplakaný Dubčekův rozhlasový projev po návratu ze srpnové Moskvy běžící pod závěrečnými titulky zamrazí... Také třetí díl je sugestivní, zobrazuje totální bezvýchodnost (kromě chataření) 70. a 80. let. ()
Jako dokument je to absolutně nepoužitelné. Tento "dokument" je pouze sestaven z dobových záběrů, bez jakékoliv vysvětlení, takže má cenu jen pro pamětníky nebo pro diváky, které zajímá sbírka dobových záběrů. Kdo se chtěl něco dozvědět, tak se z toho nedozví nic, na to stačilo vidět prvních 15 minut (zajímavé bylo sledovat trampy jak do TV předvádí zakázanou píseň o Masarykovi). ()
Tak trochu iný pohľad na udalosti, ktoré sú dnes takmer zabudnuté. Polesný neprezentuje politiku skrz oči politikov, ale bežných ľudí - mládeže, pracujúcich, ľudí, ktorí o ničom nerozhodovali, no predsa ich životy boli tak krehké. Scéna, v ktorej sa jeden z ľudí poplatných režimu snaží (beznádejne) vysloviť zopár viet, ktorým ani on sám nerozumie je majstrovská a vystihuje realitu doby, žiadny zbytočný pátos, žiadny sentiment, Polesný vytiahol z archívu to, čo iní prehliadli, ľudskú tragédiu zoči-voči mašinérii. "Keď mi v predvečer stého výročia narodenia Lenina dávali legitimáciu do strany, plakala som ako malé dieťa." - Tu je tá realita. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama